4.11.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Den blbec aneb do satelitů fakt nelezte …

Sdílejte článek:

J. FRANĚK

Asi všichni znáte takový ten „den blbec“. Zazvoní budík, dáte vařit kafe, zatopíte. Kamna odporně kouří, kafe si rozlejete… Obléci se, jo, ok, ale.. – montérky naopak, tkaničky u bot nekompromisně zauzlovány, a tak to pokračuje celičký den. Že já debil vůbec vstával, napadne vás asi tak padesátkrát denně. Vše končí tak, že v půl čtvrté šroubujete hák doleva, a mocně se divíte, jaktože tam nejde…

[ad#textova1]

Obráceně, blbečku!

Ježiši, jsem přece profík! Tohle se mi nestalo snad ani v pěti letech? Co se to děje?

Nene, dost. Končim. Jedu domu, bez jakýchkoli okolků usedám rovnou do „zimní kanjpičky“. Hop! Moše na levé, Šedivec na pravé koleno, Piškworek na rameno (viz foto dole..). Hotovo. Žádná další snaha, nic dalšího zničit nechci. Pivko, rumík, pouštim Odysseu, jednu z nejlepších „zábavových“ kapel let minulých. „Kamna kouří, kamna kouří…“, jak příhodné. Konečně trochu zklidňuji, poprvé se trošínku usmívám, vzpomínám na Eriku, krásnou, nádhernou, šílenou…

Bože můj.

Vše má své příčiny. Trošínku je tuším… A tak koukám na srnečky, a snažím se přijít na to proč se přestěhoval zrovna do téhle pekelné díry 30km od hlavního města. Jistě, máma nemocná nasmrt, měl bych býti poblíž. Taky taťka, staříček, a rovněž ta „kultúra v tý Praze“, pojďme přece blíže k nim, no ne?

Přešlo pár let. Oba staříčci jsou po smrti, současná kultura mě ne a ne oslovit. A najednou tak pro nic za nic žiji ve světě, který už v 95´ charakterizoval zhruba takto: kdo dobrovolně žije do 100 km od Prahy, je nešťastník. Zcela pod vlivem dementních pražských zbohatlíků, nařvaných šmejdů nejhoršího druhu…

Chtěl´s v bývalé vsi dříví? Zašel za hajným, lesnímu závodu se za běžných podmínek zcela pochopitelně nevyplatí posílat četu odtěžit jeden, dva vývraty. Hajný byl radostí bez sebe že se toho odpadu, hrozícího kůrovcem, zbaví. Za pár korun, za panáka. Jasně, dřina, ale co?

Tady? Neexistuje! Hajný vás pošle kamsi, neb veškeré klacíky mají pod palcem „spřátelené“ firmy, které následně dodávají Pražákům v nerezových síťkách pečlivě nařezané, naštípané a nalakované dříví do krbů. Za příslušné ceny, vč. „všimného“ hajnému, ovšem…

Jeden vývrat? No a? Vykácíme si k němu cestu, haha, vždyť co strom to další dříví pro pražáčka za dvacet litrů, a další kubíky, další statisíce…

No fajn, rezignuji. Jakkoli bývalý dřevař, papíry na pilu a tak, nemohu jen tak sám bortit ten zdejší náramně hezounky vymyšlený svět. Ne, nechci řezané, štípané, lakované – ale koupím ho od vás za plnou cenu včetně všeho co nechci, stačí mi metry.. – ale když to jinak nejde, co už nadělám.

Objednávám na konci srpna. –Jasně, dí šéfík, jste třetí v pořadí, někdy tak příští tejden, jó?

-No jasně, ok.

Máme začátek listopadu, dříví nikde. Stavím se, a zjišťuji, že jsem na padesátémosmém místě… Jo, chlapíčci v Mercedesech mě opět jaksi předběhli. Umí si připlatit, už tak šílené ceny pro ně nepředstavují pražádný problém. Klidně mega za klacek, proč ne?

