8.12.2014
Redakce
0
Kategorie: Politika, Společnost

50 odstínů státu

Sdílejte článek:

MARTIN BULÁK 08|12|2014

Každá politicky aktivní skupina chce něco od státu a stát je velmi rád, že jí to může poskytnout. Toto platí zejména v předvolebním období. Jinými slovy: Stát má toho hodně co nabídnout – zákony, výpalné, privilegia, protekce a tresty. Každá nátlaková skupina a politická strana má nějaký nápad, jak proti nám tuto moc využít.

 

[ad#hornisiroka]

 

Skutečně záleží na tom, kdo nakonec dostane to výpalné? Absolutně ne, tedy pokud jde o nás. Ať už jste zdanění na to, aby se postavily cyklistické stezky, nebo na to, aby se zadotovala nějaká solární elektrárna, stále vám je odpírána možnost svobodně rozhodovat o vašich penězích, protože politici a byrokrati si chtějí realizovat své sny. Vaše svoboda obchodování je soustavně omezována, ať už tím, že regulace hovoří o tom, že nemůžete u někoho dobrovolně pracovat za nižší než minimální mzdu, nebo že vám v obchodě neprodají klasickou žárovku či výkonnější vysavač.

Můžeme a vždy budeme diskutovat o tom, jak by měl být stát použit. Měl by stát zakázat gayům možnosti svazků a adopce nebo by je měl v tom podporovat? A měl by stát trestat takové lidí, kteří gaye diskriminují?Ať je tomu jakkoli, stát je vždy zatažen do věcí na to, aby lidem řekl co mohou a nemohou dělat. Levice a pravice jsou si v tomto blíž, než by se mohlo zdát – obě strany mají stejný plán. Plán, jak může být stát lépe spravován.

Měl by být tabák zakázaný, nebo dotovaný? Měly by být banky státem regulované a podporovány, nebo naopak, aby mohly dělat skutečný byznys? Měly by být velké korporace pořádně zdaněny a regulovány, nebo zdaňovány jen minimálně? Měla by být tučná jídla povolena jako součást národního jídelníčku, nebo by měla být označena za riziková a být zakázána?

Toto jsou ty velké debaty naší doby. Ale … vůbec to nejsou debaty o podstatě věci. Ať je výsledkem těchto debat cokoliv, vždy má jen jediného vítěze – stát, jeho agenty, mluvčí, jeho moc a jeho místo v našich životech a kultuře. A na toto se nikdo neptá.

Měli by důchodci více okrádat mladé pracující, aby si mohli užívat stáří na lepší úrovni, nebo by měli být zdanění a potrestáni za to, že si užívají více než na co mají nárok? Jakkoli se debata o tomto skončí, svoboda vždy bude trpět a vlastnická práva každého budou v ohrožení.

 

[ad#hornisiroka]

 

Měli by mít věřící právo rozhodovat o tom, na co se díváme, co čteme, co kouříme nebo by ateisté měli mít možnost vytvářet zákony na kontrolu věřících, aby neměli velký vliv na jejich kulturu? Ať je to jakkoliv, stát má příliš velký vliv na společnost.

Je velkou tragédií žít pod Leviathanem. Lidé mají různé představy o tom, jak by měli vést svůj život. Kdo by měl být odměněn? Kdo potrestán? Kdo získá privilegium? A kdo to zaplatí? Vznikne válka zájmových skupin, které se snaží žít na náklady ostatních.

Co je to vlastně stát? Je to gang s institucionální strukturou, který vytváří pravidla, vymáhá je a žije podle jiných pravidel, než jsou ty, které vymáhá od zbytku populace. Nemůžeme krást, ale stát ano. Nemůžeme zabíjet, ale stát ano. Nemůžeme falšovat, unášet, podvádět, ale stát ano. Stát má podle všeho velký zájem na tom, aby si udržel svou moc, prestiž a financování.

To je fakt, bez ohledu na to, jakou strukturou se stát maskuje. Oligarchie, absolutní monarchie, konstituční monarchie, prezidentská republika, parlamentní republika, demokracie – všechny z nich mají jedno společné: vytvářejí speciální kastu lidí, kteří žijí na úkor všech ostatních.

Speciálně to platí v demokracii, kde nás stát zapojuje do své struktury. Pokud budou lidé diskutovat o tom, jak by měl být stát použitý na to, jak zajistit sociální a ekonomické cíle a ne zda by měl být vůbec na to použitý, stát nakonec vždy vyjde z toho jako vítěz. Všechny zájmové skupiny ve skutečnosti jen odměňují politickou třídu, transferem peněz od nás k nim.

 

50odst

 

Stát je chameleon, který s potěšením nosí kulturní nebo ideologický plášť, aby splynul se svým sociálním a kulturním prostředím. V demokracii jakou je ta naše je minimálně 50 odstínů vlády, každá vhodná pro konkrétní čas a místo, přizpůsobená pro daný účel, všechny se zájmem o zpevnění moci a kontroly vládnoucí třídy.

O tomto celém je to “politické spektrum”. Stát přikazuje a my posloucháme. Svazuje nás a my se disciplinovaně musíme podvolit. Po ruce by měla být vždy nějaká vhodná omluva, jinak bychom se s tím nikdy nesmířili. Měli bychom věřit, že stát v určitém směru nebo na nějaké úrovni, dělá něco co nás těší. A možná stát jsme my!

Lidé říkají, že ve “věku víry” ve středověku, náboženské rozdíly vedly k válkám. Historici, kteří se na toto podívali detailněji, zjistili ale něco jiného. Vlády které chtěly válku, neváhali použít náboženství jako výmluvu.

A tak je tomu i dnes. Ve “věku vědy” dostáváme vědecké sociální plánování a experti nám říkají jak bychom měli žít. No ať už je výmluvou víra či věda, bezpečnost nebo životní prostředí, nacionalismus nebo mezinárodní vztahy, lidem na tom až tak nezáleží. Práva a svobody lidí, kteří za to platí, jsou věčně poškozené za účelem politické agendy někoho jiného.

 

[ad#velkadolni]

 

A tak chodíme každé čtyři roky k volební urně, díváme se na seznamy jmen a snažíme si vzpomenout na to, co který politik slíbil, že pro nás a nám udělá, pokud ratifikujeme jeho právo nám vládnout. Jakmile to uděláme, je nám řečeno, že jsme využili svou možnost volby a teď už s tím musíme žít.

No možná to nebylo ani tak o nějaké volbě. Možná by bylo na čase se zbavit této závislosti a odmítnout tento vztah pán-otrok, který je základem celého systému.

 

ZDROJ: Martin Bulák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 4,62 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky