17.6.2023
Kategorie: Politika

Ať Rusko prosí na kolenou …

Sdílejte článek:

JANA MARKOVÁ

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák chce, aby Rusko už konečně prosilo na kolenou. Český prezident Petr Pavel by zase rád, aby jen na základě ruského občanství byli lidé monitorováni rozvědkami.

Na začátek chci říct, že s touhle válkou nesouhlasím, protože je stejně hrozná a nespravedlivá jako všechny války. Že v ní umírají lidé, kteří nerozhodli ani o jejím začátku a nerozhodnou ani o jejím konci. Války totiž nerozhodují vojáci, ale politici. Ze svých kanceláří.

Panu ministrovi se zdá divné, že jsme jadernou velmoc nezničili pomocí sankcí, kterými ovšem velmi úspěšně ničíme sami sebe. „Ministr jmenoval důvody, proč tomu tak není: „Jedním je možná až překvapující schopnost Ruska se rychle přeorientovat na nahrazení toho, co by na trhu mělo chybět, nějakou domácí náhražkou, zdaleka ne v té kvalitě, na jakou byli bohatí Rusové zvyklí, není to McDonald, je to nějaká Točka, asi to není moc k jídlu, ale prostě je to jakási válečná náhražka. Některé věci, které měly chybět na trhu, si Rusové sami nějakým méně hodnotným způsobem nahradili.“ Jestli byl pan ministr osobně otestovat kvalitu toho, co o čem říká, že to není moc k jídlu, asi nemá smysl spekulovat. Ale jasno evidentně má.

Místo drtivého dopadu sankcí se rozšiřuje seznam zemí BRICS, posiluje se vliv Číny, mluví se o konci používání petrodolaru. Asie, Jižní Amerika a Střední východ se spojuje. A říkejme si tu co chceme, ale kolik lidí tu ještě bude muset zemřít, aby se ukázalo, že zkrátka neporazíme Rusko bez toho, aby tu po nás zbyla jedna velká jaderná zima? Oni to už zažili. Neporazil je Napoleon ani Hitler. My to zřejmě musíme zažít znovu, lhát si do kapsy ničemu nepomůže.

Vítěz bude nakonec sedět právě v té kanceláři, my všichni ostatní budeme poražení. Vezměte si k ruce mapu, podívejte se, jak velké je Rusko, kde se nacházejí hory a řeky a jak byste toto chtěli ovládnout. Můžete to zkusit jako v Afghánistánu.

Když končí jeden světový hegemon, nejsou ty konce lehké. Je to podobné jako otočit tanker plný ropy. Trvá to dlouho a musíte trefit ten správný přístav.

Protože když to netrefíte, můžete ztratit náklad, loď i posádku. Proč naskakujeme na tuhle vlnu někoho, kdo by rád řídil náš osud ve svůj prospěch?

Nemusíme to dělat. Pojďme si každý sám za sebe říct, co je v zájmu této země, v našem, naší rodiny a našich nejbližších. Jen tak se můžeme posunout dál.

 

Jana Marková

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
24 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)