25.5.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Černý nabíledni

Sdílejte článek:

RUSTY O BARREL

Jednoho bílého dne vyšel na SeZnám.cz článek “Plastiky Davida Černého hyzdí Prahu a mnoha Pražanům se nelíbí.” (22.5.24), a druhý den na stejných stránkách vyšel od jiného autora článek “Černého stíhačky na obchodním domě Máj už mávají křídly.” Vzhledem k tomu, že ten první článek je silně jednostranný, a tvrdě dehonestující, usoudil jsem, že si ho napsal, nebo nechal napsat, sám pan Černý, on má marketing a self-promotion v malíku, vlastně by se chtělo říct v jeho stylu – ve “fakáči”.  Třeba toho prostředníčku, který plul pod Hradem v době vlády Miloše Zemana. Bóže, to bylo hloupacaté, trapné..! A takové, dle mého soudu, jsou téměř všechna Černého díla, která jsem měl tu chabou a ještě chabější čest vidět.


Černého díla spolehlivě a bezezbytku naplňují definici kýče, takže si myslím, že do veřejného prostoru prostě nepatří. Praha není Las Vegas, kde se o pozornost diváka pere kdejaké svinstvo, které se ovšem na druhé straně v prostoru ihned ztrácí, protože jedno dílo překrývá druhé. Jestli se díla pana Černého někomu líbí, nebo nelíbí, není podstatné. Počíst si o tom může každý v diskusích pod články, diskutující se tam pěkně rozložily do dvou,, přibližně stejných skupin, a mlátí se po hubách jedna radost. Já bych také jednu hned chytil. Stojím téměř jednoznačně na straně odsudku. Neměl bych problém chápat názory obdivovatelů, kdyby z nich netrčela jako z bot sláma na všechny strany. Lze odezírat, že ti lidé se o umění vůbec nezajímají, nerozumí mu, neumí ho zhodnotit, ani zasadit do kontextu, a tak aby si nepřipadali jako blbci sami před sebou, okamžitě jásají, když vidí něco tzv. “kontroverzního”, něco, co utočí na první signální – kýč. Hned cítí potřebu se před světem vyprsit, i kdyby měli obhajovat něco tak odporného, jako byl svého času ten flusanec, ten zelený mrml, naštěstí neuskutečněný “blob” světově známého architekta Kaplického. Nemusíme být za každou cenu za pitomce bez vkusu a soudnosti, jako byl na sklonku svého života Kaplický, toužící zjevně po tom, aby se o něm mluvilo – obdivně, nebo sebe hanlivěji, to je fuk, hlavně mluvilo – jako o panu Černém.

Já Černého jako umělce nejen neuznávám (současný status umělce bych mu nepřiznal), ale je mi dokonce k smíchu, a většinou se před jeho díly cítím trapně. Nevím, vskutku nevím, co je na jeho práci kontroverzního – jsou to hloupá díla pro hloupé diváky, nic víc. V čem spočívá ono kýžené tření, nutné pro kontroverzi? Jezdec na obráceném koni? Trabant na sloních nohách? Mesršmíty s motýlími křídly? Kdepak jste pane Černý tyto nápady nakradl? U René Magritteho? U Salvadora Dalího? Co vymyslíte příště: ciferník hodinek přehozený jako hadr přes větev? Každý skutečný surrealista se musí dílům Černého vysmát – jsou tak vyčpělá, nepůvodní! Pozoruhodná je Černého posedlost vulgaritami, nejen verbálními: zmíněný fakáč, chcaní na mapu republiky, obří plastový penis, a pár dalších – asi ještě neuskutečněných – návrhů. To je kontroverzní, dětinské, nebo patologické? Ne, to je dokonalý kýč. Byla kontroverzní Entropa, dílo s vykradeným hlavním nápadem (vele známá umělohmotná skládačka Ježíše Krista v životní velikosti)? Nebyla. Byla trapná. Černý vyjevil, že se jako tzv. umělec hloupě povyšuje nad jiný národ, a neváhá Bulharsko zostudit symbolikou suchého hajzlu na šlapky. Jaké reakce by vzbudilo dílo nějakého bulharského umělce, kdyby v Bruselu vystavil svou práci s názvem “Česká republika”, kterou by zosobňoval “pivař”, jehož mechanická ruka by si jako kyvadlo metronomu, na jednom konci lila do hlavy “pivo” z půllitru, a na druhém konci kyvadla by onen půllitr naplavoval pivař proudem chcánek ze svého penisu? Bylo by to dílo 1. vtipné, nebo 2. kontroverzní, nebo by se jednalo o 3. fialový hnus..? Ať si každý rozhodne sám za sebe. Nápad panu Černému věnuji za – no, to se ještě domluvíme. Vím já, kolik on si vždycky odloupne míčů z vydyndaného?

Jak jsem zmínil, Černého díla do veřejného prostoru nepatří, pokud tím prostorem nemyslíme Matějskou pouť, tam by zapadly dokonale. Nebo by mohly být vystaveny v prostorách haly nějaké opuštěné továrny, nebo rozestavěny na půdě rozsáhlého statku – myslím opravdovou půdu, pod střechou, proč hyzdit prostory statku s pasoucí se kozičkou a štěbetajícími housátky. Strávit tam s dětmi půl dne, proč ne? Deset hodin u slepiček, dvě hodiny před plastikami. Děti se zabaví, a budou se divit klikajícímu autobusu, dalšímu naprostému nesmyslu, a budou si takto již od malička tříbit svůj vkus povznášejícím uměním. Nebo ne?

Nápady pana Černého jsou… vlastně nejsou, tady se o skutečné nápady nejedná, takových mu nableju ráno při kávě desítky, stačí říct. Srovnejte jen dvě skulptury Franze Kafky: první od Jaroslava Róny v pražském židovském městě, a druhou od Černého nad stanicí metra Národní. Ufff..! Zatímco Černý předvedl zhola nic (co to vlastně je, jedenáctimetrová hrouda technického materiálu, která se nějak hýbe?), Róna se vytasil se skutečným nápadem, vyjadřujícím Kafkovo temné nitro – “dutého člověka” bez hlavy, který na svých bedrech nese sám sebe. Když budete jenom trochu chtít, tak se zasmějete, a když budete chtít jenom trochu méně, tak vám po zádech přeběhne mráz. A takové jsou knihy Franze Kafky. Chcete vidět další kousek vkusného moderního umění? Jeďte se třeba podívat na jezdeckou sochu Jaroslava Haška od Karla Nepraše. Totéž jako u Kafky. Chvíli pozorujte důstojnou Haškovu bustu na piedestalu, a pak sklouzněte pohledem dolů na hospodský stůl s koňskýma nohama. Já osobně se vždycky válím smíchy. Nepraš naprosto přesně vystihl osobnost našeho písmáka. A ani Kafka od Róny, ani Hašek od Nepraše nejsou kontroverzní, a každý divák vnímá, že tady mají co do činění se skutečným uměním. Mám věřit tomu, že Prágl má málo skutečných umělců? Proč zastupitelé jednotlivých pražských obvodů takto jednostranně propagují právě Černého? Proto, že je to žid, a nenávidí Zemana, Babiše, a Putina? Tím pádem ale, jářku, mu nikdo nemůže upřít právo a nárok na onen status umělce, to je nabíledni!

A poslední, co mi na panu Černém vadí, že on si, vycházím-li z jeho vlastních slov, se svými pracemi moc nezadá. Jeho hlavním uměleckým počinem je sehnat škváru, v tom je fakt dobrej, všechna čest, a pak už zadává jednotlivým výrobcům oukoly, sám toliko dohlíží, ruce si špiní minimálně. Znovu opakuji, že vycházím z jeho vlastních slov. A víte, čím budou okamžitě argumentovat Černého zastánci? Už jsem to četl nesčetněkrát: “Michelangelo také nevymaloval Sixtínskou kapli sám!” Ach, božíčku!

Tak zvedněte prdel, a běžte se podívat na ty Černého mesršmíty na ohavné budově bývalého chrámu konzumu, nápad upomínající na slavné “Kulky s motýlími křídly.” A nezapomeňte vzít sebou děti, a vysvětlit jím, že se jedná o poctu pilotům, kteří za války obětovali život za svou republiku. Ty se budou divit ! A třeba v ten moment pro ně ztratí život jakýkoliv smysl, nevím. Nebo si řeknou, jak jednoduché je být umělcem. “A moclipak to hodí, tatínku?” A pak na výstavě svedou odpadní rouru od hajzlu do vnitřku televize, tak jak to viděli na obrázku s Frankem Zappou.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...
24 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)