9.5.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Co týden dal a Hampl napsal: Tisícileté dějiny Francie jsou u konce

Sdílejte článek:

PETR HAMPL

Pondělí 1. května

Pokud jsem členem nějaké komunity, účastním se jejího života, a finančně jí podporuji, potom mohu být volán k odpovědnosti třeba za to, že ta komunita generuje vrahy a džihádisty. To je jasné jako facka. Je to v souladu se zdravým rozumem, evropskou tradicí i právním systémem. S kolektivní vinou to nemá nic společného.

[ad#clanek-respo]

Úterý 2. května

Sobotkova vláda končí způsobem, který je pro ni příznačný. Rozhádali se, protože má každý jiný názor na zajištění národní bezpečnosti? Nebo byl nesoulad v přípravě na případný katastrofický scénář zvolení Macrona francouzským prezidentem? Nebo byla jablkem sváru průmyslová politika? Nebo šlo o to jak zastavit propad úrovně školství?

Nic z toho. Skončili, protože se rozhádali, kdo z nich je větší zloděj.

Středa 3. května

Tak zase čtu padesátý status o tom, že místní voliči nejsou dostatečně vzdělaní, stateční, nemají správnou filosofii atd. A zase plány je vzdělat, převychovat, změnit a já nevím co. Obávám se, že lidé, co to píšou, nejsou nijak zásadně lepší než ti, kdo se nás snaží nahradit arabskými muslimy.

KDYŽ NEFUNGUJE POLITICKÝ SYSTÉM, JE ŘEŠENÍM VÝMĚNA POLITICKÉHO SYSTÉMU. Nikoliv změna voličů nebo jejich převýchova. Když se rozbije auto, taky to neřešíte opravou pračky. Je tak těžké pochopit?

Čtvrtek 4. května

Odpověď do ankety Institutu Václava Klause.
Které opatření Sobotkovy vlády považujete za nejhorší?

Od roku 1948 neměly české země vládu, která by toho udělala tolik pro potlačení svobody projevu jako Sobotkova vlády. Ani husákovská normalizace neznamenala tak příkrý obrat. Stačí připomenout pár nejvýraznějších projevů. Legislativní změny, z nichž nejvýraznější je pokus zavést trestný čin „hanobení životního stylu.“ Intenzivní snahy o potlačování svobodného diskuze v prostředí sociálních sítí, včetně vytváření specializovaných fízlovských organizací jako Hate Free Culture a Centrum hybridních hrozeb. Ministr spravedlnosti otevřeně volá po soudních procesech s lidmi, kteří kritizují vládu. Ministr vnitra zaostává jen nepatrně a volá po tom, aby policisté a úředníci operativně určovali hranice svobody projevu (jako by to nebyla role soudů). Úřady a dokonce i tajné služby bojují proti „zesměšňování islámu.“ Svoboda projevu na univerzitách je postupně omezována, základní a střední školy se stávají místem jednostranné politické propagandy. Během stejných čtyř let došlo i k výraznému posunu ve fungování tzv. veřejnoprávních médií, která už řadu let fungují stranicky, nicméně v poslední době otevřeně praktikují cenzuru informací i názorů.

Likvidace svobody projevu je kořenem nejrůznějších dalších problémů. Pokud není možné svobodně diskutovat, budou nejspíš prosazena špatná řešení, budou podceněna rizika a nebude možné čelit agresivním nátlakovým skupinám.

Pátek 5. května

Po událostech minulého týdne by měli být zneklidněni především rodiče. Posíláte své dítě do Skauta nebo Junáka a doufáte, že si posílí zdravé myšlení a zdravý životní styl. Jenže ve skutečnosti tam bude vystaveno agresivnímu multikulturnímu vymývání mozku, naučí se nenávidět svou vlast a svůj národ, pohrdat svými voliči, kluci jsou vedeni ke změkčilosti…prostě horší než kdybyste ho posílali do klubu komunistické mládeže. Totéž platí o katolických gymnáziích a řadě dalších organizací.

Naštěstí se občas najdou oddíloví vedoucí a učitelé, kteří na pokyny svých vedení kašlou a vedou děti zdravě jako za starých časů. Nicméně to problém zmírńuje, ale neřeší.

Obávám se, že stejný osud postihne každou organizaci, která je dost velká, aby v ní vznikla funkcionářsko-byrokratická vrstva. Ti nahoře se naučí brát si granty, tím se stanou nezávislými na těch dole a jejich myšlení se rychle změní tak, jak to diktuje poskytovatel grantu. Velká tradiční organizace rozhodně není zárukou solidnosti. Ba právě naopak.

Sobota 6. května

Macron je přechodovým stádiem mezi živým politikem a čistě virtuálním produktem PR agentury.

Neděle 7. května

Francouzi zahodili vlastenectví i čest a zvolili porobu, v naději, že získají alespoň slušné zacházení. Ale slušného zacházení se jim nedostane. Budou přihlížet tomu, jak jsou jejich dcery znásilňovány. Budou přihlížet tomu, jak jsou jejich synové zabíjeni. A nedostanou příležitost postavit se na odpor. Násilí bude přibývat, strach poroste, policie a soudy budou ovládnuty islámskou komunitou. Někteří se přidají k islámu, v naději, že to bude jen formální akt. Ale budou přinuceni provádět ty nejodpornější věci, jaké se v evropských dějinách ani nevyskytly. Jiní se pokusí o odpor, ale zlikvidují je jiní Francouzi – v obavě, že by odpor rozzlobil nové vládce. Více než tisícileté dějiny Francie jsou u konce.

Ale není možné říct, že by nebojovali. Navzdory drtivé převaze nepřátel chtěla víc než třetina Francouzů vzdorovat. To není málo. Možná je to více, než kolik Angličanů by hlasovalo pro Churchilla, kdyby se podobné hlasování konalo v roce 1940 ve Velké Británii. Národní fronta a její příznivci byli poraženi, ale udělali, co bylo v jejich silách. Pokud přežije nějaká část svobodného světa, bude se o Marine LePenové mluvit ještě po staletích.

[ad#pp-clanek-ctverec]

hampl

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky