20.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Dientsbierovy revoluční buňky

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 20|02|2016

V posledním týdnu se v našich mediích objevily 2 zdánlivě nesouvisející zprávy: „Dvě policejní auta shořela v noci na 14. února v pražských Hájích, přímo před policejní služebnou“ a „Člověk v tísni zahájí školení učitelů, jak mluvit s dětmi o přílivu uprchlíků.“

[ad#clanek-respo]

Řeklo by se „jedno o koze a druhé o voze“. Ale přece jsou ty zprávy v zásadě o jednom a tom samém.

Nejprve k té první, akčnější. K zapálení vozidel se přihlásila anarchistická organizace Síť revolučních buněk. Podle jejich mailového vyhlášení, které po akci rozeslali nejrůznějším redakcím, má jít o revoluční projev solidarity s jejich vězněným soudruhem Martinem I., kterého prý buržoasní policie mučí a ohrožuje na životě.

Kdo že to je? Jde o jistého Martina Ignačáka, který byl s dalšími dvěma kumpány zadržen loni v květnu během velké policejní akce, při které byly v jednom z bytů na sídlišti v Brně – Králově Poli zajištěny i funkční výbušniny. Ty prý měly být použity k přípravě atentátu na vlak s vojenským materiálem.

Takže revoluční soudruh, co chtěl útočit na vlak s vojenským materiálem, bručí v base. A v čem spočívá jeho mučení? Inu, jmenovaný neřád je vegan a „buržoasní policie“ mu zarputile odmítá podávat jeho oblíbenou stravu. Jak se praví v internetovém vyhlášení teroristů: „Martin nechce pojídat těla zbytečně zabitých zvířat. Nechce jíst ani vejce, mléko a jiné produkty získávané týráním zvířat. Předtím než byl uvězněn, živil se dlouhodobě čistě rostlinnou, tedy veganskou stravou. Vězeňská správa toto jeho právo nyní potlačuje,“

Ponechme stranou mimoňství podobných požadavků. Nespekulujme, zdali by se soudruzi anarchisti se stejným zápalem rvali za práva jiného vězně, který by se kupříkladu rozhodl živit pouze řízky a šampaňským. Ale pojďme se raději podívat na „revoluční” činnost Martina a jeho druhů v boji.

Známá je třeba jejich válka s majitelem pražské restaurace Řízkárna. Tomu loni v době od 15. března  do 26. června zapálili celkem 4 auta. Před koncem roku (28.12) pak na jeho podnik zaútočili kyselinou máselnou. Jde o odporně páchnoucí chemikálii, která na několik dní prakticky paralyzuje provoz restaurace. Když se majitel pokoušel zadržet pachatele, byl ohrožován střelnou zbraní!

Ovšem kromě téhle spíše soukromé války s „kapitalistickým bastardem“, jak majitele restaurace láskyplně nazývají na svých stránkách, nezanedbávali členové téhle „Sítě revolučních buněk“ ani svůj hlavní cíl. Boj s „fašistickou společností, destruujícíi planetární ekosystém“. Jeho těžiště spočívalo v průběhu loňského roku především v podpalování policejních aut. V Praze shořela čtyři. Další dvě zapálili „revolucionáři“ v Mostě.

U toho posledního, loňského případu z Prahy se na chvíli zastavme. Šlo o to policejní auto, které shořelo 15. prosince. Útok byl,  podle vyhlášení extrémistů, odvetou za to, že si „fašistická policie“ dovolila provést šťáru v budově bývalé polikliniky na Žižkově, v tak zvaném Komunitním centru Klinika.

Ano, v tom centru, které bylo 6.2. letošního roku téměř vybito fašisty, jak se nám pokoušejí namluvit zděšené komentáře medií hlavního proudu. V tom objektu, před kterým už druhého dne po „útoku“ stál rozdurděný ministr Dienstbier a v záři reflektorů sděloval národu, že hydra fašismu zvedá hlavu a že s těmi zločinci, co jakýmkoli způsobem útočí na jeho vystrašené, mírumilovné miláčky z Kliniky, musí být udělán krátký proces.

No, komu by tohle nestačilo, a chtěl by se dozvědět ještě více o spolku zvaném „Síť revolučních buněk“ může nahlédnout i na jejich web. Vřele doporučuji. Dozví se zde například, jak správně zapálit auto. Není to ostatně vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Všechno chce své… Najde také návod na výrobu časovacího zařízení pro nejrůznější výbušné a zápalné nástrahy A k tomu spousty a spousty vysoce nenávistných textů a fotodokumentaci „úspěšných akcí“.

Teď ke druhé zprávě. Školení učitelů pořádá jedna převelice úctyhodná organizace – Člověk v tísni. Organizace, jejímž deklarovaným cílem je pomoc bližnímu. Co může být vznešenějšího? A Člověk v tísni se skutečně velice činí. Za dobu své existence působil v nejméně padesáti zemích světa. Jen v letošním roce se angažuje ve více než 25 zemích. Jeho projekty opravdu pomohly nejchudším, zejména v rozvojových zemích. K těm známějším patří například rozdávání koz, ovcí, slepic chudým vesničanům. Ale…

Ale jeho další, o něco méně známé aktivity, je  nutno označit jako přinejmenším kontroverzní. Jde především o tak zvané „Informační programy“. Ty mají formu kampaní a projektů. Třeba „v podobě filmových promítání, debatních večerů, kreativních soutěží, informačních materiálů, ale i cest pro novináře jsou cílové skupiny pravidelně seznamovány například s informacemi o rozvojové spolupráci (Rozvojovka, STOP dětské práci), o veřejných kampaních (Kampaň LIKVIDUJ!, Virus Free Generation, NEOnácek: Chcete ho?), o migraci a cizincích žijících v ČR (Migrace)“. Tedy jinými slovy – jde o mohutnou, agitačně – propagační  mašinérii na podporu a ve prospěch jistého politického názoru. Navíc zaštítěnou organizací, kterou je (kvůli rozsáhlé a nezpochybnitelné dobročinnosti) velice obtížné kritizovat.

Co ale mají společného anarchisti a úctyhodná humanitární organizace? Co má společného Šimon Pánek, morální celebrita, občas navrhovaná i na presidenta ČR s průměrným anarchistou,  agresivním looserem bez budoucnosti? Nemůže přece být nic odlišnějšího…

Ale nemylme se. Oni mají společného více, než by člověk řekl. Revoluční, neomarxistický boj za změnu společnosti, si totiž stejně jako jiné zpravodajské hry, žádá kombinaci nejrůznějších metod. 

Agresivní, „normální“ společnost nenávidějící looser, prožívající svůj „alternativní“ život v komunitě sobě podobných v něm má své pevné místo. Je „ozbrojenou pěstí proletariátu“ jak si říká sám, a nebo nýmandem na špinavou práci, jak mu říkají řídící orgánové.

Vzhledem k tomu, že buď není zaměstnán vůbec, nebo jen v nějaké nezskovce, mezi sobě podobnými, má nadbytek volného času. Nevlastní také zpravidla žádný významnější majetek, k jehož získání by musel vynaložit dlouhodobé úsilí, a proto nemá ani úctu k majetku a vlastnictví jiných. Není tedy problém jej zmobilizovat k akci v kteroukoli denní a noční dobu, kdy běžní, řádní občané pracují nebo spí. Netrpí žádnou sounáležitostí s „normálními“ občany, a proto je snadné jej přimět k agresi proti nim a nebo k ničení jejich majetku. Kdykoli je proto potřeba demonstrovat, ztropit kravál a nebo znepříjemnit život nějakému člověku či instituci, kteří se znelíbili, jsou „revoluční“ anarchisti tu a jsou připraveni.

