26.7.2021
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Životní styl

Sdílejte článek:

VLAĎKA ŠPIDLOVÁ

SPIDLOVANetajím se tím, že nemusím dnešní cyklisty. Jo, cyklisty jsem na silnicích potkávala coby řidička od dob, kdy jsem měla čerstvý řidičák, a to už je drahně let tamu nazád, pamatuju ty strejce a tetky na plečkách bez světel, s ruksaky na zádech, přepravující se z bodu A do bodu B za účelem zapojení se do pracovního procesu či nákupu, nebo školáky, jezdící do školy ve vedlejší vesnici. Jezdilo se při kraji, v partách hezky pěkně jako husy za sebou ve štrůdlu…a to pomíjím tehdejší množství aut…oproti dnešku na okreskách tak desetinové. Jo…kde ty doby jsou….

Dneska se už nejezdí z bodu A do bodu B pouze za prací či nákupem, dneska je to cool, in, free a vůbec tak všeobecně zdravý životní styl.  Nejezdí se z nutnosti, ale ze zábavy.  Ne za prací, ale v podstatě z nedostatku práce. Dnešní cyklisté se vyznačují pocitem nezranitelnosti, absolutní přednosti kdekoliv a kdykoliv a bezbřehou arogancí. Něco ve stylu – já se bavím, a že ty spěcháš? Tak tě vydusíme….Samozřejmě ne všichni, najde se tu a tam i ohleduplný cyklista….abych nepaušalizovala.
No a do toho svého cyklo-životního stylu je také in, cool a free zapojit i děti, co možná nejmenší. Je to přece děsně prima, když se někde vzadu pár desítek metrů za rodiči, užívajícími si volného pohybu a svistu větru v uších, potácí pěti, šestileté dítko na malém dětském kolečku, sotva udrží rovnováhu. Zrovna dneska – jedu do našeho okresního městečka a na úzké ulici u výjezdu z naší malebné vísky cosi sedí. Jsem nejdřív myslela, že je to pes, kouknu lépe…a ono to tak pětileté děcko, vedle leží kolo a dítě brečí. Stáhla jsem okénko a ptám se, co se mu stalo…přece jenom i v dnešní době dítě sedící na ulici není běžným jevem…prý nic. O tak deset metrů dál, na lavičce u cesty, ve stínu lípy, sedí rodiče – asi, kola pohozená opodál. I zastavím a slušně se ptám, nevadí-li jim jejich ratolest na ulici sedící, neb kdyby něco jelo z kopce, může se do potomka klidně trefit. Odpověď – trucuje, tak ať si tam sedí. Prosím? O pár kilometrů dál, v dost nepřehledných zatáčkách, potkávám dalšího klona. Věk asi tak stejný, kolečko též, na zádech batoh – seš už velkej chlap, Ferdo. Jinak nikde nikdo. Kluk se ohlédl, když slyšel, že jede auto, a okamžitě propadl panice. Kolečko se zakymácelo ze strany na stranu, řidítka se stočila směr příkop a Ferda, Franta či, ať jsme in,  Patrik či Kevin, pohotově seskočil do toho příkopu. Ježišmarjá, to ten kluk tu jede sám? Kdepak, za zatáčkami, asi tak padesát metrů, si to sviští tatínek, vítr v uších i v hlavě. Zatroubila jsem a zuřivě zagestikulovala směrem zpět – tam někam, kde se nalézal jeho pravděpodobný syn. Otec zíral jak zjara, a pomalu obracel kolo. Vypadalo to, že snad on, v zajetí své cyklovášně, na toho kluka úplně zapomněl. 
A tak si myslím, že jsem si sama pro sebe objevila důvod dnešní proklamované “volné” výchovy, vyhovění dětským rozmarům, ono pověstné Já chcíííí v krámě…prostě rodiče jsou zpovykaní, sobečtí a líní cokoliv se svými dětmi řešit. Tak jim raději ustoupí – a mají klid. Pravda, dočasný, ale to je na dnešní mladé rodinky příliš složité uvažování. Dokážou zplodit a povít dítě, to je to nejsnadnější, ale pak zjistí, že jim to dítě nabourává jejich navyklý životní styl. A to je něco, s čím se nehodlají smířit. A tak tahají mrňata na kolech na frekventované silnice, místo aby s nimi šli třeba do parku nebo do přírody i s tím kolem, aby se dítě naučilo kolo ovládat. Jenže to by museli obětovat, probůh, obětovat! svou cyklovášeň,že.
 A proč že se rodiče masově nebouří proti očkování čím dál tím mladších dětí, proti jejich plánované segregaci, vyčleňování, případnému ponižování? Ze stejných důvodů – jednak – být očkován je dneska in, čert vem případné následky, co by tomu přece řekli ovčí facebookoví přátelé, jednak je moc práce se vzepřít – a ještě kvůli vlastnímu dítěti, kdo na to má mít čas, nervy, chuť obětovat společenský kredit, kariéru, pohodlí a v neposlední řadě – co ta dovolená v Chorvatsku…
I my, starší, na tom máme svůj podíl. Chtěli jsme dopřát svým dětem to, co jsme sami neměli. Svobodu, volnost, možnost volby…ale ono se nám to tak nějak zvrtlo. Místo svobody naprostá absence zodpovědnosti, místo volnosti sobectví a místo možnosti volby nekompromisní nárok. Na cokoliv, co chci. A oni takhle –  ještě ve větším měřítku – vychovávají své děti.
Životní styl. Nevaž se, odvaž se. Nepřemýšlej, konzumuj. A věz, že ty, jedině ty, jsi nejlepší.
Sakra, to bude ale držkopád……
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (44 votes, average: 4,52 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Neziskovky

    VLADISLAV SVOBODA Nikdy jsem se o tuto oblast nezajímal, než jsem si přečetl v novinách kratičký článek, z kterého

    Totální moc

    JINDŘICH KULHAVÝ Dnes je čas na osobní zpověď autora. Přiznávám se, že především poslední dobou se občas dostávám do