29.4.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Dochází v České televizi k závažné hospodářské kriminalitě?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VOLNÝ

Není žádným tajemstvím, že Česká televize svůj současný provoz dokáže finančně pokrýt zhruba do roku 2021. Ví to celá Sněmovna, ví to pracovníci i management televize, ví to Rada České televize, ví to kdekdo. Všichni se ale tváří, že to nevidí.

Když současný generální ředitel, v roce 2012, Českou televizi přebíral, měla tato instituce finanční rezervu přibližně ve výši 4 mld. Kč. Od té doby, i přes každoroční, zhruba šestimiliardový, příjem z koncesionářských poplatků, vytrvale klesá hodnota veškerého jejího majetku a aby toho snad nebylo málo, tak dnes, tedy v roce 2019 má už stamilionové závazky splatné v letech 2021, 22, 23 a podle některých informací, dokonce i v roce 2024. Stručně shrnuto: ČT žije na dluh, její majetek někam mizí, avšak management i Rada České televize tvrdí, že je všechno v pořádku, že jde o výsledek dlouhodobě vyrovnaného a zdravého hospodaření. Kdyby takto „zdravě“ a „vyrovnaně“ hospodařily naše domácnosti a firmy, tak v České republice řádí hladomor.

Finanční rezerva, tedy již zmiňované necelé 4 mld., bude kolem roku 2021 definitivně v nenávratnu a Česká televize se tak dostane do finančních potíží. Už jenom to by se dalo pokládat za závažné. Celá skutečnost je však ještě mnohem horší.

Existuje mnoho velmi konkrétních indicií, že v České televizi dochází k závažné hospodářské kriminalitě, do níž jsou pravděpodobně zapojeni nejenom někteří členové jejího vrcholného managementu, ale i členové Rady České televize a dokonce, což je obzvláště alarmující, také členové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zda je u všech zúčastněných jejich zapojení aktivní, nebo „pouze“ (a to „pouze“ berte, prosím, v uvozovkách) celou činnost kryjí, a tím zneužívají svých veřejných funkcí, není zatím zcela jasné. To, že o skutečnostech nasvědčujících nezákonnému jednání vědí, a přesto nekonají, je však mimo jakoukoli pochybnost. Nelze se proto ubránit podezření, že proces úbytku finančního, ale
i ostatního, majetku České televize je řízený a má vyústit v její rychlý prodej. A jak všichni víme: rychlý prodej je zpravidla prodej pod cenou.

Protože jsem již vyčerpal všechny reálné možnosti, jak další likvidaci České televize zabránit, nezbývá mi, než v této věci podat orgánům činným v trestním řízení příslušné podněty. V nich jsou popsány jednotlivé kauzy a doloženy konkrétními daty. Škody se pohybují v řádu stovek milionů, či dokonce jednotek miliard. Pokud se podezření potvrdí, což je velmi pravděpodobné, tak budeme svědky ekonomické kriminality nejen s velkými škodami, ale především s nebývale rozsáhlým a dobře organizovaným zapojením osob působících v mnoha sférách naší společnosti. Ve vedení nejvlivnějšího média v zemi, v jeho kontrolních orgánech, ve vrcholných patrech politiky, ale také v uměleckých kruzích a v byznysu. Takové spojení z celé věci činí záležitost mimořádného celospolečenského významu a tomu také budou odpovídat policejní útvary a další instituce, kterým své poznatky předám. Mimo jiné; ohledně této záležitosti také požádám o schůzku pana premiéra.

Pokud nedojde k okamžitému a rasantnímu řešení stávající situace, tak za rok, nejpozději za dva, budeme mít k dispozici pouze následující varianty:

1. Zásadní omezení provozu ČT a s tím související propouštění zaměstnanců ČT.
2. Okamžitý prodej České televize do soukromých rukou.
3. Převedení televize pod státní správu. Tuto možnost uvádím prakticky jen pro pořádek, protože ve skutečnosti nebude z časových důvodů realizovatelná.
4. Okamžité a významné zvýšení koncesionářských poplatků. Také tato možnost je relativně časově náročná, avšak, alespoň pro mě, je zcela nepřijatelná z jiného důvodu. Nepokládám za možné chtít po občanech, aby nesli náklady špatného, či dokonce nezákonného hospodaření, na kterém se vědomě podíleli i vysocí ústavní činitelé, tedy lidé, které si občané volili a platí proto, aby zastupovali jejich zájmy.

Na Českou televizi je ve společnosti mnoho názorů. Jedna skupina občanů tvrdí, že by bez veřejnoprávní televize skončil svět, druhá by ji zase nejraději prodala a tím se jí navždy zbavila. Oba tyto názory jsou legitimní a můžeme, a nejspíš také budeme, o nich diskutovat. Ekonomický kolaps, ke kterému dnes České televize nepochybně míří, ale není v zájmu žádné z těchto skupin. Něco takového by se hodilo pouze tomu, kdo by ji rád koupil a přitom za ni zaplatil co nejméně. Prodej firmy v ekonomických potížích a v časové tísni je totiž vždy výhodný pouze pro kupujícího, což jsme ostatně viděli v minulosti u mnoha jiných, původně prosperujících a najednou podivně zkrachovalých podniků. V této souvislosti bych jenom rád připomněl, že v majetku České televize zatím jsou, kromě techniky, nemovitostí a vysílacích licencí, i jedny z nejlukrativnějších pozemků v Praze…

Ať už tedy máme na veřejnoprávní televizi jakýkoli názor, tak zájmem nikoho z nás není, aby dopadla například jako OKD. Proto žádám všechny, kdo o celé záležitosti mají nějaké informace, tedy především televizní pracovníky, aby byli co možná nejvíce nápomocni orgánům činných v trestním řízení. Česká televize je dnes v situaci, kdy si ji zprivatizovala poměrně malá a dobře organizovaná skupinka jednotlivců, která za ni nezaplatila ani korunu a přesto ji využívá k naplňování svých politických, ale především ekonomických zájmů. Tomu je potřeba okamžitě učinit přítrž, protože to je v rozporu nejen se zájmy nás všech, ale také se zákonem.

Autor: Mgr. Lubomír Volný


 


Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky