12.4.2015
Kategorie: Historie

Děkuji … Karle Kryle!

Sdílejte článek:

RED 12|04|2015

Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 a zemřel 3. března 1994. Byl vynikající zpěvák, písničkář, skladatel, básník, hlavní představitel československého protikomunistického protestsongu, výborný výtvarník, pro mnoho lidí ten nejlepší kamarád, se smyslem pro humor, laskavý, přející a život milující člověk. Muž s obrovským rozhledem, kterému po mnoha letech po jeho smrti dáváme v mnoha věcech stále více za pravdu.

[ad#hornisiroka]

Mnohé jeho myšlenky o vývoji naší vlasti pro tzv. “sametové revoluci” jsou zaznamenány v jeho knize Země Lhostejnost. Zaráží přesností postřehů a skoro až vizionářským odhadem událostí věcí příštích. 

Krátce po revoluci v roce 1989 se Karel Kryl podivoval nad tím, jak je možné, že se po přejezdu hranice nic viditelně nemění. „Hledal jsem nově zasazené stromy a nalézal ty staré, pokácené vichřicí. Snad jsem ty sazeničky přehlédl. Strom roste dlouho…“ posteskl si s vírou, že snad bude vše vidět v nejbližších letech. Z úryvků knihy však vyplývá, že jeho rozladěnost spíše narůstala.

kkryl

„Posílají mě tam, odkud se vždy – byť jen na čas – vracím. Vadím zase … Jen mrtvé ryby plavou s proudem, praví přísloví. Jenže jak sleduji pozorně denní dění, čas ubíhá, čemuž nasvědčuje zostřování politického boje. Ach, kdyby politického. Partajně politikářského…Bavím se, ale není to humor nejpřijatelnějšího druhu,“ přiznává Karel Kryl.   A dál si postekne, že si o něj „otírali hubu. Elévové i novináři, příležitostné psačky plačky, zklamaní samečci, nadšení svazáčci z jakéhokoli svazu“.

A čistě ve svém stylu pokračuje: „Ó jak bych jásal, kdybych mohl vzbudit Ferdinanda Peroutku, pana Novináře a pana člověka. Kdyby se z nekončícího výletu vrátili Jaromír Netík, Sláva Volný a další a kdyby procitl ze svého věčného snu kníže světa i ducha Karel Schwarzenberg. Scházejí mi tu šlechtici ducha a svědomí,“ povzdechl si ve svých komentářích psaných v letech 1991 až 1992 Kryl.

„Díval jsem se či sledoval dvě kola prezidentské volby. Nenašel jsem vážného protikandidáta v prvním kole a s politováním jsem musel konstatovat, že se ani pan Sládek neodvážil přímého střetu s autoritou, byť sebevíce rozmělněnou, pochybenou, neodvážnou, či odvahy zbavenou. A kolo druhé? S demokraturním davem hysterických Havelek a Havílků, kteří si neuvědomují nic, co jim sametový prezident opakuje týden co týden ve vypůjčených hovorů z Lán, netuší zbla z toho, co jim o demokracii pravil a dosud ze záhrobí tvrdí originál Tomáše Masaryka,“ poukazoval Kryl.

„Sedm let v Československu a dvaadvacet let v zahraničí se mí kolegové i já pokoušeli udělat cosi pro republiku, jež nebyla republikou, ale protektorátem Moskvy. Lidsky i profesionálně sleduji vývoj hubou tolik proklamované a činem opovrhované demokracie. Ve státě s parlamentní demokracií není možná demokracie prezidentská, pokus o ni – a posléze i pokus o hybrid demokracie parlamentně prezidentské selhal. Neschopností poslanců federálního shromáždění došlo pak k pozvolnému předání moci staronovým strukturám, sdruženým kolem monetám s totalitárními prvky charakteru. Opozice byla zastrašena, koupena či uvržena do mlčení tím, že jí je bráněno v přístupu ke sdělovacím  prostředkům,“ píše Karel Kryl ve své knize.

[ad#velkadolni]

Všímá si i médií: „Zavládla tu vstřícná předposranost redaktorů, novinářů, vedoucích rozhlasu a televize. Z jednostranné informační sítě na obou stranách česko-slovenské barikády byly posléze rozníceny gubernijní vášně – závist, nenávist, šovinismus pražský a bratislavský. Klausova slova: Peníze nesmrdí umožnila transformaci bolševického majetku, nakradeného za 40 let – do nového kapitalistického vlastnictví. Staronové struktury prakticky ovládly hospodářství. Závist a nenávist, pěstované po desetiletí, pak tento trend podpořily.”

Celé to svojí geniální zkratkou shrnul v písni Demokracie: „Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou. Ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce. Král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou velký partaje se u koryta sejdem.”

Karel Kryl prostě velice dobře viděl komunisticko-estébácké stigma novodobé postsametové věrchušky, včetně nejvyšších pater kolem presidenta Havla. Byl tím znechucen a dával to veřejně najevo, a proto se ve své domovině stal opět nepohodlným. Dnes však víme, že měl pravdu a nezbývá než za jeho lidsky charakterní a statečný postoj znovu poděkovat a věnovat mu v den jeho výročí narození alespoň malou vzpomínku. Děkujeme, Karle …

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...