Sudetoněmecký sjezd v Brně vyvolává otázky

VLASTIMIL PODRACKÝ

Pokud se sudetští Němci vzdali nároku na majetek, vzniká pro mnohé otázka, o co jim vlastně jde, když už nemají žádné požadavky?

O co vlastně jde?

Když řeknete nezainteresovanému, ale informovanému člověku, že sudetští Němci chtějí udělat svůj krajanský sjezd v Brně, diví se, co vlastně chtějí? Zřekli se nároku na vrácení majetku, českoněmecká smlouva byla dávno schválena, prezident Havel formuloval už dávno omluvu: „všem těm nevinným, kteří utrpěli újmu při odsunu“. Co tedy chtějí? Omluvit se za odsun jako takový nelze, protože by se tím odsun zpochybnil a z poválečné velmocemi schválené reparace za obludné a nevídané německé zločiny by se stal zločinem Čechů na německém národě. Na co se čeká? Snad na to, že Češi pod neustálým tlakem a přesvědčováním zhloupnou, nechají se „ukecat“ a podplatit a slíbí nějaké odškodnění, budou se kát a líbat ruce „nevinným“ Sudeťákům, kteří si potom budou klást další podmínky, jako je třeba germanizace školství, německé nápisy v pohraničí apod. Ze sudetských krajanů se stanou svojí možností ovlivňovat vnitřní poměry agenti cizí moci.

Víme, jak lidé jsou hloupí a co všechno je možné, že věci lze úplně obrátit, z viníka udělat neviňátko a z oběti zločince. Stačí když mladá generace zahleděná do mobilů a odmítající poučování starých, začne řešit věci svým prázdným mozkem bez tradičního myšlení a podlehne sofistikovanému vyvolávání lítosti a požadavkům na „smíření“, které lze definovat různě. Jaké tragické následky nese nedostatek hájení vlastních zájmů známe z historie. České historické narativy se pomalu vytrácí, mnohé jsou zpochybňovány v rámci „europeizace“ školství a veřejného života, mnohé už byly prohlášeny za komunistické a proruské, aby se dosáhlo jejich odstranění a nahrazení západoevropskými zkreslenými historickými povídačkami (o krásném Rakousku, o utlačovatelské misi první republiky, o zrádci Masarykovi atd.) ovládanými německými narativy. Těmito prolomenými dveřmi potom postupují sudetoněmečtí agenti a přidávají další narativy o zlých nacionalistických Češích, kteří vyhnali neviňátka z Česka, samozřejmě jako izolovaný zlovolný čin bez souvislostí.

Co je to smíření?

Celá Evropa je smířená. V Německu nelze pozorovat žádné xenofobní nálady, evropské národy se vzájemně uznávají a lidé spolupracují. My Češi jsme dávno smíření a nepožadujeme od Německa nic, ačkoliv bychom mohli požadovat nějaké reparace a otevírat donekonečna německé zločiny a vytvářet ideologii nenávisti. Najednou se nějaká skupina potomků vysídlených chce smiřovat a hned nato připomíná nezměrné utrpení Němců vysídlených z Brna. Nelze to jinak komentovat než, že je to aktivismus, za kterým stojí nějaké zájmy. V rámci pronikání vlivu do našeho prostředí nepotřebují aktivisté, aby se mlčelo. Když se řekne, že už jsme smířeni, že už spolupracujeme, aktivisté nemají příležitost se prosazovat.

Proto je velmi dobrým nástrojem tz. brněnský pochod smrti, nazývaný pouť, kterou prosudetští aktivisté dělají každý rok z Pohořelic do Brna. Tento pochod je zajímavý a je typickou ukázkou ideologického působení. Není totiž vůbec zaměřen na obecná poválečná fakta, je popřena kauzalita. Zemřelých v tomto pochodu bylo 1700 – 5200 z celkového počtu 20000 – 25000, tento rozsah vzniká neshodou historiků a můžeme očekávat různé ideologické vlivy. Lidé zemřeli v důsledků nemocí, asi 459 z nich ve stodolách v Pohořelicích, kde se o ně měli starat němečtí obyvatelé, což samozřejmě nedělali, protože by se nakazili. Přímé zastřelení se nekonalo nebo jen výjimečně. Když to srovnáváme se statisíci obětí německých pochodů smrti, ze kterých obvykle nepřežil nikdo a všichni buď byli zastřeleni nebo nakonec postříleni v cíli pochodu, vidíme obrovské rozdíly ve způsobu organizace a počtech. Pokud chceme připomínat historii, je nutné tak učinit rovnovážně a pravdivě. V poslední den sudetoněmeckých dnů v Brně má být návštěva Kounicových kolejí, kde popravovali příslušníci SS české vlastence. Je to pondělí a poslední den. Pochybuji, že kromě nějaké povinné delegace se někdo tohoto aktu zúčastní, většina už musí do práce. Je vidět, že připomínání německých zločinů je pro české organizátory podřadné. To už je varující signál. Pokud je jejich akce na našem území, měli by především mít slovo naši historici. Měly by se vést diskuse historiků z obou stran, měla by být přítomna veřejnost. Takto nevypadá akt smíření, to je asymetrická propaganda připomínající totalitní režimy.

Pravděpodobně jde o něco jiného. Německé masové pochody smrti se nepřipomínají, tak vzniká dojem, že pochody smrti dělali jen Češi. Na tomto případě je právě vidět výsledek sudetoněmeckého aktivismu – zkreslený pohled na dějiny ve prospěch Němců. To je výsledek tzv. smiřování – jednostranný pohled.

Dají se předpokládat další aktivity: Musí být dosaženo situace, ve které budou Češi obviňováni a bude požadována jejich lítost nad svými zločiny. Když bude diskuse, předpokládají Němci, že české beznárodní figurky pod vlivem sofistikovaných narativů postupně přijmou roli viníků. Několik českých poměrně nepatrných zločinů ve srovnání s německými rozsáhlými genocidami celých národů se neustálým omíláním stanou neuvěřitelným zločinem obrovských rozměrů, tak jak to cílená propaganda dovede. Tím se stává z aktu smíření akt uplatňování německého vlivu na české poměry, protože právě nadbytečné smiřování je tím otevíráním dveří.

Tento akt je sám o sobě bezvýznamný, ale v současném prostředí má význam, protože česká strana se už zbavila národního přesvědčení, globalizovaná elita a nihilizované smýšlení národa umožňuje, aby s nimi kdokoliv manipuloval, protože kromě materiálních hodnot považují nějaký odpor cizím vlivům za zbytečný. Organizace různých aktů smíření to dokazuje.

V dalším rozeberu otázky související s diskusí o sudetoněmecké otázce:

1/ Vznik sudetoněmecké otázky:

Území českého pohraničí, které se nazývá nepřesně, ale už tradičně Sudety, bylo vždy územím českého státu, tedy více než dvanáct století. Nikdo o tom nikdy nepochyboval a přistěhovalé obyvatelstvo se obvykle přizpůsobilo ve svém smýšlení ohledně poddanství českému knížeti nebo králi, stali se tedy Čechy. Nepodařilo se to ovšem dokonale v jazykové oblasti, protože žili na hranici původní domoviny a přistěhovalců bylo dost na to, aby se nemuseli učit jiný jazyk. Byla různá období, kdy německy mluvících ubývalo, ale masivní přistěhovalectví po Bílé Hoře a germanizace v osmnáctém století nastala ztrátou české státní samostatnosti a německy mluvící obyvatelstvo se postupně stávalo Rakušany spíše než Čechy a stalo se loajálními občany nikoliv Českého království, ale Rakouského císařství. Tím pádem byli použitelnější k různým úřednickým činnostem a vytvářela se situace nadvlády Němců nad Čechy. Konfliktní linie se dostala ze státní hranice na jazykovou. Po r. 1848 se postupně čeští Němci zařadili do velkoněmeckého národa považujíce se už navždy za jeho příslušníky. Císař Vilém byl pro ně vůdcem, nikoliv císař František Josef, který velkoněmecké plány nesdílel. První světová válka měla záležitosti vyřešit, nastolit v Rakousku německou vládu. To se naštěstí nepodařilo.

