1.12.2023
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

A zatím na středním východě….

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Pomalu se blíží konec roku, ale ani v Adventu neumlká propagandistická píseň našich médií. Stále se dovídáme o nových a nových úspěších Ukrajinců na frontě, slýcháme o bojkotu Ruska a o úpění této země pod náporem sankcí celého světa. A do toho se teď, před pár dny, na zahraničních serverech mihla zprávička, že japonská společnost Inpex se rozhodla prodat ruskému Lukoilu svůj 40% podíl v oblasti ropného pole Block 10 na severu Iráku.

Co je to za blbost, pomyslí si běžný čtenář. Jaký to může mít vliv na nás a naše životy? Proto se na celou záležitost pojďme podívat podrobněji. Lukoil si koupil 40% k šedesáti, která už předtím vlastnil. Takže teď má všechno. Celé pole Block 10, včetně nového zdroje Eridu, který je v současnosti považován za asi největší naleziště ropy v Iráku. Podle místních zdrojů je schopný produkovat 27 000 barelů za den. Rusové ale jeho budoucí produkci odhadují ještě o 100 000 barelů výše. Denně. Což ovšem není všechno. Ani zdaleka. Pokud jde o ropné zdroje v Iráku, není totiž Block 10 jediným ruským želízkem v ohni.

Ruský Lukoil těží v současné době asi 480 000 barelů ropy denně na jihoiráckém ropném poli Qurna2. A jeho bratranec, ruský Gazprom Něfť, ropná odnož plynárenského gigantu Gazprom, je zaháčkován na ropném poli Badra ve východním Iráku a dvou dalších polích v iráckém Kurdistánu. Takže by se dalo říct, že novou akvizicí Lukoilu získal Rusko kontrolu nad většinou irácké těžby. Dlužno podotknout, že Irák je po, Saúdské Arábii, druhým největším producentem ropy v rámci OPEC.

Iráčani proti převzetí svého těžebního, ropného byznysu Rusy nic nenamítali. Spíše naopak. Rus jim totiž, v průběhu posledních několika let, v podstatě umožnil politické sjednocení země. To bylo tak. Velká ložiska ropy se nacházejí na severu. V kurdských oblastech. No a odbojní Kurdové, kteří již po století usilují o vlastní stát, využili zhroucení centrální moci po II. irácké válce a „udělali se pro sebe”. Začali ropu těžit, prodávat přes Turecko a peníze si ponechávali, za účelem budování svého plánovaného, samostatného státu.

Rus jim, nějakým blíže neznámým způsobem domluvil, takže zahájili jednání s centrální, iráckou vládou. Podobně zatlačil Rus i na Turka, který ten kontraband od nich kupoval. Poznalo se to z malé zprávičky, že Turecko zastavilo přepravu kurdské ropy do přístavu Ceyhan. A 25. března letošního roku se Ankara zavázala zaplatit Bagdádu kompenzaci za porušení dohody o ropovodu z roku 1973 tím, že v letech 2014 až 2018 povolila vývoz ropy z regionu bez souhlasu Bagdádu. Jinými slovy, že Kurdy ukradenou iráckou ropu Turek transportoval do přístavů a pachy vyplácel Kurdům na dlaň. Ale teď už je ruka v rukávě, ropa znovu teče k tureckým přístavům a peníze za ni proudí do Bagdádu.

Výsledkem ruské diplomacie jsou finišující práce na novém iráckém ropném zákoně, který má: „řídit veškerou produkci ropy a plynu jak v Iráku, tak v jeho autonomním Kurdistánu a tím tvořit silný faktor pro jednotu Iráku”. Text samozřejmě nijak nezdůrazňuje, že tomu bude za ruské a čínské peníze a v neprospěch Západu. Osobně si na to plácli vrcholní představitelé Iráku a Ruska zhruba před měsícem, 10. října letošního roku. Tedy hostil ruský prezident Vladimir Putin iráckého premiéra Mohammeda Shia Al-Sudaniho. Novinářům sdělil cosi obecného o spolupráci mezi jejich zeměmi ve skupině předních producentů ropy OPEC+. A významně dodal, že tato spolupráce pomůže stabilizovat energetické trhy…

Tím se už konečně dostáváme k podstatě věci. Rusko od teď prakticky ovládá ropnou produkci Iráku. Se sousedním Iránem, který také sedí na ropě, má vynikající vztahy. A velice koketuje i se Saudy. Tedy se zemí, která před časem ukázala americkému presidentovi fakáč, když přijel, s čepicí v ruce, prosit o navýšení těžby. Smůla. Saudi se místo toho dohodli s Rusem. Že naopak sníží produkci ropy o 1,3 milionu barelů denně, což je více než 1 % globální poptávky. Protože nižší těžba, rovná se vyšší cena. Což potěší každého producenta. Má to samozřejmě jednu podmínku.  Že vás partner v jednání nepodrazí. A jak to vypadá, tak v této věci panuje v Dauhá k Rusům veliká důvěra. Nesrovnatelná, se vztahem k „demokratickému Západu”. Ostatně i náš Síkela by mohl vyprávět.

Rusovi se „iráckým tahem” podařilo dosáhnout situace snů – dostat tři v jednom. V prvé řadě (a v souladu se zájmy Moskvy a Pekingu) vytlačit Západ mimo energetické obchody v Iráku. Dále pak přitáhnout Bagdád blíže k nově vznikající ose Rusko-Írán-Saúdská Arábie a nakonec tím ukončil západní, politicko-ekonomickou hegemonii na Blízkém východě. Pro server OilPrice.com to jeden nejmenovaný činitel řekl přímo a natvrdo: „půjde o rozhodující kapitolu v konečném zániku Západu.”

Zdá se vám to vzdálené a odtažité? Snad. Ale drtivá většina produkce ropy je prostě odteď pod kontrolou Ruska. Nebo přinejmenším Ruska a jeho spojenců, zavilých nepřátel Západu. Občas si na to vzpomeňte, až zas bude premiér Fiala vyprávět o úspěšném zbavování se závislosti na ruské ropě.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
29 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)