9.2.2026
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost1894 přečtení

Česká republika v dobré společnosti … mezi zdravými národy Evropy

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Na zeleně-progresivistických Britských listech publikovali v minulém týdnu jednu starší grafiku. Mapu Evropy, názorně ukazující, jací jsou ti zaostalí Češi hnusní rasisté. Samozřejmě že ve srovnání s vyspělou, západní částí kontinentu. Předložené údaje, které vycházejí z 8 let starého průzkumu o „rasismu“, jsou sice zajímavé, ale ještě mnohem zajímavějšími je učinila velice podobná mapa, zveřejněná v tomtéž týdnu Eurobarometrem. Ta shrnuje loňský průzkum o spokojenosti obyvatelstva s členstvím v EU. Jedna mapka se druhé podobá, jak vejce vejci. Až to vzbuzuje dojem, že výzkumníci nevědomky, nebo i nechtěně, „kápli“ na něco podstatného. Pojďme se na to podívat.

První zmíněná mapka vychází z publikací Brilliantmaps a znázorňuje odpovědi Evropanů v různých zemích na otázku: Jak byste se cítili, kdyby mělo vaše dítě milostný vztah s… a následují varianty černoch, asiat, muslim a žid. Česko (a Slovensko) z příslušných map září temně rudými barvami nejtvrdšího odmítání podobných představ. U žida je to sice o něco mírnější, zato varianta „muslim“ je na úplně nejnižším patře přiložené stupnice – taková situace by nevadila pouze 10-19% populace.

Textová část průzkumu Brilliantmaps to komentuje slovy: „Bohužel, mnoho Evropanů by nepodporovalo vztah svých synů nebo dcer s muslimem. Celkově by s tím nemělo problém pouze 50 % občanů EU. Švédsko a Spojené království jsou nejvíce akceptující s 69 %, následované Francií s 65 %, Lucemburskem s 63 % a Irskem s 61 %. Nejméně tolerantní jsou Česká republika s 12 %, následovaná Slovenskem s 16 %, Kyprem s 23 %, Litvou s 25 % a Bulharskem s 27 %.“

Ano, jedná se o výsledky 8 let starého průzkumu. Ale že se od té doby nic moc nezměnilo, naznačují další, dílčí výzkumy. Loňská studie ze (na evropské poměry nadprůměrně tolerantního) Španělska na stejné téma, vztah dítěte s potenciálním muslimem, říká: „Méně než 50 % se domnívá, že by to byla dobrá zpráva, kdyby se jednalo o vztah se severoafrickou nebo arabskou osobou. Tento rozdíl je 20 bodů (proti jiným etnikům), což platí i pro další skupinu, Romy.“

A teď pojďme k té druhé, na úvod zmíněné mapě. Která znázorňuje, kolik procent obyvatelstva dané země si myslí, že členství v Evropské únii je dobrá věc. Jde o průzkum oficiálního, unijního Eurobarometru, prováděný podle hesla „každá liška chválí svůj ocas“. Takže se dá předpokládat snaha výzkumníků, aby „to vyšlo dobře“. Ale i zde jsme, jako ČR, na špici. Členství v EU si u nás pochvaluje 42% dotázaných občanů. A když se podíváme okolo, tak většinová skepse zemí bývalého „východního bloku“ vůči Bruselu je do očí bijící. Rumunsko 49%, Bulharsko 46%… Vymykají se jen pobaltské „vymíráty“, kde zbytkové obyvatelstvo, které ještě neodešlo za prací do západní Evropy, hujeří se 70 a více procenty.

Co mají společného tyto středo a východoevropské země, které podle zmíněných map většinově odmítají jak cizí kultury, tak i podřizování se vzdáleným, nadnárodním centrům? Ano, historii. Většina z nich byla, po nějakou, docela významnou část své existence, součástí „větších, nadnárodních celků“. A čelila v nich tvrdým tlakům kulturním i jazykovým. Přišla o elity, které se odnárodnily. A do historické paměti se jim vryl dlouhodobý pocit křivdy, že se po staletí rozhodovalo někde daleko, o nich a bez nich.

Další společnou zkušeností těchto zemí, je pak nějakých 40 let pod nadvládou Sovětského svazu. Ať už ta doba byla, jaká byla, jeden společný důsledek to naší části Evropy přineslo. Byli jsme ušetřeni pomalého nasunování cizího živlu a nekompatibilní, afromuslimské kultury. Plíživé invaze, která proměnila západ Evropy metodou vařené žáby. Pomalu, poznenáhlu se v Německu, Francii, Skandinávii i jinde proměňovalo složení obyvatelstva, problémy nenápadně narůstaly, ale domorodá populace byla po 2 – 3 generace blokována propagandou, aby s tím nic nedělala. Když jsme se k Západu „slavně připojili“ i my, bylo už hotovo. No-go zóny, útoky na původní obyvatelstvo, parazitně – kriminální chování „novoevropanů“, agresivní vyžadování respektu k cizím, Evropě bytostně vzdáleným postojům a způsobům…

Navíc v té době, v „devadesátkách“, panovala u nás, i v ostatním „východním“ okolí, svoboda, v dnešních poměrech nepředstavitelná. Mluvit a psát se dalo naprosto otevřeně a úplně o všem. Takže se k většinovému občanovi snadno dostaly informace, jak to na Západě v praxi vypadá s integrací všelijakých menšin. S tou afromuslimskou v čele. Takže se pevný názor občana „východu“, že tohle u nás za žádnou cenu nechceme, stihl utvrdit dříve, než přišla korektnost, obavy z diskriminace a právo na korigované informace.

Proto jsou hodnotové postoje střední a východní Evropy jiné. Zdejší malé a střední národy si váží svébytnosti svého národa, mají nadprůměrné obavy z cizích kultur a vlivů, z etnického převálcování, z tlaků na odnárodnění a z nucené asimilace do velikých, nadnárodních říší. Už si to zkusily. A pak je tu ještě jedna věc – vzdělání. Stále ještě žije a zčásti také ještě působí na rozhodovacích, ředitelských místech firem a organizací generace, která vyrůstala „za bolševika“. Lidé, kteří absolvovali tehdejší bezesporu vynikající, na techniku a přírodní vědy orientované školství. Odborníci, kteří od počátku chápou, že soláry slévárnu neutáhnou a že na větru se energetika státu založit nedá. Že zkrátka usnesením a propagandou přírodní zákony nezměníš… A tito lidé tak přirozeně rebelují proti současnému směřování EU.

Ano, jsme většinově jiní. Zaplaťpánbůh. Možná že i proto nám věnovaly Trumpovy USA několik řádků v jejich nové Národní bezpečnostní strategii. Nad západem Evropy v zásadě zlomily hůl. Bod 27 – „Z dlouhodobého hlediska je více než pravděpodobné, že nejpozději během několika desetiletí se někteří členové NATO stanou většinou neevropskými.“ Ale o „naší oblasti“ se zatím vyjadřují docela optimisticky. Hovoří o nutnosti „Budování vztahů se zdravými národy střední, východní a jižní Evropy prostřednictvím obchodních vazeb, prodeje zbraní, politické spolupráce a kulturních a vzdělávacích výměn.“

Je vcelku jedno, v jakém to bude formátu. Jestli v rámci projektu Trojmoří, nebo v jiném uspořádání. Podstatné je, že pouze naše, lehce cynická, skeptická, neprogresivní, antiwoke část Evropy má ještě nějakou šanci. Pokud se něco nepodělá. A varovně zdvižené prsty Bruselských, zelených pokrokářů, v podobě všelikých grafů o „rasýzmu“ a „euroskepsi“, to jen potvrzují.

Redakce

Sdílejte článek:
1894 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)