Bicykly

Uživatelé kol si stěžují na „strašlivou diskriminaci“. Je to realita?

Styl

Z bicyklu se stal jakýsi znak životního stylu a „těch správných“ politicko ideologických postojů. V podstatě téměř zcela vymizelo, za dob mého mládí relativně hojné, dojíždění na kole do práce. Zůstalo prakticky jen na venkově, a to hlavně u lidí, pracujících blízko bydliště. Tento fenomén se ovšem silně zredukoval s ekonomickým rozpadem venkova po roce 1989, kdy došlo právě tam k vymizení obrovského množství pracovních míst (takže ubyla i místa v dosahu cyklodopravy z bydliště pracovníka). Ve městech se vymizení dojíždění do práce na bicyklu projevilo ještě víc. Nanejvýš můžeme pozorovat nějakého rozvážkového šílence, bezohledně kličkujícího střídavě mezi auty a lidmi na chodnících.

Z tohoto důvodu je bicyklista na silnici a zejména mimo uzavřenou osadu v naprosté většině případů buď někdo rekreující se, nebo vysloveně stavějící na odiv svou politicko ideologickou angažovanost. Přičemž většinou jde o mix obojího v různém, ne vždy konkrétně jasném, poměru.

Tyto lidi také charakterizuje naprostá nenávist vůči ostatním účastníkům provozu a rovněž vysoká míra bezohlednosti vůči komukoli jinému.

Cyklisté běžně jezdí po chodnících a ohrožují jak malé děti tak i seniory. Je třeba si uvědomit, že auta s výjimkou opravdu starých veteránů jsou obalena karosérií oblých tvarů, která oběť odstrčí, nebo (když je moc zle) obrazí či podrtí, ale neřeže a netrhá. Z bicyklu trčí spousta prvků, které při škrtnutí o chodce mohou způsobit tržná či řezná poranění.

Cyklisté jezdí naprosto bezohledně i po silnicích. Vyřvali si antisystémové změny, jako je jízda v protisměru v jednosměrné komunikaci, nebo nutnost je předjíždět s jedenapůlmetrovou mezerou, což na řadě komunikací (řádově desítky procent km) v tuzemsku prostě není realizovatelné. Výsměchem je „možnost při předjíždění cyklisty přejet autem plnou čáru“. Duševně méněcenní jedinci, kteří pro tuto zákonnou úpravu hlasovali, patrně netuší, že ty čáry na některých komunikacích nejsou jakési grafické umění, ale vyznačují místa, kde se z poza zatáčky nebo z poza horizontu může vynořit v protisměru jiné vozidlo a s předjíždějícím vozidlem se čelně srazit (což +- odpovídá nárazu do betonové stěny, v rychlosti odpovídající součtu rychlostí těch aut).

Faktem také je, že pokud jede po komunikaci nějaký zemědělský stroj, který nelze předjet (třeba pro jeho šířku nebo klikatost komunikace), tak jeho řidič, jakmile to jen trochu jde, zabočí do ústí odbočky, na parkoviště či jinou podobnou plochu a „nadržená“ auta nechá předjet. Nikdy jsem nebyl svědkem toho, že by něco podobného udělali cyklisté. Ti jezdí, pokud je jich víc, roztažení přes celý jízdní pruh a neuhnou ani v místech, kde by je to to uhnutí nijak neomezilo (např. když paralelně s komunikací je parkoviště s vjezdem a výjezdem na každém svém konci, takže kdyby je projeli, neztratili by prakticky žádný čas a než by je projeli, zadržovaná kolona aut by je mohla předjet).

Přitom, řekněme si to upřímně, ten zemědělský stroj každý normální člověk musí tolerovat, protože po té silnici nejezdí pro legraci, ale proto, že zajišťuje na polích úrodu, která je ku prospěchu celé společnosti. Ten cyklista je jen bezcenný parazit, z něhož společnost žádný benefit nemá a to jeho blokování dopravy je jen zlomyslnost a nic víc.

Kvil

Cyklisté nyní kvílejí nad návrhem, že by museli nosit přílbu, jakou mají povinnou i řidiči malých motorek, přičemž takový „kozí dech“ patrně ani nedosáhne rychlost, jakou běžně zvládne cyklista, jedoucí z kopce.

Přílba je prostě „diskriminuje“ a berou povinné ježdění s ní jako jakési nepřiměřené obtěžování ze strany státu.

To samé je i návrh povinnosti cyklisty, pokud paralelně se silnicí vede cyklostezka, jet po ní a ne po té silnici. To by se hned redukovaly kilometry komunikací, na nichž cyklista může blokovat dopravu a tím si honit své ego!

Návrh

Já osobně bych šel u těch cyklistů ještě dál:

1.  Bylo by vhodné, aby kola měla nějakou identifikaci typu SPZ. Když vám cyklista srazí a poraní na chodníku dítě, neexistuje žádná možnost ho identifikovat a jakmile zmizí, je z obliga. Faktem je, že v některých oproti nám civilizovanějších státech je možné ho k identifikaci či počkání na policii donutit hrozbou střelnou zbraní, případně ho z toho kola sestřelit, ale to u nás, bohužel, nejde. SPZ by to, pochopitelně, vyřešila.
2.  Bylo by vhodné, aby měl ten cyklista nějaké povinné ručení právě za škody, které nadělá. Většinou jsou cyklisté asociálové bez úspor a s nepatrnými příjmy, často žijící „z ruky do huby“, takže realizace nějakého odškodnění, byť třeba stanoveného soudem, je velice pochybná. Povinné ručení by tento problém, pochopitelně, vyřešilo.
3.  Bylo by vhodné, aby cyklista měl zkoušky ze základů pravidel provozu na komunikacích, asi tak na úrovni řidičského průkazu pro malé motocykly. Jednak z toho důvodu, aby on sám věděl, jak se bude chovat jiný účastník provozu, jedoucí v souladu s předpisy, jednak proto, aby se i on choval v rámci možností v souladu s nimi, a tedy předvídatelně. Ostatně i „ikonický“ cyklista Bouchal, který vyrazil z nejpravější pozice  na křižovatce do levé odbočky (do níž byl zákaz vjezdu) před masky na zelenou se rozjíždějících aut, si počínal v hrubém rozporu s dopravními předpisy. I kdyby měl z nějakého důvodu do té levé odbočky právo vjet, musel by stát v nejlevějším pruhu. A ještě by musel počítat s tím, že rovně jedoucí auta z protějšího směru mají přednost. Nic z toho neudělal, a proto mu hlupáci na příslušné křižovatce vyrobili pomník.
4.  Jistě by bylo žádoucí i to, aby kolo mělo nějaké testy technické způsobilosti a je otázka, zda některé speciální typy bicyklů z provozu na běžných komunikacích nevyloučit.
5.  Stálo by jistě za úvahu i to, aby některé klíčové komponenty bicyklů schopných jezdit po silnici byly zatíženy daní, jak je tomu u aut i motocyklů. A pokud toto nebude, měl by být cyklista tlačen na veřejných komunikacích k chování nic neplatícího hosta na párty.

Cyklopruhy

Zachytil jsem velice zajímavou sentenci, s níž se ztotožňuji:

„Jízdní kolo je sportovní náčiní a dělat pro něj speciální pruhy na silnici je asi stejně smysluplné, jako na ní vyčleňovat pruhy pro jiné druhy sportů“.

Je to velmi výstižné. Nemáme na silnicích pruhy pro hraní tenisu nebo golfu, případně basketbalu a jiných her, neexistuje proto jediný důvod, proč by na silnicích měly být pruhy pro ježdění na kole.

Tedy, je třeba tlačit na to, aby se pravidla silničního provozu vztahovala i na cyklisty a aby byli nuceni používat komunikace, na jejichž zřizování a údržbu prakticky nijak nepřispívají, v souladu s ostatními jejich uživateli (kteří je platí v cenách vozidel, jejich součástek i paliva). Cyklisté nejsou nijak „diskriminováni“, naopak mají oproti ostatním uživatelům komunikací mnoho naprosto nezasloužených výhod. A z tohoto pohledu by se k nim a jejich požadavkům mělo přistupovat.