Co to je „impeachement“?

Podle americké ústavy je to prostředek, kterým může úřadující prezident být vyšetřován, obviněn, souzen a dokonce i zbaven úřadu pro závazná provinění (high crimes and misdemeanors). Mezi ně patří: velezrada, korupce, vražda, nezákonné přivlastnění si moci. Z této definice vyplývá, že proces impeachementu by měl postihnout pouze ta nejzávažnější provinění ale NEMÁ být prostředkem politického manévrování, manipulace nebo msty.

A zde jsme právě u současné situace. Podle všech ukazatelů je současná snaha o impeachement vyvrcholením protiústavního puče, kterým se snaží Demokraté, pod vlivem a ve vleku svého ultralevicového křídla, odstranit nenáviděného prezidenta. Jsou přesvědčeni že v roce 2016 neměl co vyhrávat volby, protože v jejich očích je nevhodný coby prezident.

Volby prezidenta ve 2016 měly podle Demokratů pevný scénář, měli režii, měla je vyhrát demokratická kandidátka Hillary Clinton a výsledkem měla být velkolepá oslava, cosi jako korunovace jejího veličenstva. Vítězství Donalda J. Trumpa, vnímaného jako politického outsidera a směšného klauna, bylo naprosto nečekané. Ale souběhem událostí (neoblíbenost arogantní Hillary, její četné přešlapy a skandály a zkorumpovaná volební kampaň) došlo k šoku – volbu vyhrál Trump. To Demokraté až do dnešního dne nejsou schopni spolknout.

Trumpovo heslo v kampani bylo „America First“. Přeloženo znamená – slib prosazování takové politiky, která zbaví Spojené Státy role okopávaného viníka všech světových špatností, a umožní odstoupit od nevýhodných hospodářských (Čína, Mexiko, Kanada) a politických (Irán) smluv vzniklých za Obamovy éry. Trumpův program by se dal shrnout: snížení daní (osobních i podnikatelských), odstranění nesmyslných regulací, podpora energetické nezávislosti země, uzavření hranic a tím omezení nelegální masové imigrace, posílení obranyschopnosti země. Přes dílčí nedostatky tato politika slaví obrovské úspěchy. Hospodářské ukazatele (HDP, nezaměstnanost) jsou nejlepší za posledních 50 let. Amerika je poprvé energeticky soběstačná, a energii vyváží.

Demokratické straně je ale tento vývoj solí do rány. Od samého počátku „vědí“ a tvrdí že Trump na úřad prezidenta prostě nemá schopnosti. Začali tedy manévrovat. Nejprve přišlo obvinění že volby vyhrál podvodem, s pomocí Moskvy, a že je vlastně ruským agentem, Putiovou loutkou. Vyšetřování tohoto vyfabrikovaného obvinění zabralo zvláštní komisi (Muellerova komise) více než dva roky, a pohltilo desítky miliónů Dollarů. S nulovým výsledkem.

Poté, ve volbách v listopadu r. 2018, získali Demokraté malou ale přece jenom většinu ve sněmovně reprezentantů (House of Representatives). Okamžitě začali hledat jinou skulinu jak se Trumpa zbavit, když předchozí pokus selhal. Jako záminka posloužil tentokrát telefonický rozhovor prezidenta Trumpa nově zvolenému prezidentovi Ukrajiny Volodymírovi Zelenskému. Je červen 2019. Při tomto rozhovoru Trump nejenom Zelenskému pogratuloval, ale vyjádřil také naději, že nyní, pod Zelenského novým vedením, nebude Ukrajina nadále ignorovat předpokládanou velkoformátovou korupci v ukrajinské naftové společnosti BURISMA, tak jak tomu bylo za jeho předchůdce. S tím (Trumpovým antikorupčním povzbuzením) nelze než souhlasit, pravda? Až na to že do dozorčí rady Burismy byl jmenován Hunter Biden, syn bývalého Obamova Vice-prezidenta Joe Bidena a v současné době jednoho z kandidátů na funkci prezidenta, Demokrata. Hunter, ač nemá nejmenší odbornou kvalifikaci, za fiktivní fungování v radě dostával měsíčně plat 80 tisíc dolarů po dobu zhruba 5 let. Už jednou se Ukrajina pokusila Burismu vyšetřovat, ale tehdy byl otec Joe Biden ještě ve funkci pod Obamou, takže zaletěl do Kijeva a bleskově (a údajně dost nevybíravým způsobem) vyšetřování Ukrajincům zatrhnul. Trump spojil ukrajinské vyšetřování s krátkodobým pozastavením vojenské a finanční pomoci pro Ukrajinu, ale během pár dní pomoc uvolnil.

Podrobný obsah gratulačního telefonického hovoru nějaký záhadný a dosud veřejnosti nezjevený člověk sdělil Demokratům. Ti se toho radostně chopili a nařkli (ne, ne Joe nebo Hunter Bidena, kdepak) Trumpa. Prý jednal nečestně, ve svůj prospěch. Snažil se totiž pošpinit protivníka poukazováním na jeho zkorumpovanost hodnou mafiáka.

Nastalo vyšetřování, jehož cílem je zbavit se Trumpa ještě před vypršením jeho období. Znemožnit ho natolik, aby – i kdyby i přesto i nadále kandidoval znovu na funkci – neměl šanci. Vyšetřování probíhalo v pod taktovkou demokratického kongresmana Adama Schiffa, a bylo prováděno Zpravodajskou komisí (Intelligence Commitee). Byla to ukázka zběsilé stranické nenávisti, cirkus podobný komunistickým procesům v Československu v 50-tých letech. Jednalo se výhradně za zavřenými dveřmi, připouštěni byli pouze „vhodní“ svědkové, a do horlivě levicových médií „unikaly“ ucelove informace“. Výsledkem asi 3-měsíčního bubnování a válečných pokřiků bylo obvinění Trumpa ze dvou zločinů:

• 1/ zneužití moci (abuse of power)
• 2/ obstrukce Kongresu (obstruction of Congress)

Soupis obžaloby, těchto dvou článků, byl po zdlouhavém a vykalkulovaném odkládání, teatrálně až směšně obřadně jako nejdrahocennější poklad, konečně předán vyššímu orgánu, senátu. Senát má nyní obě obvinění zvážit, má možnost vyslechnout i další (doposud demokraty blokované) svědky, a rozhodnout. Pokud shledá prezidenta vinným, může potom (ale také nemusí) na základě závažnosti provinění prezidenta zbavit funkce, neboli „impeachovat“.

Takový výsledek je ovšem jenom sen, kterým se opájí aktivistická extrémně levicová frakce uvnitř Demokratické strany. K odsouzení je podle Ústavy zapotřebí dvoutřetinová většina hlasů v Senátu. Vzhledem k tomu, že ale v Senátu mají Republikáni 53 hlasů oproti 47 hlasům Demokratů, muselo by pro odsouzení prezidenta hlasovat (přeběhnout) 20 republikánů. Ale vzhledem k tomu, že většina Republikánů je touto fraškou hluboce znechucena a odsuzuje ji, zdá se takový výsledek být téměř nemožný. Vyčkejme ale času. Závěrečné hlasování by mělo proběhnout někdy během února.

Závěrem je nutno dodat, že celý složitý mechanizmus „impeachementu“, který má být vyhrazen pro skutečně nejstrašnější, vlastizrádné a nemorální jednání nebo totální zblbnuti a neschopnost prezidenta zastávat funkci, byl trestuhodně zneužit stranickými aparátčíky levicových aktivistů, kteří dnes terorizují a de-facto ovládají Demokratickou stranu.

Výsledek letošních listopadových prezidentských voleb tedy rozhodne nejenom kdo bude prezidentem na příští 4 roky, ale tak zda tento pokus o státní převrat Demokratům vyjde.

• JAN SINNREICH