DOMACISKOLA

Adolf v tom měl jasno: „Musíme vychovat nový typ člověka, aby naši lidé už nikdy nepodléhali symptomům degenerace. My nemluvíme, my konáme. Dáváme lidem nový typ vzdělání, vzdělání, které začíná v mládí a nebude nikdy ukončeno. V budoucnu bude náš mladý člověk přecházet z jedné školy do jiné. Člověk, jehož výchova začne v dětství, bude končit jako zkušený bojovník našeho hnutí. Nikdo neřekne, že nemá čas, protože mohou existovat přednější věci než vlastní plány. Je povinností každého sloužit lidem. Každý je povinen připravit se pro tuto službu, a to nejen fyzicky, ale i duševně. Čím dříve tato příprava začne, tím líp.“ (Adolf Hitler: Německé mládeži)

Podobnými tezemi se zaštiťovali Karel Marx a Bedřich Engels, kteří za účelem komunistické indoktrinace prosazovali povinnou veřejnou a bezplatnou výchovu všech dětí. Vyznával je i Vladimír Iljič Lenin, který ve své knize Stát a revoluce popisoval, k čemu slouží v jeho očích stát. Popsal ho jako „zvláštní aparát, zvláštní mašinerii k potlačování“, přičemž ani on neopomněl připomenout na adresu mýcení jinak smýšlejících, že „toto potlačování je možno sloučit s rozšířením demokracie na tak převážnou většinu obyvatelstva, že počíná mizet potřeba zvláštní mašinerie k potlačování.“ No není to geniální?

Řeknete si možná, že jde přece jen o pár dětí a jejich rodičů. Většina z Vás možná ani v životě nepotkala nikoho, kdo by učil děti doma. Dovolte mi proto, neboť jde opět o princip, volně parafrázovat slova Martina Niemöllera, který skrze ně kritizoval úpadek německých intelektuálů v období před druhou světovou válkou, a přizpůsobit je dnešku:

V Evropě přišli nejdřív pro tzv. extremisty, kteří jen nesouhlasili s elitami,
A já jsem neřekl nic, protože jsem přece nebyl extremista;
Pak si přišli pro tzv. rasisty, kteří jen odmítali nevidět, neslyšet a nemluvit,
A já jsem neřekl nic, protože jsem přece nebyl rasista;
Pak si přišli pro tzv. xenofoby, kteří měli dar předvídavosti,
A já jsem neřekl nic, protože jsem přece nebyl žádný xenofob;
Pak přišli pro podnikatele, protože prý platili málo na to všechno
A já jsem neřekl nic, protože jsem nebyl podnikatel;
A pak si přišli pro některé děti, aby je převychovali ve školách,
A já jsem neřekl nic, protože moje děti už byly odrostlé;
A pak … přišli pro mne … a tehdy nezůstal nikdo, kdo by se mě zastal.

[ad#velkadolni]

Vzdělávání v České republice se řídí školským zákonem. Podle něj jsou základními atributy všeho dění „pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku…“, nebo „…uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje…“. Tohle jsou například pro mě extrémní světonázory, jejichž realizace šlape po občanských svobodách a vymývá mozky dětem opět jedinou správnou ideologií, zatímco nepřipouští alternativy. Zdvořile Vás proto naléhavě, pane ministře, žádám, přestaňte se srát lidem do jejich životů a rodičům do výchovy jejich vlastních dětí. Dělali to nacisti a po nich komunisti. Děkuji.