31.5.2021
Redakce
0
Kategorie: Politika

Amerika ještě není ztracená

Sdílejte článek:

ŠIMON MÍČA

MICAAmerika zažívá za posledních zhruba 20 let turbulentní časy. Kdysi největší světová velmoc se pomalu stává marginální zemí. Z hlediska mezinárodních vztahů to není nic neobvyklého. Světové velmoci vždy zažívaly své vzestupy a pády. Je to přirozený cyklus. Otázka je, zdali se Amerika dokáže vzchopit a znovu najít svou skomírající slávu.


Prostě jednou jste nahoře, jednou dole. Habsburská monarchie byla kdysi rozlehlou a mocnou říší. Pak najednou přišla světová válka a za čtyři roky se tato říše rozpadla. Římské impérium potkal ten samý osud. Když půjdeme mimo starý kontinent, tak můžeme najít příklad starých Aztéků a Mayů v Latinské Americe. Jak říká politolog Petr Robejšek, státy jsou vždy buď blíže rozkvětu, a nebo zániku. V současné době jsou státy jako Čína, Jižní Korea blíže svému rozkvětu. Naopak státy jako Řecko, nebo třeba Itálie blíže svému zániku. Jde o to, aby se stát, který je blíže svému kolapsu dokázal vzchopit a otočit kormidlem směrem k oživení. Málokdo by si například vsadil na to, že se Čína bude ucházet o post světové velmoci poté, co Mao Ce-tung vyhlásil roku 1966 velkou kulturní revoluci. Jižní Korea před nějakými čtyřiceti lety také nevypadala příliš přitažlivě. V Evropě to samé můžeme říct o státech jako Irsko, Finsko, ale třeba také Německo krátce po druhé světové válce. Státy procházely nejrůznějšími peripetiemi válek, společenských a hospodářských krizí a pak obdobími míru, sociálního konsenzu a hospodářského boomu.

[ad#article_et21]

Co se týče Spojených států amerických, tak ty se nacházejí blíže svému zániku. S krátkými přestávkami tento vývoj začal v 60. letech minulého století, kdy se na scéně poprvé objevili neomarxisté a jejich agenda. Sedmdesátá léta se nesla ve stínu aféry Watergate prezidenta Nixona a nedůvěry Američanů v jejich veřejné instituce a politický establishment. Ronald Reagan vyhrál roku 1980 volby se sloganem Let´s make America great again (Vraťme Americe její zašlou slávu). Slogan, který vyhrál volby i Donaldu Trumpovi o mnoho let později. Reagan totiž poznal, že jejich země už není, co bývala a chtěl ji opět pozvednout. Západ v čele s USA studenou válku vyhrál, troufám si říci, že hlavně díky Ronaldu Reaganovi a jeho tvrdému postoji vůči SSSR, neboli říši zla, jak ji sám nazval. Američané, snad ukolébaní tím, že se Sovětský svaz rozpadl, a že už jim nic nehrozí a bude už zase jenom dobře si roku 1992 zvolili za prezidenta Billa Clintona. To opět nastartovalo obrat kormidlem směrem k zániku. George Bush mladší to nezvrátil (nebo spíše nechtěl zvrátit) a Barack Obama tomu nasadil úplně jinou laťku. Do čela se dostaly koncepty jako politická korektnost, mikroagrese, bílé privilegium, historická vina bělochů a podobné bludy. Ničení dělnické třídy, které započalo za Clintona se za Obamy jen prohloubilo. A pak přišlo světýlko na konci tunelu v podobě zvolení Donalda Trumpa prezidentem roku 2016. Byla to vzpoura vesnic proti velkoměstům, manuálně pracujících proti bílým límečkům, národních patriotů proti světovým globalistům. Ti se samozřejmě celí rozzuření do běla odmítli vzdát a udělali vše pro to, aby Trumpa sesadili. A bohužel se jim to povedlo. V loňských prezidentských volbách kandidát Demokratické strany Joe Biden Trumpa porazil. Co na tom, že to bylo za velmi podivných okolností spojených s korespondenční volbou, Donald už tam prostě není. Pro jistotu mu ještě zablokovali jeho facebookový a twitterový účet. A ještě přidali obvinění z podněcování nenávisti a útoku na americký Kapitol, což mělo zajistit, aby už nikdy na prezidenta znova kandidovat nemohl.

Pozitivní je, že Trump obvinění ustál, spustil svou vlastní sociální síť a nevylučuje, že se bude za tři roky o Bílý dům ucházet znova. Šanci má slušnou. Vždyť získal rekordní počet hlasů pro obhajujícího prezidenta (přes 74 000 000). K tomu také rekordní počty černošských a hispánských hlasů. Navzdory svému vyššímu věku má energie a humoru na rozdávání.

Nedávno jsem sledoval projev Nigela Farage, který má přednáškové tour ve Spojených státech, kde podporuje americké konzervativce. Ve svém projevu ve státě Illinois zmínil jednu zajímavou věc. Prohlásil, že vidí paralely mezi americkou a britskou politikou. Jako příklad uvedl osmdesátá léta a Ronalda Reagana s Margaret Thatcherovou. Léta devadesátá a Billa Clintona s Tony Blairem. No a samozřejmě rok 2016 spojený s Trumpovým vítězstvím
a brexitem. Řekl také, že labouristická strana je v Británii vyřízená. Obrovská rána pro labouristy byl dělnický obvod Hartlepool na severu Anglie, který je volil nepřetržitě od roku 1964. Letos v květnu tam ale v doplňovacích volbách zvolili kandidáta Konzervativní strany.

Přál bych si, aby Amerika šla ve stopách Británie, kde už dělnické třídě došla trpělivost s neomarxisty a rozhodli se otočit kormidlem směrem k rozkvětu. Rád bych na tomto místě citoval pana profesora Budila, kulturního antropologa, který v jednom ze svých článků prohlásil: „V dobách temna, po zhroucení Říše západořímské, se zachovalo v moři barbarství jediné ohnisko klasické a křesťanské kultury, a to ve vzdáleném Irsku a Northumbrii (území dnešní severní Anglie a jižního Skotska). A právě z této zapadlé periférie vzešel zásadní impulz, který zahájil obrodu západní civilizace. Není to výzva pro národy střední a východní Evropy? Neměli bychom se chopit příležitosti a na troskách bruselské utopie dát novou náplň a nosnou vizi Západu?“ Já bych jen dodal, že by státy střední a východní Evropy mohly začít úzce spolupracovat s Británii, případně Amerikou a společně zvrátit chod dějin.

Británie už svým kormidlem otočila. Doufejme, že rok 2016 byl začátek, kdy se Amerika rozhodla pro stejné otočení. Silné anglosaské pouto, které váže Ameriku a Británii by pak mohlo být tím klíčovým, co západní civilizace potřebuje pro svou obrodu.

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,38 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky