Dávám Fialově vládě rok, maximálně dva

V pátek 17. 12. byla jmenována nová vláda pod předsednictvím Petra Fialy z ODS. Takovýto slepenec pěti zcela odlišných politických subjektů nám zde ještě nevládl, z čehož pramení mé silné pochybnosti o tom, že vydrží po celé funkční období čtyř let.

Jak říká pan profesor Budil, jedná se o nejhorší personální obsazení od roku 1989. S tím naprosto souhlasím. Jednotlivé ministerské resorty rozhodně nejsou obsazeny experty ve svém oboru. Příklad za všechny: Bc. Jan Lipavský. Má vystudovaný pouze bakalářský obor mezinárodní teritoriální studia, a to ještě s velkými obtížemi. To ale není ten hlavní problém. Jde o jeho vlažný vztah k Izraeli a spolupráci v rámci V4. Bakalář Lipavský jako správný eurofilní člen Pirátské strany by raději prosazoval spolupráci v rámci EU jako takovou. Můj odhad je, že pan Lipavský setrvá na ministerském postu maximálně do léta.

Ostatní ministerská křesla mají také podivná zastoupení. Vít Rakušan jako ministr vnitra, ačkoli pracoval jako učitel dějepisu, němčiny a politologie. Zbyněk Stanjura, vystudovaný elektroinženýr jako ministr financí? Marian Jurečka, který ve vládě Bohuslava Sobotky dělal ministra zemědělství, tentokrát pro změnu dostal práci a sociální věci. Asi aby si vyzkoušel taky něco jiného. Ivana Bartoše jako ministra pro místní rozvoj raději ani nebudu komentovat.

Vláda se holedbala, jak bude šetřit. Proto zavedla tři nové ministerské pozice, aby to šetření lépe zvládla. Víc úředníků víc ví. Novou vládu doteď pojilo jediné: Nenávist k Andreji Babišovi a touha zbavit ho moci. To byl jejich jediný cíl za poslední čtyři roky, který se jim v říjnu povedl. Nyní dostali příležitost rozhodovat o osudu 10 000 000 občanů České republiky. Pro nás jsou ale zásadní tři věci, jestli se jim podaří prosadit:

1. Přijetí eura – Fialova vláda je v otázce eura přinejmenším nevyhraněná. Vyložení eurofilové jako Pekarová, nebo Bartoš se na euro třesou. Otázka je, kolik zůstalo ještě euroskepticky naladěných lidí v ODS, případně KDU-ČSL či STANU. Bojím se, že už moc ne.

1. Zavedení korespondenčního hlasování – Toto je podle mě bohužel velmi pravděpodobné. Fialův kabinet je samozřejmě progresivistický. Proč by měli lidé chodit k volebním urnám, když prostě stačí poslat dopis? Spousta lidí samozřejmě bude souhlasit, protože jim to přijde jako jednodušší varianta, jak volit ze zahraničí. Bohužel nevidí, že se takto otevírá obrovský prostor pro manipulaci volebních lístků a ovlivňování voleb. Viděli jsme to již mnohokrát v praxi – americké prezidentské volby, rakouské prezidentské volby a jiné. Tam korespondenční hlasování zcela zvrátilo volební výsledek.

1. Přijetí zeleného údělu zvaného Green Deal – Troufám si tvrdit, že toto bude nejdůležitější rozhodnutí první poloviny tohoto století. Zdali a v jaké podobě přijme Česká republika navrhované změny v otázce klimatu ze strany Evropské komise. Jak moc změníme naše životy ve jménu apokalyptických vizí všemožných rádoby vědců a expertů. Ceny elektřiny raketově stoupají už teď, a to je teprve začátek. Ve jménu údajné záchrany planety po nás lídři EU chtějí, abychom nastoupili cestu budování zeleného komunismu a s ním spojeného omezování našich osobních svobod. Uvědomuje si vůbec Petr Fiala, co všechno je v sázce? Řekl bych, že nikoliv. Před časem se nechal slyšet, že Green Deal je realita, se kterou se budeme muset smířit.

Co tedy dělat? Obávám se, že nám nezbude nic jiného než počkat, až se vláda zdiskredituje v očích občanů natolik, že přijdou předčasné volby a v nich dojde ke změně. Mezitím by měli národní konzervativci pilně pracovat na vybudování politického subjektu, který bude u velké části české společnosti natolik věrohodný a akceschopný, že mu ten hlas ve volbách dají a on nabídne alternativu ke konglomerátu eurofilů a zelených socialistů, která nám začala v pátek vládnout.

Na závěr bych chtěl jen dodat, že nová vláda je krásným symbolem odkazu Václava Havla. A to v otázce Havlovy nepolitické politiky a čekání pokynů ze zahraničí.