A tak kradu. Ano, přiznávám, jakkoli od narození poctivý trouba, dnes, chci-li si zatopit, nemám jiné šance. Dle lesního zákona lze odnést co leží, do průměru 7cm. Vracím se po čtvrté, v pět je tma. Půl hodiny na to přinést cosi, čím zatopím. Věřte či nevěřte, nemám sebou metr, beztak bych na něj neviděl, a tak 7cm neřeším. Co unesu… Jasně, bomba, hubnem. No jasně…

Čekám, kdy bafnu cosi 8cm, nedejbože 10, a chytnou mě benga, že. Kriminálník…

Nic ve zlém, na vsi fungovala vždy jakási soudržnost, ať už byly třeba některé spory doslova přesdržkoidní. To vše zde padá. Praha, s tou Kalouskovskou filosofií „prachy nade vše“, se roztahuje dál a dál.

Prachy prostě vládnou, a to natolik šíleným způsobem, že mě opravdu nikdo nedonutí divit se vítězství prokazatelného lumpa a zloděje ve volbách. Má jich nejvíc, tudíž je jasně nejlepší…

Tak tady žijeme. Tak to prostě je. Kdo se diví?

Dobrá, prostě, za středověku bylo mnohem hůř, žejo. Co mě ale může vyšroubovat ze židle takovým způsobem, že málem učiním ve stropě díru ne nepodobnou následkům úniku doktora Fausta, je chování „spoluburanů“.

-Achich jouvej, nojo, no, co my s tím naděláme, nejlépe přizpůsobit se.

-Ale, vždyť si furt stěžujete jak je to naprd? Koho jste teda volili?!! Tak..?

-Nojó, nó, ale když, vono, ten bezva chlapík Bureš v tý telce říkal… To víš.

Popravdě, skoro lituji že jsem nežil v roce 1941, 42, nebo tak. Rád bych si podobná „moudra“ poslechl. Tehdy byl nejbohatším Heydrich, nebo se pletu..?

No nic. Tak to je. Budeme dále volit jakéhokoli imbecila a lumpa, který bude nejčastěji v televizi. Heil! Budeme se dále hrbit před jakýmkoli drotárom, který kdovíjak přišel k penězům a dnes na nás machruje jakýmsi naleštěným křápem.

Než se z toho všichni úplně zblázníme…

—————–

Ále co. Poslouchám, pravda, zrovna staré „Stouny..- Paint it Black“. Jo, je to jen pitomá muzika, jasně. Co má, ksakru, blbá fidlanina společného s reálnými Audinami, Bawory či Medvědy? Natvrdlými modélkami s plastovými vnady? Se všemi těmi zlatými řetězy?

Hmm. Mnohé, vážení a milí. Takže, pro koho vlastně tenhle textík píši?

Snad pro ty po třicítce, kterým už zvolna začíná docházet, že všechy ty „elektronické vymoženosti“ pro –náctileté nejsou to úplně pravé oříškové.

Že celé to „úspěšnické tempo“ počertu nevede vždy ke štěstí, a to ani zdálky.

Že ony termíny „prachy“, „moc“ a „štěstí“, nedejbože „pohoda“, nejsou úplně tak v souladu, jak by dozajista i slovutný Jyrka Natroubek plačky potvrdil.

A k tomu všechna ta kriminalita, násilí, a tak…

A že to tedy vše směle vyřeší, vystěhují-li se 10, 20, nebo i 30km za město. Do satelitu…

Checht..

No… Vážení a milí, přistěhoval jsem se sem z hoodně hluboké šumavské prdele. Vracet se nechci, už i tam je dnes více pražských zbohatlíků, než starousedlíků. Populární destinace, co už dodat…

Začíná být trochu těsno. Kam se podít?

Jo, stěhuju se, ale kam? Je ještě vůbec nějaká Bohem zapomenutá díra, kde bývalý pasák nevládne a signál nesahá, kde skutečně není nic, co by mohli znudění, prostoduší zbohatlíci chtít zužitkovat bez ohledu na vše?

Kde by se ještě dalo v klidu a míru normálně, po sousedsku žít?

Gutšábes!

[ad#textova1]

franekj

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,43 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky