Dlouho zatajovaná fakta: Rusové jsou zodpovědní za vypuknutí II. sv. války i milióny jejich obětí

[ad#clanek-respo]

Slova Kremlu, které se dostaly i do učebnic dějepisu v Československu a dalších států socialistického bloku o tom, že chtěl Stalin pouze získat čas, se dnes ukazují jako lež. Zatímco německé zločiny jsou dobře zdokumentovány a málokdo o nich pochybuje, ty ruské jakoby byly zamlčované dodnes. Spojenectví nacistického režimu se Sověty proti imperialistickému, kapitalistickému a prohnilému Západu ze dne 23. srpna 1939 mělo přitom dalekosáhlé následky pro celý svět.

Všechny informace pocházejí z knihy, která vyšla před pár měsíci pod názvem Ďáblovi spojenci od Rogera Moorhouse.

1. Námluvy v Moskvě

Poté, co nacisté připojili k Třetí říši Rakousko a vyhlásili Protektorát Čechy a Morava, jen málokdo čekal, že se Hitler zastaví. V Polsku se připravovali na útok, věděli totiž, že po odmítnutí jednání s Německem o Gdaňsku nacistického vůdce rozzuřili do nepříčetnosti. Netušili však, že se právě v Moskvě chystá něco, co ovlivní životy milionů z nich. Už po obsazení Československa se začala měnit Stalinova zahraniční politika sbližování se s Hitlerem. Vysvětlit to měl britskému velvyslanci Staffordu Crippsovi tak, že dochází k novému rozdělení světa.

“SSSR chce změnit starou rovnováhu. Anglie i Francie ji chtěli udržet. I Německo chtělo tuto rovnováhu změnit. A tato touha zbavit se staré rovnováhy vytvořila základ pro nový přístup k Německu.”

Podobnost nacistického a bolševického režimu během jednání o paktu Molotov-Ribbentrop naznačil i německý negociátor Karl Schnurries.“Existuje jeden společný prvek v ideologiích Německa, Itálie a SSSR. Odpor vůči kapitalistickým demokraciím. Nemáme nic společného s kapitalistickým západem. Proto se nám jeví nepřirozené, aby socialistický stát stál po boku západních demokracií,” argumentoval.

Sověti viděli v podpisu paktu oslabení Západu a tím i vytvoření možnosti pro další lidové revoluce. Stalin otevřeně pakt obhajoval i na veřejnosti, když přiznal, že mu jde o světovou nadvládu, když přijde správný čas. Nacistické Německo mu v tom mělo výrazně pomoci.

23. srpna přilétá do Moskvy ministr zahraničních věcí Ribbentrop, jehož vítají na letišti vlajky s hákovým křížem, hymna Deutschland, Deutschland uber Alles a vřelé objetí soudruhů.

Už za pár hodin si na Hitlerovo zdraví a světový mír připíjí i samotný diktátor Stalin. Tajný dodatek, který je s Hitlerovým režimem dohodnut, mu umožní v následujících měsících zaútočit na země, které budou ruské trauma snášet až do rozpadu SSSR.

2. Rozdělené Polsko

Už za pár týdnů se o spojení dvou nedemokratických států, které si chtějí rozdělit moc na planetě na úkor západu, dozví celý svět. 1. září útočí na Polsko Německo. Za dva týdny nato přichází do zdecimovaného Polska z východu útok Rudé armády.

Přesně podle textu paktu se obě armády setkají podél řek Narev, Visla-San. V Polskem Brestu se obyvatelé stanou svědky neobyčejného představení. Po setkání německého generála Guderiana a Rusa Krivošejna následují přátelské objetí, výměna cigaret, popichování i společné pitky mezi německými a sovětskými vojáky. Nechybí ani vojenská přehlídka obou armád. Zvěrstva, které budou následovat v příštích měsících a letech na obou obsazených částech Polska, však mají dvě tváře. Zatímco ty německé jsou dobře zdokumentovány, ty sovětské se odtajnili až po pádu režimu a na příkaz Gorbačova.

