Dopravní stavby snad „řídí“ dopravní sadisté

K nepoužitelnosti silniční sítě, vedle šířícího se nešvaru rezidenčního parkování, přispívá roztříštěné vlastnictví silniční sítě mezi stát, obce, kraje, které znemožňuje koordinaci oprav. Jedná se o systémový problém, který nejde vyřešit nějakou dobrou vůlí jednotlivých institucí (odkdy mají úřady dobrou vůli, že) ani ustavením nějaké “tetky” do funkce tzv. koordinátorky, jak to udělali v Brně. Takový “bílý kůň” nemůže nic změnit. Jde pouze o předhození rituální oběti médiím a rozezleným řidičům.

Každý subjekt totiž plánuje opravy v jiných cyklech, dostává peníze jinak a z jiných kapes či v jiném čase a soutěží o různé dotace. Jediným řešením by bylo faktické vyvlastnění komunikací nebo omezení vlastnických práv, kdy správa silniční sítě by se odehrávala opravdu v intencích Sítě, která musí skutečně fungovat. Tzn. jednotliví majitelé by do sítě nemohli zasahovat jak je napadne (a jak dostanou dotace), ale v návaznosti na ostatní, a to vše s cílem co nejlepšího fungování dopravy.

Uvědomuji si, že stát, resp. byrokraté však nejsou žádnou zárukou rychlých oprav silnic a dálnic. Ouřady nic nepálí, a čas občanů již vůbec ne. Nechají si od stavebních firem vnutit lhůtu 40 měsíců a reálně se na místě dělá 6 měsíců, a to jenom ve dne. Firmy zaráz rozvrtají 4 až 5 staveb, vždycky chvíli na některé z nich předstírají práci a výsledek je jaký je. Příkladem může být Brno. Přes tři roky je rozbitá část malého městského okruhu před OC Vaňkovka a páteřní křižovatky Dornych-Zvonařka a Plotní-Zvonařka. Stavba se provádí od klidné části ulice, místo aby došlo k co nejrychlejšímu dokončení nejvíc dopravně zatížených úseku. Jako v Rusku…však počkají.

Kdyby se dělalo o víkendech a v noci (vím, vím, při dodržení hlukových limitů atd. jak zní výmluvy ouřadů), tak to budou 4 měsíce. Chyba je, že veřejnost nemá přístup (jednoduchý, přes internet) k harmonogramům staveb, aby se odborníci mohli vyjádřit, co tam je za hlouposti a nesmyslné lhůty a “omlátit to” byrokratům o hlavu. Potom oprava mostku 5 metrů dlouhého na silnici 2. třídy (výměna zábradlí a asfaltového povrchu) trvá 4 měsíce.

Pro perspektivu, jak to v Česku funguje ve srovnání se světem. Morandiho most v Janově, postavený v roce 1967 spadl 18. srpna 2018. Jde o součást dálniční estakády s mostovkou ve výšce 45 metrů na terénem. Dne 5. srpna 2020 byl zprovozněn most nový, dlouhý skoro jeden kilometr. Předtím v rámci zátěžových testů na most najely desítky těžkých nákladních aut.

Trojská lávka postavená v roce 1984 se zřítila 2. prosince 2017. Opětovně stavěná pěší lávka má mostní konstrukcí dlouhou 253 metrů a širokou 4,5 metrů. Dne 22. září 2020 na ni najely 4 multikáry naložené štěrkem. Lávka není otevřena dodnes.

Divím se, že podobné články nejsou cenzurovány a lidé ještě mohou vyjíždět za hranice, kde vidí, že stát může fungovat a jde řídit.

Kromě povinného publikování harmonogramu stavebních prací vidím další cestu ke zrychlení oprav. Jde o zavedení možnosti podat žaloby (nejlépe hromadné) ze strany motoristů k získání náhrady za zmařený čas, a to i za zpoždění v důsledku uzavírky. Stát (obce, kraje) by musel dokazovat, že opravy nešly udělat rychleji. Jenže to by znamenalo, že stát, obce, kraje (a Poslanecká sněmovna je plná komunálních politiků) si sám na sebe uplete tento bič.

Dalším důvodem, proč jsou města čím dál více neprůjezdná jsou dopravní řešení „pro budoucnost“. Ano, zní to hezky, ale je to pro budoucnost bez osobní automobilové dopravy.

Příkladem je přestavba ulic Dornych a Plotní v Brně. Dříve po obou ulicích jezdily auta, resp. sloužily k příjezdu od D2 do středu města. V rámci přestavby tratě pro šaliny (cca za 1,5 mld. korun, úplně zbytečně, protože šaliny na tomto úseku z dopravního hlediska nechybí) se pro auta uzavřela ul. Plotní. Na ul. Dornych (vedoucí oklikou a s nepřehlednou zatáčkou) byly nově každých 100 metrů vytvořeny křižovatky se semafory. Takže místo dvou ulic jedna, ale delší, se zatáčkou a plná křižovatek. Výsledek? Každodenní kolaps dopravy, a to ještě naplno nefungují všechny křižovatky. Mám pocit, že navrhování a provádění dopravních staveb má na svědomí jedna ze čtyř následujících skupin:

• – byrokraté, kterým je úplně jedno jak dlouho stavba trvá a jaký je výsledek,
• – chudí duchem,
• – ekoteroristé, co chtějí co nejvíce lidi odradit od používání aut,
• – dopravní sadisté, libující si v týrání řidičů a jejich pasažérů.

Jinak to není možné. Bohužel, jediné, na co se politici a byrokraté v této oblasti opravdu mohou spolehnout, je zajímavý psychologický a mediální jev. Lidé stojící v koloně budou nadávat, ale jak se rozjedou, na vše hned zapomenou. V tomto se podobají zvířatům. Stejně tak česká média nikdy nepátrají, zda oprava musí trvat tak dlouho. Jako za komunistů před rokem 1989 v Aktualitách (to byl hlavní „investigativní“ pořad té doby) se reportér zeptá řidiče: „Co tomu říkáte?“ Dozví se: „Je to hrozné“. A šlus. Proč alespoň před volbami nestojí v úsecích, kde vznikají kolony, zpomalení, komplikace, nějací demonstranti s transparenty s nápisy….Stojíte tady jako hlupáci ignorancí…XZY. Proč tohle není na billboardech?

Nedávno jsem slyšel, že někteří motoristé se chystají při projíždění těchto úseků (nebo při míjení úřadů odpovědných za opravy) začít troubit s tím, že řev klaksonů bude jako „mexická vlna“ obíhat stále dokola městem. Pochybuji, že by si byrokraté odpovědní za opravy něčeho všimli?

Žádná paměť, žádné demonstrace, žádné výzvy k odstoupení…prostě politici a byrokraté z ničeho nemusí mít obavy.