A ten, co umí psát, tu není? Aneb covidová silniční kontrola

Dnes po páté ráno mě v souvislosti krizovými opatřeními poprvé kontrolovala čtyřčlenná hlídka policie. Hluboko v týlu (rozuměj za křižovatkou cest asi 500 m od hranice okresu).  Mladá a musím uznat, že talentovaná strážmistryně nedbala mého mlčení a „předpokládala”, že jedu do práce. Chvíli jsem čekal, jestli se mi dostane poučení, které patří mezi základní povinnosti každého policisty. Nic. Jsme osoby omylné, tak jsem §13, který má sice nešťastné číslo, ale je z celého zákona nejdůležitější taktně připomenul:

Policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí.

Pod právnicky znějícím slůvkem úkon si představme jakoukoliv interakci službu konající policisty s okolním světem, neboť úkonem se ve smyslu zákona o policii rozumí různé jednání policisty dle zákona. Úkonem je tedy nepochybně i žádost o podání vysvětlení.

Zásah do práv, anóbrž újma, která mi dnes dvakrát denně hrozí je nemalá. Pokuta až 10.000 Kč na místě nebo 20.000 Kč ve správním řízení je na levelu stání na místě pro invalidy nebo devadesátky v obci. Lehkomyslnost tedy není na místě.

Policistka přešla do bojového módu, když ji prý budu zkoušet ze zákonů, může zkoušet i ona mě. Dobře tedy, leckdo subtilnější by to bral skoro jako skrytou hrozbu.  Nicméně zjevně prošla školením a konečně jsme se dostali k tomu, že jedná na základě usnesení vlády číslo 216/2021, které správně citovala, dokonce i na poučení došlo. Předal jsem požadovaný doklad, který jsem si vlastnoručně vyrobil, o jehož právní váze mám určité pochybnosti a který ve mně vyvolal nostalgické vzpomínky na razítko zaměstnavatele v mé první červené občance.

Četba proběhla skutečně důkladně, včetně druhého listu, který jsem jako uvědomělý občan nad rámec povinností přiložil dokládajíce, že pracuji v podniku spadajícím do kritické infrastruktury státu a jenž považuji za nevtíravou prosbu o nezdržování i připomínku toho, kdo platí daně.

Padl ještě dotaz na kolik chodím do práce, ale protože nezapadal do slíbené hry na zkoušení ze zákonů, přešel jsem ho opět zdvořilým mlčením, které v souladu s D-FENSem považuji za nejrozumnější způsob komunikace s policií.

Policistka tedy ukončila kontrolu, jenže zapomněla, že na řadě jsem já. V souladu §109 zákona o policii jsem požádal o písemné potvrzení o provedeném úkonu, neboť celá věc zabrala asi deset minut a považoval jsem ji za a zaznamenáníhodné zdržení na cestě do vyhřáté kanceláře. Příslušnice dostala půl bodu za to, že věděla, o čem mluvím, ale doklad mi prý nemůže vystavit kvůli okolnostem výkonu. Zeptal jsem se, jestli policie nevlastní nemrznoucí tužky (bylo -5°C), ale prý sebou nemají potřebnou techniku, tiskárny a tak. Maně jsem si vzpomněl na fousaté vtipy o kombinovaných hlídkách, kde jeden umí psát a druhý číst. Pokuta by asi propiskou napsat šla. Jsem zvědavý, jestli potvrzení dorazí.

S dobrým pocitem kvalitně provedené kontroly jsem se rozloučil, popřál příslušníkům hezký den a odjížděl. Celou dobu jsem měl plnou pozornost kompletní hlídky a mezitím projelo hezkých pár aut, s lidmi, kteří opravdu spěchali k píchačkám a do práce.

Proč to celé píšu? V současné době, kdy se zákony a nařízení produkují v tempu, které je vražedné i pro Gerchana se Simírem, není úplně od věci znát elementární zákony, svá práva a pravidelně provádět „excercise your rights”. Je příznačné, že čeština nemá úplně vhodný překlad ani pro „procvičování práv” ani pro „with all due respect” tedy se vší patřičnou úctou. Věřím tomu, že se najde spousta lidí, kteří mě osočí, že nad únosnou míru obtěžuji chudáky policisty, kteří v mraze chrání mou bezpečnost a jen dělají svou práci.

„Dělám jen svou práci” je příliš laciná výmluva a odpovědí na takovou výmluvu je: „Uplatňuji svá práva.”

PS: kdyby touto Gandhí-ovskou metotodu postupovali všichni řidiči, pevně věřím tomu, že se hlídky policie po pár hodinách stáhnou zpátky do křoví za benzínkou, kde je obvykle cestou do práce vídávám.