Berlínští studenti považují obdiv k ženské kráse za „zpátečnictví“!

[ad#clanek-respo]

Kdo vyrábí tyhle nové „kulturní revolucionáře“? Kdo je fanatizuje jako salafisté mladé muslimy? Ano, přijde mi to velmi podobný typ indoktrinace proti něčemu. Kdepak svoboda a tolerance, tohle se spíš podobá inkvizici!

Cituji:

Teprve v roce 2011 umístili báseň s velkou slávou na zeď vysoké školy. Básník Eugen Gomringer totiž získal na této škole cenu za poezii, a proto je báseň obrovskými písmeny napsaná na fasádě. Studentský výbor ale žádá odstranění. Problém tkví ve verši: „Ulice a květiny a ženy a jeden obdivovatel“.

”Muž, který se dívá na ulice a obdivuje květiny a ženy. Tato báseň reprodukuje klasickou patriarchální tradici v umění, v níž jsou ženy výlučně hezkými múzami, které inspirují k tvůrčím činům umělce (muže),“ stěžují si studenti.

V Německu žádají odstranění básně z univerzity, protože v ní muž obdivuje ženy

A většina lidí si řekne – no té dnešní německé mládeži asi notně „šplouchá na maják“. Ale v tom to není, zatím je dlouholetá a systematická propaganda extremní levice, jež zahrnuje i militantní feminizmus, proto bychom nad tím neměli jen tak mávnout rukou, už proto, že se to dostává čím dál víc i k nám.

O tažení za odstranění básně Maminka ze školních čítanek už jsem psal: „Proč jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky…“ To samozřejmě radikální feministky nemohou překousnout. Vždyť pro ně je často kariéra důležitější než nějaké „zpátečnické“ mateřství! Ale jsou tu i další případy, např. zrušení výstavy uměleckých fotografií – aktů v knihovně Akademie věd kvůli nátlaku radikálních feministek a feministů, kteří výstavu označili jako „sexistickou“. Nebo tažení těchto „pokrokových revolucionářů“ proti „sexistickým“ reklamám pivovaru Bernard.

Šlo o obrázek polonahé dívčiny tančící kolem půllitru s popiskem – u nás umí ženy tančit ne jen kolem plotny“. Jenže křičením hrstky aktivistů to začíná, paragrafy v trestním zákoně to většinou končí.

A ze studentského prostředí – vzpomínám si na tažení univerzitních „pokrokářů“ proti pořádání soutěží miss na Karlově univerzitě. Opět cituji: Iniciativa Za Karlovku bez sexismu odeslala v půli listopadu otevřený dopis rektorovi Univerzity Karlovy Václavu Hamplovi. V něm se tři zástupci iniciativy a její podporovatelé ohrazují především proti spojování soutěže se jménem Univerzity Karlovy. „Není to o tom, že bychom nechtěli, aby se studentky účastnily nějaké soutěže. Jde nám o absurdní spojení této formy zábavy, kdy se studentky promenují, fotí v plavkách, ve spodním prádle, s univerzitními ideály, se studiem atd,“ vysvětluje za iniciativu Za Karlovku bez sexismu Johana Chylíková, která byla hostem posledního vydání magazínu Kvér.

Takže na jedné straně se propagují různé pochody typu Prague pride, kde dochází k nemálu projevům všelijakých obscénností a exhibicí všeho možného…, ale básnička o Mamince je „sexizmus“, spoře oděná dívčina na reklamním plakátu je „sexizmus“, a dokonce soutěže miss na univerzitách a básně opěvující ženskou krásu jsou „sexizmus“!

Ale někteří tihle „pokrokáři“, bojující proti „sexizmu“ do posledního dechu, by neměli problém uznávat dětská manželství některých imigrantů, aby se „netrhaly rodiny…“, nebo generují ještě další „skvělé nápady“, proto si dovolím tento blog zakončit citací článku o jednom takovém „nápadíčku“: Feryna vyčítá homosexuální komunitě, že se moc přizpůsobuje většině společnosti, a že z diplomatických důvodů nechce otevírat nepopulární témata. Aktivistka považuje dokonce samotný institut registrovaného partnerství jen za „další ostrakizační a stigmatizační nástroj, udržující vnímání neheterosexuálních osob jako osob nižší kategorie, jimž nejsou přiznána táž práva jako ostatním.“

[ad#pp-clanek-ctverec]