3. Deportace NKVD

V německé části bude docházet k etnickým čistkám, v té ruské k politickým. Obětem to asi mohlo být jedno.

Sověti odvlekli z Polska do gulagů přes 1,5 milionu nevinných lidí. Deportace se uskutečnily v únoru, dubnu a červnu 1940 a pak ještě v červnu 1941. Úmrtnost dosahovala přes 30 procent. Těla lidí, kteří umírali během strastiplné čtyřtýdenní cesty, většinou pouze vyhodili z vagónů a zůstaly ležet vedle trati. Velká většina z těch, kteří dorazí na místo určení, se konce války nikdy nedožije. I masakr v Katyni popírali dlouhá desetiletí a omluvili se za něj až před pár lety. Masové vyvraždění vojenské elity, inteligence a dokonce i obyčejných úředníků. Na základě paktu následně Sověti obsadili Estonsko, Litvu, Lotyšsko a zaútočili na Finsko. O rok později už obsadili Moldavsko a část dnešního Rumunska. Ve všech těchto zemích probíhaly čistky vedené příslušníky tajné služby NKVD. Statisíce deportovaných a tisíce mrtvých, takový byl jejich výsledek.

4. Hospodářská a mediální spolupráce

Oba státy výrazně spolupracovaly během let 1939 – 1941 v oblasti hospodářství. Němci například postavili pro Rusy bojový křižník třídy Admirál Hipper s názvem Lutz. Sověti po příjezdu lodi do Leningradu hlásali tento krok jako významnou transakci mezi oběma zeměmi. Rusové v rámci hospodářské spolupráce enormně těžili ze zisku německých vojenských technologií a dostali dokonce úvěr ve výši 200 milionů marek. Naopak Sověti se zavázali dodat průmyslové zboží ve výši 120 milionů marek a nerostné suroviny za 180 milionů marek. Zajímavé je i to, jak se oba režimy vyrovnali s nenávistí vůči sobě. Jejich propagandy si našli nového společného nepřítele – demokratický západ.

Cenzura pracovala na plné obrátky jak v Goebbelsově mediální mašinérii, jakož i v bolševickém Rusku. Filmy, které byly namířeny proti novému spojenci, byly staženy z kin a zakázány. Například Profesor Mamlock a Rodina Oppenheimoých – dramata popisující nacistické pronásledování Židů. Nejznámější případ čistek propagandy bylo dílo Alexander Něvskij od Sergeje Ejzenštejna, který do stažení vidělo 23 milionů Rusů. Z německého tisku zase na oplátku zmizely zmínky o židobolševizmu, barbarském komunismu a pošklebování se ze životnímu stylu Rusů.

I Němci však měli film, který byl zakázán v září 1939. Dílo s názvem Friesennot zobrazovalo brutální perzekuci obyvatelstva německé vesnice po útoku Rudé armády. Vznikly také nové německé filmy, které vykreslovaly Sověty v pozitivním světle. Přímo na pokyn Goebbelse vznikl takto i snímek Bismarck, nebo Der Postmeister, natočený na motivy Puškinovy povídky. 

Vše se vrátilo do starých kolejí 22. června 1941, kdy všechny dohody padly. Sověti se díky německému útoku dostali opět do tábora Spojenců, i když Stalin tomu nemohl uvěřit. Dokonce vydal nařízení, aby se jeho vojáci nebránili. Do poslední chvíle si totiž myslel, že informace o invazi jsou dílem britské propagandy.

[ad#clanek-respo]

Po válce se území Sovětského svazu, které mělo před válkou, několikanásobně zvětšilo. Když si odmyslíme obrovské lidské oběti v Rusku, tak zjednodušeně řečeno, jako jediný stát rozšířil díky válce své území. Jako startovací čára jim sloužila právě dohoda Molotov-Ribbentrop, která určila sféru vlivu SSSR v Evropě. Ta se rozšířila a vydržela až do destrukce SSSR, jehož zašlou slávu chce současná moc v Moskvě obnovit.