25.5.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Ideologické zatemnění mozků, Green Deal a geopolitické blouznění: I. část – Ideologie a klimatická změna

Sdílejte článek:

JIŘÍ PÁLKA

Ve vývoji lidských společností, států a národů vznikají období, kdy se lidé přimykají a jednají proti lidské přirozenosti a proti svým zájmům. Podléhají scestným názorům, řídí se ideologiemi a podivnými myšlenkovými „úlety“. Analýza stavu společnosti a přesné hodnocení společenské a politické situace jsou nahrazeny emocionálními výlevy. Tzv. „společenské elity“ ztrácejí selský rozum a odvracejí se od lidské přirozenosti a od historické zkušenosti. Myslím, že naše republika se nachází v současnosti na trajektorii ke „společenskému zblbnutí“. S tím úzce souvisí destrukce naší ekonomiky a rozklad státu. Podřizujeme se potřebám větších států a mocností a nehájíme svoje elementární existenční zájmy. Vypadá to, že jsme ztratili pud sebezáchovy !

1.Masové psychické epidemie

Na jev masové psychické epidemie a exploze skupinové iracionality podle všeho poprvé upozornil v roce 1841 britský publicista Charles Mackaye, když napsal: „Když sledujeme dějiny národů, zjišťujeme, že obdobně jako jedinci mají své vrtochy a zvláštnosti, období vzrušení a bezstarostnosti, kdy se nestarají o to, co činí. Zjišťujeme, že celá společenství náhle zaměří svou mysl na jediný předmět a při jeho sledování upadají do šílenství, že miliony lidí jsou náhle zasaženy jediným bludem a honí se za ním, dokud se jejich pozornost neobrátí na jiný druh bláznovství přitažlivější než první. Vidíme národy zachvácené touhou po vojenské slávě,

jiní zešíleli ze strachu před ďáblem a zavraždili stovky tisíc obětí kvůli pomatené víře v čarodějnictví !“

2. Ideologické zatemnění mozků a masové psychické epidemie skupinové iracionality ve 20 a 21. století

Ano, i 20 a 21. století bohužel jsou plná těchto extrémních trendů. Většina společenských patologií je přetransformovaná do nejrůznějších ideologii. Tedy do vyhraněného a zjednodušeného pohledu na svět. Protože žádná ideologie není schopná zobrazit a pojmout do sebe složitost celého světa, vždy se najde někdo, kdo začne upozorňovat na rozpory mezi realitou a ideologickými klapkami na očích. Tento narušitel růžového obrazu světa je nositelem špatných zpráv a jak to bývalo v dějinách, je trestán. V minulosti mu šlo o život, dnes mu jde o kariéru a zaměstnání. V nejhorším případě je soudně stíhán a uvězněn.

Zvláštní kategorií ideologií jsou náboženství. V Evropě však zatím většinové křesťanství ztrácí sílu a z hlediska vládnutí nemá bohužel valný význam. Ve společnosti by však mělo sehrávat roli korektora nejzrůdnějších úletů a nesmyslů. Mělo by upozorňovat na porušování základních lidských potřeb a práv. Mělo by bránit lidskost ve společnosti. Současná Evropa a o to více naše republika tento mravní nástroj dávno ztratila. Proto se naše vládnoucí pseudoelity zamilovali do války.

Pravým opakem je však politický islám přicházející do Evropy, který je naplněn agresí, dobyvačnými touhami a snahou ovládnout nová území (Evropu) a podřídit si jinověrce a vnutit jim

své náboženství. Terorismus, rozmnožování muslimské populace a nepřizpůsobivost je jeho hlavní nástroj a zbraň.

Ideologickým zatměním mozků a masovou psychickou epidemií s explozí skupinové iracionality

nemusí trpět celá společnost. Mohou to být pouze mocenské skupiny (politické, náboženské a ekonomické špičky) nebo intelektuální elity. Tedy vybrané společenské vrstvy nebo skupiny. Většinová společnost , tzv. obyčejní lidé jsou touto společenskou paralýzou zasaženi méně často. Když to však na tuto většinu přijde, je to zlé a končí to většinou státními převraty, revolucí nebo válkou. Málokdy to bývá sametové. Často teče krev.

Na konci 20. století a začátkem 21. století nastupují trendy a myšlenky, které razantně zasahují do naší současnosti. Čím dál tím jasněji se rýsuje globalismus, který je doktrínou velkých nadnárodních korporací, bankovních kruhů a mnoha nevolených mezinárodních institucí vedených skrytými elitami, které se pokoušejí určovat a řídit svět. Globalismus je ekonomický model světa, ale i ideologie. Globalismus našel ideovou platformu v progresivismu. (gender , transgender, multikulturalismu, LGBT, Green Deal, korektnost a lidskoprávní agenda, politický islám, Mee too apod). Globalismus chce vytvářet Novou společnost a hledá Nového člověka. My už jsme ho v bývalém Československu za socialismu také hledali, ale nenašli jsme ho. Někam se nám vytratil !

Nejtragičtější je však skutečnost, že ve světě neexistuje mírové hnutí stejně jako hnutí usilující o porozumění mezi národy a zeměmi. Naopak v západním světě politici šíří nenávistnou válečnou hysterii. Naštěstí většina obyčejných lidí tento imperativ nesdílí. Mlčící většina však není aktivní silou, která by brzdila a trestala politiky, kteří slouží jiným zájmům než lidem vlastních zemí. Hamlet by bohužel i v dnešní době zopakoval: Doba vymknutá z kloubů šílí.

3. Ideologie jako navigace a nástroj moci

Umožňuje člověku vyznat se v určitém souboru politických názorů a postojů. Jedinci ve společnosti tak umožňuje ideologie přihlásit se k určitému souboru politických názorů, kterými se řídí, které mu z nějakého důvodu vyhovují, a které určují jeho chování. Pomocí ideologie se jedinci ve společnosti organizují a podporují. Nalézají skupinu jedinců, se kterými si rozumí. Toto porozumění je posiluje a dává jim pocit magické síly a pravdivosti. Pouto sounáležitosti přesahuje rámec obyčejné racionální úvahy a stává se vírou.

Znamená to, že v politických ideologiích hraje velkou roli víra, která je schopna překrýt většinu rozporů, i ten největší – rozpor s realitou, ale i rozpor se spravedlností a dalšími lidskými hodnotami. Ideologie dokáže udělat člověka slepým , ačkoliv vidí a vnímá. Ideologie jsou speciální klapky na očích, takže nevidí skutečný svět kolem sebe. Ideologie jsou nosite-lem nepřátelských emocí a postojů. Účinně brání empatii a soucitu.

Protože ideologie mají v sobě určité prvky náboženské víry, je velmi těžké až nemožné racionálními a logickými argumenty tyto postoje změnit. Proto si tak těžko rozumí vyznavači rozdílných ideologií. Vyžaduje to od nich nesmírnou míru tolerance, inteligence a empatie.

Protože všechny ideologie se proměňují stejně jako realita světa, ve které žijeme, může se každá ideologie dostat do rozporu s realitou ( viz ekologismus Green Dealu. Víra v tento uměle vytvořený systém je v rozporu s reálným světem.)

Rozpor ideologie s realitou se stal hrobem pro mnohé politické systémy. Pád socialismu ve východním bloku v roce 1989 byl důsledkem toho, že ideologie socialismu a její „zbožný obraz“ byl v rozporu s realitou světa. Ideologie byla povýšená nad ekonomickou realitu a ta se začala projevovat, takže ve společnosti narůstal nesouhlas a napětí. Nazrála společenská situace na změnu. Liberalismus, hlavní nepřítel socialismu, byl v té době flexibilnější a ekonomicky silnější.

Pád socialismus ukázal, že když se ideologie povýší nad ekonomickou realitu a svými důsledky začne ohrožovat existenci jedince a jeho blahobyt, je odsouzena ke krachu.

Liberalismus nad socialismem zvítězil a hned začal utahovat šrouby svobod svých občanů. Žádnému systému se totiž nehodí svobodný a suverénní občan. Svobodní občané komplikují vládnoucím elitám jejich vládu a touhu zmocnit se výsledků jejich práce a přivlastnit si jejich statky. Jestliže je v lidské společnosti dostatek svobody projevu, je společnost v relativní rovnováze a může stabilně existovat. Jestliže ve společnosti narůstají rozpory mezi preferovanou ideologií a realitou, je nutné tyto rozpory zakrývat a odvádět pozornost jiným směrem. Proto jsou občanům odebírané nejrůznější svobody. Jsou svazováni nesmyslnými předpisy a zákony a je zaváděna cenzura. Jsou naváděni na scestné ideologické úchylky.

Liberalismus se nyní nachází v takové situaci . To co by ještě nedávno nikdo nečekal , je skuteč-nost ! Ekonomická realita ( tržní vztahy) je podřízená ideologii. Ideologie je více než zisk západní společnosti, což bylo do nedávna její zlaté tele a Bůh v jedné osobě.

Rozpory jsou zakrývané korektností, antirasismem, antikolonializmem, gendrismem, preferováním LBQT a zaváděním desítek pohlaví , což je tragikomická fraška základního přírodního uspořádání.

Svoboda projevu je vždy vládnoucí elitou ohrožovaná. Svoboda je nutná, protože dává každé společnosti základní korekce a vytváří ve společnosti křehkou rovnováhu. Proto je zápas za svobodu vždycky aktuální a vždy potřebný.

4. Ideologie a globální trendy určující náš současný život

Do našich životů nejsilněji zasahují tyto trendy a ideologie:

a) Klimatická změna a Green Deal jsou nejsilnějšími společenskými hybateli v evropské společnosti. Domnívám se , že nejvíce a nejsilněji ovlivňují současnost a v budoucnu budou rozhodovat zásadním způsobem o životě všech občanů. Tato psychická masová epidemie rozhodne o tom, jestli se Evropa stane marginálním kontinentem, nebo jestli na poslední chvíli najde své místo v rámci spolupráce se všemi národy světa.

b) Multikulturalismus s lidskými právy promítnutý do migračních toků je dalším břemenem pro Evropu. Její nekontrolovatelně otevřená náruč pro kdekoho je velikým bezpečnostním rizikem, která bude v Evropě vytvářet paralelní společnosti. Budou se rozšiřovat a prohlubovat konflikty mezi křesťanskými a židovskými a islámskými komunitami.

c) Globalismus amerického typu a globalismus bricsového typu budou bojovat o podmanění Evropy. Pokud se Evropané vzmohou na obhajobu svých logických a přirozených zájmů, mohli by z tohoto mocenském zápasu něco získat .

d) Progresivistické úchylky proti přírodě a lidské přirozenosti jsou další ideologickou koulí na noze, se kterou se nedá dlouhodobě existovat. Evropané budou muset najít v sobě odvahu a podřídit se přirozeným premisám, které nám předkládá Matka příroda.

e) Válka na Ukrajině je krutá realita, která ničí zájmy Evropy. Vývoj této války a případné zapojení evropských občanů v roli vojáků do bojů na území Ukrajiny rozhodne o holé existenci Evropy. Většina obyvatel se nechce do této války zapojit, ale v Evropském parlamentu a předev-ším v řadách nejvyšších představitelů EU vládne válkychtivá atmosféra. Někteří vládní činitelé jednotlivých zemí EU čím méně jsou svými občany podporováni, tím více tíhnou k válečnému řešení (Macron, Fiala).

V této sérii článků se budu především věnovat klimatické změně a Green Dealu.

5. Klimatická změna a růst globální průměrné teploty

Je zřejmé, že se naše planeta otepluje. Za posledních 100 let se zvýšila globální teplota o 0,74 0 C. Za posledních 150 let se zvýšil obsah CO2 v atmosféře z 280 ppm na současných 400 ppm. Celkově byla přijata hypotéza o dominantním vlivu CO2 na vznik skleníkového efektu, který způsobil vzrůst teploty. V hodnoceném období lidská civilizace zvýšila výrazně spalování fosilních paliv, především uhlí. Proto byl přijatý většinový názor, že hlavním původcem oteplování je člověk.

