30 let blbé nálady

Tedy otázka — co kdyby „převrat nenastal“ je poměrně jednoduchá — máme dva státy — Severní Koreu a Čínu, které jsou moderní verze společností, kde „převrat nenastal“ — lišící se jenom tím jakou míru „perestrojky“ si tyto komunistické státy pustily do své společnosti. Tedy někde tam — na ose od opravdového teroru a hladu po „reálný socialismus“ s divokým podnikáním, kde politika je 99,99 % Číňanů úplně fuk — bychom se pohybovali.

Problém je v tom, že už „sametová revoluce“ naznačovala třetí směr vývoje. Komunistická věrchuška by vycítila spřízněnost se západními „pokrokovými intelektuály“, takže bychom tu dnes měli „státní podnikání“ — „se šmírovací prúdou“ jako v Číně a k tomu navíc „boj proti klimatu, boj proti letadlům, boj proti automobilům, boj proti masu a dětem“ a vůbec boj proti všemu za co stojí žít a pracovat. K tomu by nám lidi jako Vasil Mohorita, Miloslav Štěpán nebo Marián Čalfa vykládali, že mizerné výsledky evropské ekonomiky jsou OK, protože „globální oteplování vyžaduje, abychom se uskromnili.“

Jenomže převrat nastal a po 30 letech se zdá že „demokracie“ nebo — nedej Bože — „liberální demokracie“ má nějaké problémy projevující se nekonečnou „blbou náladou“. Třeba současná (post)komunistická věrchuška vycítila spřízněnost s „pokrokovými intelektuály“ na Západě, takže tu máme euro-dotované (= státní) podnikání s nesmysly. Kolik „manažérů“ v Praze žije jenom z plýtvání daňovými penězi? Máme tady „šmírovací prúdu“ ba dokonce i boj proti letectví, automobilismu a z pohledu světové ekonomiky — mizerné ekonomické výsledky evropských států — které jsou OK, protože „globální oteplování vyžaduje, abychom se uskromnili“. Naštěstí tady jsou ještě nějaké věci navíc:

• Máme svobodu slova asi jako v notoricky známém Reaganovském vtipu: Američan říká: „Můžu přijít do Bílého domu a říct: Pane prezidente, děláte to úplně špatně!“ Rus říká: „Já můžu taky přijít do Kremlu a říct: Americký prezident to dělá úplně špatně!“… Tedy můžete veřejně kritizovat společenský (ne)řád, avšak jen ve stylu: „mírného pokroku v mezích zákona“ — než vás Google, Twitter, Facebook nebo „údy“ našeho laskavého státu „zakleknou“.
• Můžete před bolševickou euro-bahňačkou utéct kamkoliv, kde je situace (kvůli „mezinárodní spřízněnosti pokrokových intelektuálů“) stejná, nebo ještě horší.

Poslední výrazný rozdíl oproti „reálnému socialismu“. Ten totiž měl svá hrůzná „aktivistická“ 50. léta již za sebou. Proto lpěl na striktním rozdělení: „co je tajemníkovo — tajemníkovi, co je vidlákovo — vidlákovi“. Ve společosti byla ostrá hranice mezi ideologickými „zlatými telaty“ o kterých se nediskutovalo a mezi „zbytkem světa“, kde mělo obyvatelstvo relativně volný prostor k existenci. Stejné to bylo i v oblasti „státního podnikání“. Komunistický režim neměl peněz nazbyt, proto je vynakládal (na dnešní dobu) neobvykle racionálně. Proto se nám dodnes zachovaly sjízdné okresní silnice, mosty, přehrady, venkovské hasičárny, kulturáky a hospody, vysmívané paneláky, (o které začíná být znovu rvačka), fungující jatka, pekárny, mlýny, chemičky, (které stály za „privatizaci“ Babišovi), hutě, (které stály za „privatizaci“ Chrenkovi), doly, (které stály za „privatizaci“ Bakalovi) , elektrárny (které ČEZ opravil, odsířil a provozuje jako „rodinné stříbro“). Naopak nikdy nevznikly předražené „tunelové stavby“, dotovaná golfová hřiště, rozhledny v údolí, cyklostezky do nikam, pole zabraná „vilami“ z provlhlého sádrokartonu, „logistická centra“ skladující čínský šunt, nebo málo účinné leč silně dotované sluneční elektrárny…

Soudruzi papaláši

Ostré dělení na „ideologickou“ a „neideologickou“ část společnosti bylo zcela univerzální — a skýtalo únik před (tehdejší) blbou náladou. Naopak smyslem existence „pokrokových aktivistů“ dneška je „nedat plebsu úniku“. Tím se dnešní „demokracie“ vzdáleně podobá tehdejším 50. letům. Minus justiční vraždy a gulagy, na které už jsou dnešní bolševici příliš líní a zbabělí…

Měli jste v poslední době vepřo-knedlo-zelo? Prděli jste po něm blaženě? Jak jste mohli?! Víte, kolik jste vyprodukovali skleníkového methanu!? Víte, o kolik se tím přiblížil „konec světa“!? Víte, co by na to řekla Greta Thurnbergová!? Ani šťourátka do ucha, ani igelitky v sámošce, ani ojetina koupená od souseda — nic nesmí zůstat ušetřeno, aby si plebs nemyslel, že před „převýchovou“, „pokrokem“ (a blbou náladou) tentokrát někam uteče.

Nejsem si jistý, jestli obvyklá rada „kašlete na ně a žijte si svůj život“ povede k lepšímu. Hrozí totiž, že současný prohnilý systém svým salámovým aktivismem pronikne úplně všude, že nakonec i na vepřo-knedlo-zelo od manželky (kvůli vepřovému masu a oteplování z prdění) bude nějaká povolenka. Takže z jisté opatrnosti doporučuju opačný postup — seberte veškerou odvahu a řekněte debilům, že jsou debily. Osobně a zejména u voleb, dokud si vrchnost na ně ještě hraje. Protože dnešní vrchnost to je stále ta stará, bolševická vrchnost, vkusně namaskovaná. Jen kabelky a Channel 5 už nekupují v Tuzexu ale za „diety“ na cestách pro rozkazy do Berlína a Bruselu.

• Petr Kubáč