Chci žít po dny, které mě ještě čekají, jako orel

Jako konzervativec, odmítám rozdávání a ohrožování svobod a bezpečnosti libertiány. Odmítám, aby stát zasahoval jakkoli do mého soukromí a omezoval má práva, garantovaná Ústavou. Jsem demokrat, proto odmítám, aby ulice diktovala politice, může ji přece změnit ve volbách. Stejně tak ale odmítám, aby politika zasahovala do nezávislého apolitického rozhodování, rad a komisí. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Jenže jsou tací, kteří chtějí mít “svobodu” všude. To ale potom není svoboda, ale anarchie.

Chci štíhlý stát, nevztahuji k němu ruku, nic od něj nechci. Jediné, na čem trvám je, aby mě neomezoval. Aby mi do ničeho nekecal. Chci samostatný svobodný národní stát, nikoli region řízená Německem prostřednictvím “eurofederace” z Bruselu. Němci nám diktovali 6 let. Stačilo. Komunisté 41 let. Stačilo až moc. Nebude nám diktovat ani Rusko, ani Amerika, o nás si musíme rozhodovat sami.

Jsem heterosexuál, od mateřské školky vím, že jsou dvě pohlaví, mužské a ženské a nezaregistroval jsem, že by někde objevili třetí. Nemám nic proti homosexuálům a vnímám, že spolu nemohou rodit děti. Něco, jako „právo“ na adopci dítěte neexistuje. Sňatek se uzavírá (i když ne každý chce, nebo může mít děti) jako “právní zastřešení” vztahu muže a ženy a založení rodiny. Ač je mi to líto, toto nemohou homosexuálové naplnit, nemohou naplnit poslání rodiny, tedy nemohou uzavřít sňatek. Prostě tak svět funguje, kůň s koněm také nezplodí hříbátko.

Mám v přátelích lidi, se kterými většinově názorově souzním. Mám tu i lidi, se kterými až tolik názorově nesouzním, ale nemám s tím problém, pokud se chovají přátelsky, nebo alespoň slušně. Nikdy jsem neměl problém s názorovými oponenty, pokud byla diskuse vedena slušně a podložena argumenty. Mám v přátelích i ty, co za roky nenapsali ani slovo a ty postupně začnu odebírat, nic o nich nevím a nesoutěžím o dosažení limitu „přátel“. Mám mezi přáteli lidi, kterých si vážím. Není jich mnoho, ale jsem rád, že tu se mnou jsou. Nicméně, i když často komentuji dění a postuji dlabance, tohle je jen virtualita, skutečný život je mimo ni.

Lidé si pořizují elektrické krby s virtuálním ohněm a audio praskáním dřeva, lepí si na zdi tapety přírody, místo toho, aby si zatopili ve skutečném krbu, nebo udělali ohníček, či šli na procházku do lesa. Dětem koupíme laptop, namísto toho, abychom si s nimi zahráli kuličky, nebo čáru. Mnozí z nás namísto osobního kontaktu popřejí mailem, nebo dokonce jen SMSkou. Mnozí z nás od doby, co fungují maily nenapsali rukou psaný dopis. Mnozí z nás drží v ruce mobil častěji, než ruku blízkého. Není to škoda? Nevypovídá to o tom, jak žijeme, o nás?

Chci žít po dny, které mě ještě čekají jako orel – silný, svobodný, s nadhledem a rozhledem a brát si jen to, co potřebuji k životu.

Mějte fajn dny.