Pře
1.12.2023
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP47 přečtení

A zatím na středním východě….

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Pomalu se blíží konec roku, ale ani v Adventu neumlká propagandistická píseň našich médií. Stále se dovídáme o nových a nových úspěších Ukrajinců na frontě, slýcháme o bojkotu Ruska a o úpění této země pod náporem sankcí celého světa. A do toho se teď, před pár dny, na zahraničních serverech mihla zprávička, že japonská společnost Inpex se rozhodla prodat ruskému Lukoilu svůj 40% podíl v oblasti ropného pole Block 10 na severu Iráku.

Co je to za blbost, pomyslí si běžný čtenář. Jaký to může mít vliv na nás a naše životy? Proto se na celou záležitost pojďme podívat podrobněji. Lukoil si koupil 40% k šedesáti, která už předtím vlastnil. Takže teď má všechno. Celé pole Block 10, včetně nového zdroje Eridu, který je v současnosti považován za asi největší naleziště ropy v Iráku. Podle místních zdrojů je schopný produkovat 27 000 barelů za den. Rusové ale jeho budoucí produkci odhadují ještě o 100 000 barelů výše. Denně. Což ovšem není všechno. Ani zdaleka. Pokud jde o ropné zdroje v Iráku, není totiž Block 10 jediným ruským želízkem v ohni.

Ruský Lukoil těží v současné době asi 480 000 barelů ropy denně na jihoiráckém ropném poli Qurna2. A jeho bratranec, ruský Gazprom Něfť, ropná odnož plynárenského gigantu Gazprom, je zaháčkován na ropném poli Badra ve východním Iráku a dvou dalších polích v iráckém Kurdistánu. Takže by se dalo říct, že novou akvizicí Lukoilu získal Rusko kontrolu nad většinou irácké těžby. Dlužno podotknout, že Irák je po, Saúdské Arábii, druhým největším producentem ropy v rámci OPEC.

Iráčani proti převzetí svého těžebního, ropného byznysu Rusy nic nenamítali. Spíše naopak. Rus jim totiž, v průběhu posledních několika let, v podstatě umožnil politické sjednocení země. To bylo tak. Velká ložiska ropy se nacházejí na severu. V kurdských oblastech. No a odbojní Kurdové, kteří již po století usilují o vlastní stát, využili zhroucení centrální moci po II. irácké válce a „udělali se pro sebe“. Začali ropu těžit, prodávat přes Turecko a peníze si ponechávali, za účelem budování svého plánovaného, samostatného státu.

Rus jim, nějakým blíže neznámým způsobem domluvil, takže zahájili jednání s centrální, iráckou vládou. Podobně zatlačil Rus i na Turka, který ten kontraband od nich kupoval. Poznalo se to z malé zprávičky, že Turecko zastavilo přepravu kurdské ropy do přístavu Ceyhan. A 25. března letošního roku se Ankara zavázala zaplatit Bagdádu kompenzaci za porušení dohody o ropovodu z roku 1973 tím, že v letech 2014 až 2018 povolila vývoz ropy z regionu bez souhlasu Bagdádu. Jinými slovy, že Kurdy ukradenou iráckou ropu Turek transportoval do přístavů a pachy vyplácel Kurdům na dlaň. Ale teď už je ruka v rukávě, ropa znovu teče k tureckým přístavům a peníze za ni proudí do Bagdádu.

Výsledkem ruské diplomacie jsou finišující práce na novém iráckém ropném zákoně, který má: „řídit veškerou produkci ropy a plynu jak v Iráku, tak v jeho autonomním Kurdistánu a tím tvořit silný faktor pro jednotu Iráku“. Text samozřejmě nijak nezdůrazňuje, že tomu bude za ruské a čínské peníze a v neprospěch Západu. Osobně si na to plácli vrcholní představitelé Iráku a Ruska zhruba před měsícem, 10. října letošního roku. Tedy hostil ruský prezident Vladimir Putin iráckého premiéra Mohammeda Shia Al-Sudaniho. Novinářům sdělil cosi obecného o spolupráci mezi jejich zeměmi ve skupině předních producentů ropy OPEC+. A významně dodal, že tato spolupráce pomůže stabilizovat energetické trhy…

Tím se už konečně dostáváme k podstatě věci. Rusko od teď prakticky ovládá ropnou produkci Iráku. Se sousedním Iránem, který také sedí na ropě, má vynikající vztahy. A velice koketuje i se Saudy. Tedy se zemí, která před časem ukázala americkému presidentovi fakáč, když přijel, s čepicí v ruce, prosit o navýšení těžby. Smůla. Saudi se místo toho dohodli s Rusem. Že naopak sníží produkci ropy o 1,3 milionu barelů denně, což je více než 1 % globální poptávky. Protože nižší těžba, rovná se vyšší cena. Což potěší každého producenta. Má to samozřejmě jednu podmínku.  Že vás partner v jednání nepodrazí. A jak to vypadá, tak v této věci panuje v Dauhá k Rusům veliká důvěra. Nesrovnatelná, se vztahem k „demokratickému Západu“. Ostatně i náš Síkela by mohl vyprávět.

Rusovi se „iráckým tahem“ podařilo dosáhnout situace snů – dostat tři v jednom. V prvé řadě (a v souladu se zájmy Moskvy a Pekingu) vytlačit Západ mimo energetické obchody v Iráku. Dále pak přitáhnout Bagdád blíže k nově vznikající ose Rusko-Írán-Saúdská Arábie a nakonec tím ukončil západní, politicko-ekonomickou hegemonii na Blízkém východě. Pro server OilPrice.com to jeden nejmenovaný činitel řekl přímo a natvrdo: „půjde o rozhodující kapitolu v konečném zániku Západu.“

Zdá se vám to vzdálené a odtažité? Snad. Ale drtivá většina produkce ropy je prostě odteď pod kontrolou Ruska. Nebo přinejmenším Ruska a jeho spojenců, zavilých nepřátel Západu. Občas si na to vzpomeňte, až zas bude premiér Fiala vyprávět o úspěšném zbavování se závislosti na ruské ropě.

Redakce

Sdílejte článek:
47 přečtení
(12 votes, average: 5,00 out of 5)
29 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.