Čo bolo, to bolo … o tom, že se za socialismu nesmělo cestovat Bureš nevěděl

V době listopadu 1989 byl na jedné ze svých mnoha služebních cest v Africe. To se tenkrát každému nepodařilo. Na cestování byla jiná doba.

Hranice byly zadrátované, kdo se k nim přiblížil, toho pohraničníci stříleli jak králíky. A když to přežil, tak dostal několik let v komunistickém převýchovném zařízení. Kdo se chtěl přes tyto dráty dostat legálně, tak musel absolvovat dobrozdání svého šéfa, KSČ (Komunistická strana Československa), ROH (Revoluční odborové hnutí), SSM (Socialistický svaz mládeže), Domovní důvěrnice (to byly ty báby důchodkyně co každého drbaly a tady měly příležitost si s někým vyřídit účty), SBČS (Státní banka československá – že nemáte žádné dluhy) a pár dalších organizací. Jakýkoliv článek tohoto řetězce to mohl zatrhnout. A konečným činitelem pak byla SNB (Sbor národní bezpečnosti = policie), který ten glejt vydal nebo nevydal. Tomu glejtu se říkalo Výjezdní doložka.

Pak tu byli tací, kteří se k němu v životě nedostali, ať už dobrovolně a nadšeně (příslušníci SNB nebo ČSLA = Československá lidová armáda), nebo nedobrovolně. Ti nedobrovolní byli ti, kteří sice chtěli, ale někdo v tom řetězci jim to “nedoporučil”. No a pak tu byli tací, kteří prostě za ty dráty jezdili a nikdo se jich na nic neptal, ničím je neobtěžoval. To mohli být jen protěžovaní političtí kádři, členové té nejužší vládnoucí elity, která to celé měla na svědomí.

A náš pan premiér v rozhovoru pro idnes.cz řekl k problematice výjezdních doložek doslova: “Tehdy jsem jako pracovník zahraničního obchodu, jehož pracovní náplní bylo cestovat do zahraničí, ani nevěděl, že bez toho lidi nemohou vycestovávat do zahraničí. Kdo nám to měl říct? Neměl jsem se to odkud dozvědět.“

Cestování je to, co si 30 let vysloveně užívám. Pokud dneska někdo tvrdí, co je mi platné, že mohu cestovat, když na to nemám, je to pro mě totéž, jakoby říkal: když nemohu cestovat já, tak ať nejezdí nikdo! A upřímně řečeno zajet si z Brna na jednodenní výlet do Vídně, se zásobou vlastní svačiny, je levnější, než do Prahy. Ale to je vedlejší.

Reportér zřejmě nad odpovědí pana premiéra zalapal po dechu stejně jako já a položil doplňující dotaz: “Počkejte, to se přece všeobecně vědělo… “. A pan premiér, jak je u něj zvykem, pouze pokračoval se svou: “Jak se to vědělo? Kdo mi to měl říct?” Opakuji, to vše v době, kdy hranice byly zónou smrti pro všechny, kdo se k nim jen přiblížili.

Pan premiér se diví, že je na něj pískáno, když slaví 17. listopad. Ale přeci on nemá co slavit. Je vidět, že 17. listopad pro něj žádnou velkou změnu nepřinesl. Minimálně ne co se týče cestování a tedy svobody pohybu.

Třeba se za několik let od pana Babiše dozvíme, až se bude vyhodnocovat to, že slavné EET vůbec nemělo takový efekt, jak se plánovalo, na dotaz o stavu před ním: “Povinnost vydávat účtenky? Podnikatelé měli povinnost vydávat účtenky už před EET? To jsem nevěděl, kdo mi to měl říci?”

Nebo ohledně kontrolního hlášení DPH: “Firmy před tím musely podávat každý měsíc přiznání k DPH? A na konci roku k dani z příjmu? To jsem nevěděl. Kdo mi to měl říci?”

Případně ohledně Agrofertu: “Agrofert patřil mně? To jsem nevěděl. Kdo mi to měl říci?”