Jestliže sudetští Němci se neztotožnili s novým českým samostatným státem a nechovali se tak jako v dobách někdejší české samostatnosti, stali se nebezpečím. Masarykovské sny o Švýcarsku předpokládaly, že se Němci stanou jakýmisi německy mluvícími Čechy. To se nestalo. V r. 1938 proběhla jejich zrada a došlo k tomu, co nikdy v historii nebylo, k odtržení území s německy mluvícím obyvatelstvem. Zbytek území nebyl životaschopný, a proto bylo v životním zájmu Čechů se Němců po válce zbavit. To věděli i velmoci v Postupimi a podle toho vytvořili dohodu, která dovolovala Čechům Němce vystěhovat a zabavený majetek použít k reparaci.

Za války se chovali sudetští Němci jako občané říše se všemi atributy násilí, které nacismus vyžadoval. Říšský protektor K. H. Frank, který nechal vyvraždit české vesnice byl také sudetský Němec. Mnozí byli nebezpeční znalostí češtiny, udávali a byli agenty v českém prostředí. Samozřejmě, že neaktivovaní se toho nezúčastnili a mohou tvrdit, že byli nevinní.

Konfliktní paradigma bylo po válce jasné: Buď nebude český stát, bude nějaká provincie s mírnou českou převahou, ve které bude národ zanikat asi jako dnes Lužičtí Srbové, nebo bude český stát ať už v jakékoliv formě, která umožní českou vládu nad svým územím, potom nemohou být Němci přítomni ve větším množství, protože jsou už svojí podstatou bytostnými nepřáteli tohoto státu. Stali se jimi sami na základě vlastní vůle. A ukázal to především Mnichov, který též vyloučil nějaké švýcarské paradigma. Velmoci rozhodli v Postupimi pro druhou variantu.

Ostatní záležitosti ohledně Československa a celého vývoje státoprávního uspořádání jsou vedlejší. Předpokládalo se, že Slováci dosáhnou svého státu. Nic v podstatě nemá nějaký význam, pouze to, že Češi ve své zemi maximálně převažují a mohou si vládnout.

2/ Role sudetských Němců v evropském integrálním nacionalismu

Jestliže není důvod, aby se Sudetoněmci aktivizovali, protože se požadavků vzdali, a nakonec vlastně nic dostat nemohou, stále se táhne dál otázka, co tedy tady chtějí? Akce smíření je aktivismus, opravdové smíření je záležitost vnitřního přesvědčení a nemusí se konat za hranicemi. Oni se musí se současným stavem smířit, my smířeni jsme, a proto je divné, že nás do toho zatahují. Je za tím ještě i něco jiného? Asi ano.

Shora jsem naznačil cíle sudetoněmeckého aktivismu na germanizaci českého prostředí. Integrovaný evropský národ by měl mít atributy národa, ale ty jsou stále ve hvězdách. Ale co je jisté, národy by se měly vzdát národního vědomí. To se už děje atakem na historické výklady a vůbec slábnutím kulturních projevů spojených s českou národní kulturou, zpochybňovány jsou slavnosti, kroje, sváteční zvyky (pomlázka). To je první krok. Lze předpokládat tyto další kroky: Učení cizích jazyků a vyučování na základní škole bez českého jazyka. Je to sice především angličtina. Proces už začal učením angličtiny od první třídy. Cílem je dorozumívání bez češtiny. Sudetoněmecký vliv může působit na české odnárodnění, může také blokovat angličtinu a prosazovat němčinu. To vše v situaci, ve které už není vyučování jazyků nutné, protože existují kvalitní interaktivní překladače AI. Také lze předpokládat vlivy v oblasti blokování ruštiny a jiných konkurenčních jazyků v době kdy třeba bude nutné je znát z hlediska obchodních styků, pracovních příležitostí, turistiky apod.

3/ Nevěřme, že nechtějí majetek

Důvodem nového útoku na východ je také stálé oživování požadavků na restituce, které nejsou sice hlásány, ale z různých poznámek vyplývá, že jsou ve vyčkávací pozici. Pokud by nebyla aktivita, zapomnělo by se na to a nastalo by skutečné smíření. Tomu ovšem aktivita Sudetoněmců brání.

