Takže jako “jednooký mezi slepými“, z pozice člověka, který se vyzná v chemii, fyzice, a dalších věcech o něco více, než je ve zdravotnictví obvyklé jsem začal kolegům vysvětlovat “Kubáčovu představu světa“. Vykládáním pro inteligentní publikum jsem musel vážit každé slovo, až se mi to v hlavě tak pěkně utřídilo, že ještě za čerstvé paměti z toho musím udělat článek, přestože mnohé věci tady už v nějaké podobě zazněly. Takže kdo nechce číst několik tisíc slov Kubáčoých bludů o budoucnosti má poslední šanci kliknout na tlačítko “zpět” :
1. Je Železo “neobnovitelný zdroj” ?
I já naprostý anti-ekologista uznávám, že s “neobnovitelnými” přírodními zdroji se musí zacházet daleko šetrněji než s “obnovitelnými“. Oblíbená otázka Sci-Fi fanoušků ( = geeků ) je totiž: “Co vezla kosmická loď Nostromo ?” ze sci-fi hororu Vetřelec. Odpověď zní : ropu, protože můžete mít všechno na solární / (termo) jadernou elektřinu ale “boty z elektriky nevyrobíte“, alespoň pokud se pohybujeme v oblasti zatím známé fyziky.
Takže je železo (ne)obnovitelný zdroj ? Když uvážíme, že železo je nejhojnější prvek na ZeměKouli, že celé roztavené a tekuté jádro o poloměru 4000 kilometrů ( ze 6378 km ) je žhavá směs železa, kobaltu, niklu, křemíku, manganu a hliníku ( přesné složení se liší podle hloubky ). Jinými slovy. Není na ZeměKouli zviřátko nebo rostlinka, které by produkovaly železnou rudu “z ničeho” ale na planetě jejíž 1/3 hmotnosti tvoří železo se těžko dá o železe mluvit jako o “neobnovitelném” vzácném zdroji v aktivistickém slova smyslu. Neboli méně konfliktně řečeno – pravděpodobnost, že nám dojde železo je zanedbatelně malá ( noviny občas píšou něco jiného, ale to je pláč těžebních a hutních firem nad nedostatkem hyper-laciné rudy, která slibuje hyper-vysoké zisky )
2. Je Uran “neobnovitelný zdroj” ?
Když mluvíme o roztaveném jádře a polotekutém plášti planety ZeměKoule – je třeba zmínit čím je to způsobeno, že Měsíc a Mars, ba dokonce i Merkukr jsou uvnitř vychladlé, u Venuše se zatím neví, ale ZeměKoule je už 4 miliardy let uvnitř roztavená a žhavá jako povrch Slunce. Odpovědí je teplo z radioaktivního rozpadu Draslíku40, Thoria232 a Uranu235 Mimochodem Draslík40 je obíbený strašák biomatek (ne)dávajících dětičkám banány, protože rostlina – banánovník miluje radioaktivní draslík40 ( nevíme proč ) a vychytává jej z půdy přednostně místo běžného ne-radioaktivního draslíku38. Proto banány jsou velmi mírně radioaktivní na úrovni 1 banán = celodenní dávka záření dle amerických norem. Jestli právě přestáváte jíst banány – buďte v klidu – brambory, fazole a ořechy jsou na tom stejně.
Ale pokračujeme : když radioaktivní rozpad udrží 4 miliardy let žhavou ZěmeKouli jsou prvky jejichž rozpad žene tuto “pec” vzácné a neobnovitelné suroviny ? A ještě poznámka – USA mají ve svých skladech 450 000 tun Uranu238 jako “odpad” po separaci více-radioaktivního Uranu235 kterého je v ložiscích průměrně 0,7%. Předpokládané celosvětové těžitelné zásoby uranu238 jsou 4,6 miliardy tun. Tento Uran se dá přeměnit na Plutonium239 a to se dá spálit v jaderné elektrárně. Těžitelné zásby by stačily na 70 000 let současné spotřeby. Proč se Uran238 nevyužívá ? Protože z Plutonia239 se dá vyrobit atomová bomba. Takže jediný kdo “spaluje” Uran238 v elektrárnách je Rusko, brzy tak budou činit Čína, Indide, možná Irán, možná Pákistán a další problematické státy. Zato my v EU budeme mít chatrnou elektrickou soustavu založenou na solárech a větrnících, vysoké “ekologické ” daně a ( falešný ) dobrý pocit, který na nás budou “vrhat aktivisti” – jak jsme jim to “natřeli” a jsme s naší drahou a vratkou energetikou “daleko vpředu“.
Draslík40 má radioaktivtu srovnatelnou s Uranem235, ale není zdraví tak nebezpečný, protože, na rozdíl od Uranu, se rozpadá na dva ne-toxické a ne-radioaktivní izotopy : Vápník40 a Argon40 . Též kvůli rozpadu na stabilní iozotopy ( = které se dále neštěpí ) má Draslík40 mnohem nižší energetickou hustotu než Uran, takže mimo “reaktor velikosti planety” se jeho využití nevyplatí, přestože on je hlavní palivo zemského jádra.
Naopak Thorium je vzácnější než Draslík, ale mnohem běžnější než Uran, prvek tak energeticky bohatý, že příznivci thoriové jaderné enegetiky používají divoká srovnání, jakože dlažební kostky obsahují díky Thoriu v žule více energie než stejná váha uhlí. Zásoby Thoria se odhadují na 40 000 let VEŠKERÝCH energetických potřeb lidstva !!!
Jinými slovy Uranu, a Thoria pro jadernou energetiku je tolik, že jejich “neobnovitelnost” je ( skoro ) lež – motivovaná nutností zkreslit realitu ve prospěch anti-jaderné ideologie.
3. Kubáčovy Jaderné cementáry
Problémem jaderné energetiky je silně zastaralý princip výroby elektřiny nelišící se zásadně od parních turbín ženoucích válečné lodě 1. světové války. My jsme schopní všechno dělat pomocí elektřiny. Ocel se ze surového železa vyráběla v elektrických Martinských pecích ( a dodnes se “fajnové” oceli takto dělají ), hliník se rovnou vyrábí elektrolýzou taveniny bauxitu ( hliníkové rudy ). Nebyl by problém vyrobit elektrickou vysokou pec, nebo elektrickou cementárnu. problém je v tom, že účinnost parního soustrojí v jakékoliv, i jaderné elektrárně nepřesahuje 40% neboli pokud těchto 40% jako elektřinu spotřebujeme v huti, cementárně, nebo jiné výrobě “na veliko” musíme vymyslet jak se zavíme zbylých ( a odpadních ) 60% energie, které mají podobu obrovského kvanta horké elektrárenské vody. Takže v případě provozování “elektrické cementárny” by odpadního tepla bylo tolik, že pro okolí elektrárny by to byl závažný ( a na na rozdíl od CO2 skutečně existující problém ). Proto je nutno “obrátit výrobu” – z budoucího jaderného reaktoru půjde ( podle konstrukce ) buď roztavená sůl ( typu floridu lithného ) o teplotě kolem 900 stupňů nebo Helium o teplotě až 1400 stupňů. Tento materiál bude pohánět příslušnou chemickou nebo hutní výrobu ( např. výrobu vodíku z vody, nebo tepelný rozklad odpadních plastů ) a teprve odpadní teplo vzniklé chlazením této chemické výroby bude pohánět parní soustrojí elektrárny. Elektřina z odpadního tepla může na oplátku “přihřívat” vysokou pec na teplotu ještě vyšší než 1400 stupňů z reaktorového Helia.
A když jsme u toho : “v disentu” se bádá nad přímou redukcí oxidů železa horkým vodíkem vyrobeným rozkladem vody teplem reaktoru – takže výroba železa z rudy by možná šla i bez tavení rudy za astronomických teplot.
4. Kubáčovy solární hutě.
Ano, nemusíte čistit brejle ani klikat na “obnovit“, čtete dobře. ERGO – teplota kolem 900 stupňů výstupu z reaktorů stačí na převážnou většinu průmyslové chemie. Tam kde je to málo dá se dosáhnout i bez fosilních paliv obrovských teplot ( až 2500 stupňů ) pomocí farmy otáčivých zrcadel a “terčové věže” na kterou tato zrcadla vrhají “prasátko“. Konstrukce je notoricky známá a po světě běží pár elektráren na tomto principu, které oproti ubožácké fotovoltaice mají tu výhodu, že zásoba sluncem roztavené soli vydřží produkovat elektřinu ještě krátce po západu slunce, kdy je potřeba elektřiny největší.
Nás však nezajímá tavení soli v ohnisku takové elektrárny, ale tavení skla, kovů, konec konců i pálení cementu by takto šlo udělat prakticky bez fosilních paliv.
5. Pyrolytický rozklad čehokoliv.
Představte si že máte jadernou vysokou pec, cementárnu, nebo jakoukoliv jinou chemickou výrobu, kde “teplo dodává atom“. Kouzlo takových výrob je v tom, že nejenom z energetického, ale i z chemického hlediska potřebují nějakou tu “uhlíkovou vsádku” – třeba výroba oceli potřebuje něco koksu k vytvoření té správně směsi, kde uhlík z koksu na sebe váže kyslík z oxidů železa. Kouzlo takových výrob je, že pokud máte zajištěn zdroj tepla odjinud můžete jako zdroj uhlíku používat prakticky cokoliv – třeba odpadky. Teplota je tak vysoká, že typ “vsádky” prakticky nemá vliv na chemické složení zplodin.
Takže odpadky můžete sypat do cementárny, nebo do vysoké pece. Plasty můžete tepelně rozkládat na původní monomery, nebo při ještě vyšší teplotě na kapalné uhlovodíky ve stylu německé válečné výroby “syntetického benzínu” Fischer-Tropschovou syntézou. Příklad už z dneška – spalovna ve Vřesové u Sokolova “přepracovává” rakovinotvorné dehtové kaly z Ostravy na syntetický plyn využívaný v ( ekologisty milovaných ) plynových elektrárních.
Kouzlo házení pastu do hutě nebo cementárny je v tom, že tím vlastně redukujeme produkci CO2 na polovinu, protože uhlík projde dva cykly – nejprve je využit v plastu a pak v cementárně.
6. Syntetická kapalná paliva
Opakovaně píšu na tomto blogu – vodík se vyrobí jaderným teplem a reakcí se vzdušným CO2 se z vodíku vyrobí methanol, který má daleko výhodnější vlastnosti, včetně vyššího obsahu vodíku než samotný kapalný vodík. Methanol byl palivo vozů Formule 1 v době kdy to ještě nebyla “ekologická rallye“. Co bylo dobré pro Formuli bude dobré i pro vidláky – neboli už současná auta po lehkém poladění motorů mohu na toto “palivo budoucnosti” jezdit, mohou jej za pár minut načerpat na pumpě ( spotřeba methanolu je jen o pohlavek větší než benzínu, či nafty ) a nemusí s sebou vláčet drahý neekologický, nebezpečný, 500 kilo těžký lithiový akumulátor. Navíc vyrobený methanol ( a tím nepřímo i vzdušný CO2 ) se dá táákhle dlouho skladovat v táákhle velikých cisternách – na rozdíl od elektřiny pro elektromobily
Tedy rekapituluju :
- Současná civilizace má dvě techologické “achillovy paty” – energetiku a chemické výroby včetně hutnictví a cementárenství. Problém je v nutnosti spotřebovávat ( vzácná ) fosilní paliva pro tak “nízkou věc” jako je výroba tepla pro daný proces.
- Jaderného paliva využitelného v současných elektrárnách je alespoň na 40 000 let při vyšší než současné spotřebě energie a do té doby snad lidi konečně vyvinou termojaderné elektrárny, které už jsou doopravdy neomezený zdroj energie.
- Proto by se mělo šetřit fosilními uhlovodíky, ne kvůli CO2, ale protože tyto jsou jen obtížně nahraditelným materiálem pro chemický průmysl.
- Je nutno vymýšlet, ne jak všechno pohánět elektřinou, ale jak maximálně využít přímého tepla jaderných reaktorů a elektřinu vyrábět až z odpadního tepla chemičky, hutě, skláren, cementáren….
- Je nutné zbavit se připosranosti a uvažovat v řádu dnešní ( nebo vyšší ) spotřeby pro všechny lidi na světě ( nebo o něco více ) – nikoliv v řádu horské komuny zelené zlaté mládeže – žijící na úrovni středověku s kozami, drogami a loučemi.
- Z toho vyplývá, že by bylo vhodné vrátit se k moderní verzi některých starších chemických výrob ( Fischer-Tropschova výroba paliv z odpadků )
- A když jsme u toho – je třeba se vyrovnat s názorem, že : “výbuchy atomových elektráren nás všechny zabijou“. Takže i dle eko-aktivistického WHO – jaderná energetika je nejbezpečnější lidstvu známá technologie výroby elektřiny 2x méně mrtvých než u větrných elektráren, 6x méně než u solárů ( pády montérů ze střech ), 11x bezpečnější než vodní elektrárny ( 171 000 mrtvých při protržení přehrad v Číně ) a 300x méně mrtvých než u elektráren na fosilní paliva ( nespočetné rakoviny z exhalací )
Teď bych mohl šířit paranoiu, jakože “obecný názor” ( hlav v televizi ) je v mnoha směrech 100% opačný, ale to není smyslem dnešní pohádky. Přesto bych si dovolil upozornit, že mnoho věcí je v realitě právě naopak, než v novinách píšou a je jistou povinností každého vidláka alespoň povrchně tušit, jak je to doopravdy.
Loading...