Tuto teorii vytvořil fyzik James Hansen, astrofyzik, který v letech 1981 – 2013 vedl Goddardův institut pro vesmírná studia NASA. Vytvořil jeden z prvních počítačových klimatických modelů a začal vytvářet velmi přehnané prognózy budoucího oteplování, které se však nenaplnily.

6. Jaké jsou hlavní příčiny globálního oteplování

Proč se zrovna CO2 stalo hlavním strůjcem globálního oteplování ?

Podívejme se na tohoto „pachatele“ z hlediska některých faktů. Atmosféru Země tvoří 78 % dusíku, 21 % kyslíku a 1 % vzácných plynů , mezi něž patří i CO2. . Toho je v atmosféře pouze 0,04 %.

Jak vlastně CO2 způsobuje oteplování ? Hlavní a jediný dodavatel energie Slunce vyšle k Zemi světelnou energii. Mraky část světla odrazí zpět do vesmíru. Při jasné obloze část světelné energie projde atmosférou a dopadne na povrch, na nějakou plochu, třeba na asfaltovou silnici nebo betonové domy na sídlišti. Světelné fotony interagují s povrchem . Podle Comptonova zákona předá světelný foton část své energie elektronu prostředí a dál se pohybuje jako foton s nižší energií. Nejčastěji jako teplo. Atmosférou se šíří tepelné fotony. Oxidy uhlíku by měly tepelné fotony v atmosféře zadržovat. Převezmou jejich energii a intenzivněji se rozkmitají. Není však molekul oxidu uhlíku (0,04 %) v atmosféře na tuto úlohu málo ? Jak zvládne tak nepatrné množství CO2 vytvořit bariéru pro tepelné fotony a zrealizovat skleníkový efekt – zadržet teplo v atmosféře ? Jednoznačnou odpověď neznáme.

A proč je hlavní viník CO2 a ne třeba SO2 nebo NO2 nebo jiné plyny ?

Tento fyzikální hlavolam nás vede ke třem zásadním otázkám:

1. Je opravdu CO2 hlavním a jediným skleníkovým plynem způsobujícím oteplování planety ?

2. Pokud je hlavním viníkem globálního oteplování především CO2 , jaké množství tohoto skleníkového plynu vypouští do ovzduší člověk při využívání fosilních paliv a technologií, které produkují CO2 ?

3. Nedochází ke globálnímu oteplování z jiných příčin ?

Na tyto otázky se snaží odpovědět Mezinárodní panel pro změnu klimatu ( IPCC)

Jedná se o seskupení úředníků, politiků a vědců z celého světa zabývající se příčinami klimatické změny. Panel byl založen z iniciativy OSN, Světové meterologické organizace (WMO) a Environmentálním programem spojených národů (UNEP). IPCC prosazuje jedinou interpretaci problému: hlavním viníkem oteplování je CO2 . Jiné teorie a hypotézy se nepřipouštějí. Vědci, kteří se pokoušeli o kritiku tohoto přístupu a navrhovali jiné hypotézy, velmi často narazili. V lepším případě nedostali žádné granty, protože ty jsou vypisované především na dokázání hypotézy, že CO2 je hlavní viník oteplování. V horším případě skončili se svojí vědeckou kariérou nebo opustili klimatologii a uložili si bobříka mlčení.

Odpověď na otázku č. 1

CO2 není jediným a určitě ne nejsilnějším skleníkovým plynem. I podle IPCC má nejsilnější podíl na skleníkovém efektu :

1. vodní pára, a to z 65 %, (cca 2/3). Při zatažené obloze se podílí až 86 %.

(Vodní pára je silným skleníkovým plynem, ale není to plyn, který člověk přímo přidává do atmosféry, a proto není jedním z faktorů změny klimatu, kterým se zabývá IPCC, a proto není zahrnut do seznamu skleníkových plynů.)

Tuto větu jsem si opravdu nevymyslel !

2. CO2 má 21 % účinek, z toho se člověk vypouštěním CO2 podílí na skleníkovém efektu 0,23 %

3. následuje methan (CH4 ) s 8%

4. ozón (O3 ) 6 % a další

A jistě stojí za to připomenout, jak je CO2 rozložen na naší planetě:

1. Objem CO2 v atmosféře činí 3 000 miliard tun

2. Přírodního koloběhu CO2 se ročně účastní 750 miliard tun (jedná se o fotosyntézu rostlin, rozpouštění v oceánech, produkce pozemských a podmořských sopek a jiné vlivy)

3. Objem CO2 rozpuštěný v oceánech činí 150 000 miliard tun

4. Člověk ročně přidává do atmosféry 32 miliard tun CO2 .

I podle IPCC je evidentní, že největší množství CO2 obsahují oceány. Oceány tedy musí mít maximální vliv na klima. Bohužel o těchto jevech máme zatím velmi slabé poznatky.

Nicméně některé skutečnosti můžeme zjistit z některých fyzikálních veličin. Vzduch (tedy atmosféra) má měrnou tepelnou kapacitu 1000 J. kg-1 . K-1 a jeho hustota je 1,25 kg /m3 .

Oceánská voda má tepelnou kapacitu 4000 J. kg-1 . K-1 a její hustota odpovídá 1000 kg /m3 .

Schopnost oceánů jímat teplo je tedy nejméně 3x až 4x větší než má atmosféra. Když si uvědomíme množství mořské vody na naší planetě (1,37 x109 km3 ), je jasné, že obsahuje neuvěřitelné množství tepla. V mořské vodě je rozpuštěno ohromné množství CO2.

Vlnění oceánů neustále odebírá teplo z atmosféry a v různých hloubkách je v mocných podmořských řekách distribujuje na různá místa planety, kde je zase předává atmosféře.

V oceánech tečou hlubokomořské proudy. O distribuci tepla rozhoduje slanost různých částí oceánů a rozdíly teplot v různých proudech a hloubkách. Tento jev se nazývá tzv. termohalinní výměník.

Je docela možné, že oceány mohou akumulovat a udržovat teplo a CO2 stovky a možná tisíce let. A když se naplní některé bariéry nebo fyzikální meze, začnou uvolňovat teplo (a CO2 ) a předávat ho atmosféře.

Množství CO2 rozpuštěné ve vodě je funkcí teploty. Čím vyšší teplota oceánů, tím více se ho uvolní do atmosféry.

V oceánech je asi 19 000 aktivních sopek. Některé z nich mohou po mnoho let uvolňovat neuvěřitelná kvanta CO2 . A nemusíme o tom vůbec vědět, ale CO2 se uvolňuje a v atmosféře stoupá.

Globální oteplování je vypočteno pomocí velmi zjednodušených matematických modelů, které pracují s omezenou řadou vstupních dat. Některá vstupní data se odhadují . Velmi mnoho jevů se nezapočítává. Interakce oceánů s atmosférou se neberou v potaz. Stejně tak se opomíjí vliv vodní páry na skleníkový efekt. A co z toho vyplývá? Současné modely využívané k interpretaci klimatické změny jsou nepřesné a tím pádem nejisté. Jedná se o pracovní hypotézy, které mohou, ale také nemusí platit !

Co bylo dříve slepice nebo nebo vejce ?

Dalším problémem je interpretace získaných hodnot průměrných teplot a množství CO2 v atmosféře v minulosti, které se určily z analýzy vzorků ledu starých ledovců, nebo jinými fyzikálními metodami.

Byl nárůst CO2 příčinou růstu teploty, nebo je to obráceně ? Objevuje se stále více vědců, kteří tvrdí, že nejdřív vzrostla teplota a pak následovalo zvýšení ppm CO2.. Kdo má pravdu ? Ze zkušenosti víme, že čím je vyšší teplota oceánů, tím více uvolňuje plyny.

Tuto otázku se pokusili zodpovědět američtí vědci Michael Nelson a David B. Nelson v článku Kysličník uhličitý nesouvisí se změnou klimatu. Tato studie určuje, zda existuje korelace mezi stoupajícím obsahem CO2 a globálním oteplováním. Autoři této studie posuzovali tři různě dlouhá časová období v minulosti naší planety ( 500 milionů let, 50 milionů let, l milion let) a snažili se najít vazbu mezi navýšením CO2 a růstem teploty. Tuto vazbu nenašli a tento vliv se nepodařilo prokázat! Zajímavým důkazem, že neexistuje vazba mezi množstvím CO2 v atmosféře a teplotou nám poskytne pohled do našeho planetárního systému. Planeta Mars má v atmosféře skoro 90 % kysličníku uhličitého a průměrná teplota se pohybuje kolem – 63 o C, naproti tomu Venuše má v atmosféře rovněž 90 % CO2 , ale její teplota je 477 o C, zatímco zemská atmosféra obsahuje

0,04 % CO2 a průměrná teplota dosahuje příjemné hodnoty 15 o C . Jenom z těchto faktů vyplývá , že množství kysličníku uhličitého v atmosféře neurčuje její teplotu.

Odpověď na otázku 2

Pokud přijmeme hypotézu, že CO2 je hlavní viník oteplování, tak ho člověk vypouští podle IPCC ročně 5-7 % do atmosféry. Uvádí se, že se jedná o 32 000 miliard tun. Musíme se ptát: zůstane tento kysličník v atmosféře navždycky ( jeho množství tedy stoupá) nebo existují mechanismy, které ho uvolňují a vytěsní z atmosféry ?

Z atmosféry CO2 mizí tím, že ho pohltí oceány. Rozpustí se ve vodě. Odebírají ho rostliny pomocí fotosyntézy, kdy je pro ně hlavní „potravou“. Živí se jim i mořské řasy. A těch je v oceánech opravdu hodně. Z pohlceného CO2, energie ze Slunce a vody se v rostlinách tvoří cukry (a další látky). Uhlík se využije jako základní stavební materiál, z něhož rostliny budují stébla, strukturu listů nebo kmeny.

Vědci (i z IPCC) přiznávají, že spalování fosilních paliv má na komplexní klimatický systém malý účinek.

Člověk a jeho fosilní hospodářství není rozhodující veličinou určující globální oteplování !

Když tedy hlavní viník CO2 je ze svého „zločinu“ osvobozen a z velké části zproštěn viny, kdo tedy způsobuje ono oteplování ?

Odpověď na otázku 3

V minulosti naší planety vždycky docházelo ke klimatickým změnám, které měly za následek ochlazování nebo oteplování. V minulosti bylo několik období, kdy obsah CO2 v atmosféře byl větší než dnes, a přesto teplota nebyla vyšší.

Příčiny těchto jevů však byly různé a je jich celá škála.

1. Hlavním zdrojem energie pro naší planetu je Slunce. Rozhodující je příkon sluneční energie, který se v průběhu vývoje naší planetární soustavy měnil a Zemi tedy oteploval nebo ochlazoval.

V současných 50 letech, kdy jsou měřeny přítoky energie ze Slunce víme, že se prakticky nemění a spíše klesá. Slunce tedy není viníkem oteplování. Sluneční konstanta je 1373 W/m2 .

To však neznamená, že se nemění množství energie ze Slunce dopadající na zemský povrch. Rozhoduje o tom dráha Země kolem Slunce a sklon osy rotace.

2. Milankovičovy cykly říkají, že osa rotace naší Země k rovině dráhy není stále stejná, ale mění svou polohu. ( a to dosti komplikovaným způsobem). Měnící se úhly dopadu sluneční energie do naší atmosféry mění množství dodané energie. Tyto jevy mají periodu 25 800 až 100 000 let. Milankovič tím dokázal vznik antarktického zaledňování a odledňování. Milankovičova teorie tak poprvé dokázala vytvořit věrohodnou teorii zalednění a vznik dob ledových.

3. Do tohoto labyrintu nebeské mechaniky vstupuje albedo naší Země, které je také proměnné. Albedo je poměr odraženého světla k množství, které dopadne na povrch planety. O tom kolik světla se odrazí od Země zpátky do vesmíru a kolik dopadne na povrch rozhoduje množství oblačnosti (vodní páry v ovzduší) a charakter a barva povrchu.

Albedo povrchu naší pevniny je dáno množstvím staveb: měst, silnic a dalších lidských počinů proti zelnému povrchu. Je zřejmé, že množství zastavěné plochy a odlesnění a „odpřírodnění “ povrchu narůstá s přibývajícím množstvím obyvatel naší planety. Na těchto lidských „stavebních pustinách“ se množství dopadajícího světla v čím dál tím větším množství proměňuje na teplo. Známe to pod pojmem tepelné ostrovy. Jak velké množství stavebních pouští bylo před 10 000 let a jaké je dnes ? To přesně nevíme. Obávám se, že těchto ploch hodně přibylo a podílí se na zvyšování teploty.

4. A jsme u dalšího aktéra tepelných změn naší planety, před kterým musíme pokorně smeknout. Mluvím o vlivu oceánů. Oceány pohlcují CO2 a v držení ho mají 150 000 miliard tun, což je 50 x více než obsahuje atmosféra. Oceány však také CO2 vracejí do atmosféry. Tato činnost je funkcí teploty. O distribuci tepla rozhoduje slanost různých částí oceánů a rozdíly teplot v různých proudech a hloubkách. Tento jev se nazývá tzv. termohalinní výměník.

5. V oceánech je podle odhadů ve velkých hloubkách asi 19 000 potenciálně aktivních sopek, z nichž některé jsou „v provozu“ a vypouštějí těžko určitelné množství CO2 , které se však dříve nebo později objeví v atmosféře.

6. V minulosti teplotní bilanci Země narušovaly dopady velkých planetek. Ty vyvrhly do ovzduší tolik hmoty, že zastínila na dlouhou dobu atmosféru, kterou neprošel žádný sluneční paprsek. Změna teploty mohla trvat stovky let.

7. Skleníkové plyny. IPCC si z této škály možností, jak oteplovat nebo ochlazovat naší planetu, vybrala hypotézu skleníkových plynů. Některým plynům – skleníkovým – přiřkla schopnost zadržovat teplo na naší planetě (udržovat ho v atmosféře). Ze všech skleníkových plynů byl vybrán CO2 , který dostal přednost před vodní párou, která má prokazatelně větší skleníkový efekt. Vodní pára absorbuje 84krát více tepla než CO2 . Její množství v atmosféře je však proměnlivé ( vždy však je vodní páry v ovzduší o několik řádů více než CO2 ). Na produkci CO2 se v menší míře podílí člověk v rámci spalovacích procesů fosilních paliv, takže z politického hlediska je to vhodnější viník !

9. Bohužel jedním z nejhorších lidských příspěvků, při nichž se do atmosféry uvolnilo a uvolňuje neuvěřitelné množství CO2 a dalších jedovatých látek , jsou války. Kolik CO2 se uvolnilo v ukrajinsko-ruské válce ? Tyto údaje nejsou k dispozici. Existuje na ně nevyhlášené embargo.

10. Je skoro jisté, že existují fyzikální principy nebo nějaké zpětné vazby akumulace a šíření tepla na naší planetě, které neznáme a vědci je dosud neobjevili.

Globální oteplování je kombinací některých výše zmíněných mechanismů. Zatím se zdálo, že existuje jednoznačná shoda v tom, že hlavním viníkem zvyšující se teploty je CO2 , které vypouští člověk. Proto je nutné zakázat veškeré spalovací procesy !

Média se ještě do nedávna předháněla v katastrofických vyhlídkách ohledně vývoje klimatu.

Do této jednoty však začaly vstupovat hlasy kritiků, kteří čím dál tím více zpochybňují svaté mantry IPCC a jejich vyznavačů.

11. Kritické hlasy a překvapivá zjištění

Jedním z nejrespektovanějších kritiků je americký vědec S.E.Koonin , člen Národní akademie věd. Během Obamovy vlády působil jako náměstek ministra pro vědu na ministerstvu energetiky. Od roku 2004 se zabýval deset let studiem klimatu a jeho důsledků pro technologie v energetice.

Spolupracuje s Newyorskou univerzitou. V roce 2013- 2014 byl požádán Americkou fyzikální společností (APS – což je profesní organizace amerických fyziků), aby provedl aktualizaci a kontrolu jejich veřejného prohlášení o klimatu. V rámci tohoto úkolu fyzici a klimatologové prověřovali klimatické dokumenty a jejich závěry v oblasti spolehlivosti matematických modelů.

Ze závěrů vyplývá, že klimatická věda není dostatečně vyspělá. Závěr klimatické revize zní:

A)Věda nestačí na to, aby mohla produkovat užitečné a jednoznačné projekce změn klimatu.

B) Lidé mají na klima a jeho oteplování rostoucí, leč z fyzikálního hlediska malý vliv. C)Výsledky mnoha klimatických modelů jsou neslučitelné či přímo rozporné, a to nejenom vzájemně, ale i s řadou jiných způsobů měření.

S.E. Koonin vydal knihu: Unsettled. What Climate Science Tells Us,Whatt It Does not and Why It Metters (2021) (Nevyřešené. Co nám klimatická věda říká, a co ne a proč je to důležité ), která se stala vášnivě diskutovaným bestsellerem.

Podobné postoje zaujali další vědci. Světovou klimatickou deklaraci skupiny Global Inteligence Group podepsalo 1600 vědců, kteří tvrdí: „Neexistuje žádná klimatická nouze. A poplašné zprávy, které prosazují globální elity jsou čistě politické .“

Mezi signatáři tohoto manifestu jsou nositelé Nobelovy cen, teoretičtí fyzici, meteorologové, profesoři a vědci zabývající se životním prostředím.

Vyberme některé téze, které vyjadřují jejich názor : „Pravděpodobnost, že by CO2 byl hlavní viník , je velmi malá. CO2 k oteplování pravděpodobně přispívá, ale je zde několik přírodních cyklů, které k tomu přispívají mnohem více. Člověk k oteplování přispívá, ale jeho vklad je proti přírodním vlivům zanedbatelný!“

„Všechny předpovědi klimatických modelů byly chybné. Je důležité pochopit, že výpočetní model atmosféry je ze své podstaty nepřesný. To není chyba vědců. Je to dáno obrovskou složitostí klimatu vycházející z chemie, mechaniky tekutin, přenosu tepla, vlivu slunečního záření, vlivu Země a její dráhy, modelování vlivu oceánů, které mohou zadržovat obrovské množství tepla a vliv mraků. Žádný matematický model nedokáže všechny tyto vlivy zohlednit. Mnohé z těchto vlivů nejsou zcela pochopeny. Rovněž není pochopeno, jak jsou tyto vlivy vzájemně propojeny. “

12. Závěr a shrnutí oteplovacího dilema:

Všechno nasvědčuje tomu, že v oblasti klimatické změny spojené s globálním oteplováním došlo především v zemích západního civilizačního okruhu (což jistě není náhoda ) k masové psychické epidemii a explozi skupinové iracionality. Probíhá ideologické zatmění mozků.

To spočívá v setrvalém narativu, že globální oteplování zavinil kysličník uhličitý, který vypustil do atmosféry člověk spalováním fosilních paliv.

Vědecké rozbory a matematické modely změny klimatu nejsou schopny při současných znalostech vytvořit věrohodné závěry. Vědecké poznatky jsou v médiích nahrazovány vírou a ideologickými zkratkami.

Je velmi pravděpodobné, že všechno je jinak a celé naše snažení o snižování globálního oteplování je chimérou, která má, ale především ještě bude mít tragické dopady na životní úroveň evropské populace.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...
14 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)