Neziskovky, i s jejich vlajkovou lodí, Člověkem v tísni“ jsou, ač se to tak nemusí na první pohled jevit, jen vyšším levelem téhož boje. Pod pláštíkem (obtížně zpochybnitelné) morální autority podsunují do veřejného diskurzu „žádoucí“ názory, postoje a hodnoty, kterými se snaží ovlivnit veřejné mínění ve prospěch konkrétního politického směru. Naplňují tak dokonale definici tzv. „vlivové agentury“ jak o ní píše jeden postarší manuál CIA: „Za vlivového agenta je považován člověk vyznávající hodnoty a ideologii země protivníka, který je šíří u sebe doma. Pracuje ne pro peníze, ale pro myšlenku. K podnícení jeho další aktivní činnosti a těsnějšímu připoutání ke zpravodajské službě se používá široká škála různých způsobů odměňování a honorování, jako např. „udělování různých cen, státních vyznamenání, mezinárodních titulů, čestných doktorátů, zvaní k účasti na prestižních mezinárodních seminářích a sympoziích, vydávání knih v zahraničí a jejich široká reklama atd…“

Pokud jde o ono morální ocenění, všeliká vyznamenání a ceny neziskových sluníčkářů, jako třeba již zmíněného Člověka v tísni, nemusíme se unavovat jejich sáhodlouhým výčtem. Kdo bude mít zájem, snadno si je dohledá. Zajímavější je ale podívat se na to přízemní, finanční krytí podobných spolků.

A zde se (kupodivu) rovněž velice angažoval Jiří Dienstbier. V loňském roce, bez větší pozornosti medií, schválil Sobotkův kabinet jeho Návrh státní politiky vůči nestátním neziskovým organizacím do roku 2020. Jeho podstatou byla změna financování těchto spolků. Už dost prý bylo potupného žádání o mrzký groš na každý rok činnosti! A naše vláda musela říct rázné ne ponižující nejistotě těch nejlepších z nás…. Od teď tedy budou státní peníze „nevládnímu sektoru“ přiklepnuty dlouhodobě, na roky dopředu. Tak, aby jejich „projekty“ (už rozběhnuté) nemohla ani případná příští vláda zrušit!

Takže si to shrňme, Na našem území otevřeně, veřejně a neskrývaně působí celá plejáda vlivových agentur, financovaných odkudsi ze zahraničí, zpravidla přes nejrůznější krycí firmy. Asi ke zmatení stop. Například přes Sorosovy fondy, Evropské fondy, Fordovu nadaci, Norské fondy a mnohé další. Naše vláda jim k tomu přisypává (je otázka nakolik dobrovolně) další stamiliony napřímo. Tyto organizace prosazují cizí, našemu národu a našemu způsobu života nepřátelskou ideologii.

Jejich zaměstnanci tvoří také základ demonstrací na podporu této ideologie, kdykoli režim a jeho media pocítí potřebu ukázat tak zvaný „umělý lid“. Tedy projevy radostného souhlasu občanstva s něčím, co jde lidem obzvlášť proti srsti. Když je pak třeba zajistit skutečný, nefalšovaný kravál a brajgl, nastupují úderky tvořené členy anarchistických organizací, jako je třeba ona Síť revolučních buněk. Tedy opravdovými teroristy s kriminální minulostí i současností, kteří z jakéhosi nepochopitelného důvodu poklidně přežívají na okraji společnosti a vedou si své bitvy s „kapitalismem“, aniž by byli nějak mimořádně obtěžováni ze strany policie.

[ad#clanek-respo]

Obě prolínající se skupiny spojuje jedno jméno. Že by tedy – „velký šéf“?  No, buďme realisté. Spíše jen regionální koordinátor. Hlavu téhle mocné, nadnárodní hydry, disponující pro běžného člověka nepředstavitelnými prostředky, musíme hledat mnohem, mnohem výš.

A nemám tím na mysli páně ministrova oficiálního šéfa, předsedu vlády…

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Nemocná eurokomisařka

    PETR MACHOVSKÝ Nařizování, přikazování, regulování, nálepkování, kádrování, zasahování do vnitřních záležitostí členských zemích. Člověk se až nestačí divit, co