Sudetští Němci v Německu odškodnění dostali (také v Rakousku), bylo to průměrně asi 5–15 tis. DM (tehdejší plat byl asi 400DM). Odškodnění bylo odstupňováno podle ztráty majetku. Relativně nejméně dostali bohatí (asi jen 10%). Jestliže tedy sudetští Němci žádali navrácení majetku nebo odškodnění v Česku, museli by částku v Německu vracet, což je samozřejmě vedlo k velkorysému „vzdání“ se majetkových požadavků. Samozřejmě pro některé je požadavek návratu majetku stále lukrativní, a tak je nátlak na zrušení Benešových dekretů stále přítomný.

Německo tedy uznalo, že je vinno válkou a poškozením jiných národů a že trest za tyto zločiny musí nést celý německý národ rovnoměrně. Jestliže jsou ještě nějaké nesrovnalosti, jsou vnitřní záležitostí Německa a rovnoměrné rozložení znamená případné další odškodnění sudetských Němců nějakou další dávkou. Pokud by nastalo nějaké navrácení z české strany, odečítá se to od reparací. To znamená, že pokud bychom vyplatili Němcům majetky, vznikl by nárok na reparace, možná větší, než tyto majetky obnáší. To samozřejmě nechtějí ani Němci.

Taktéž jakékoliv jednání je záležitostí mezistátních dohod a je výlučnou záležitostí německé vlády, a nikoliv samotných sudetských Němců. Jejich vznášení požadavků tedy bylo spekulativním jednáním předpokládajícím naši neznalost a manipulovatelnost.

Benešovy dekrety jsou součástí mezinárodních dohod navazující na dokumenty Postupimské konference a Pařížské reparační dohody, a prakticky jen neznalci nebo agenti mohou tvrdit, že je lze zrušit. Navíc jsou vyšumělé, protože se podle nich dnes nic nečiní. Retrospektivně nelze žádné právní normy měnit.

Postupimská konference schválila odsuny německých obyvatel z Polska, Československa apod. Britská delegace byla nejaktivnější v prosazování odsunů. Předpokládalo se, že německý majetek vytvoří jakési místní odškodnění válkou poškozených států. Prezident Beneš chtěl dokonce při zabavování německého majetku, aby se vyhotovil majetkový soupis, který vlastně bude vytvářet součást jednání o reparacích. Je tedy jasné, že reparace za německé zločiny vlastně Německo nezaplatilo, Češi dostali reparaci pouze sudetoněmecký majetek.

4/ Omluva

Jak píše E.M.Remarque ve své knize Stíny v ráji a samozřejmě mnoho dokumentárních knih, Němci se s minulostí nevyrovnali a potrestání zločinců se konalo jen ve směšně malém počtu případů.

Prezident Havel se omluvil těm, kteří utrpěli újmu při odsunu, jiná omluva není možná. Není možné se omlouvat celkově, protože tento celek je protkaný nacisty, i když chápu, že jsou tam též lidé nevinní. Jsou doklady o tom, že byli jako celek vinni zánikem předválečného československého státu a nezměrným utrpením českého lidu. Nacisté nebyli odsouzeni ani v Německu, dobře víme, že násilí konali tak, aby bylo neprokazatelné. Musíme si uvědomit, že mluvíme s potomky těchto zločinců. Většinou nevíme, kteří to byli, ale touto vinou je nakažena jakákoliv snaha o smíření. V podstatě by to bylo jednostranné odpuštění, které chtějí, odpuštění bez trestu. Takové nelze učinit, bylo by to nespravedlivé k obětem nacistické zvůle.

Závěr

V podstatě není nebezpečí v nějakém sjezdu Sudetoněmců samotném. Nebezpečí je v duševním paradigmatu nihilistické vymírající české společnosti, které se promítá také do zaprodávání českých národních zájmů nejen materiálních, ale i kulturních. Teorie zániku (gendrismus, transsexualismus) a celé paradigma zániku vede lidi k odmítání rodin, fyzickému slábnutí a pohodlnosti v čemž je nějaká zrada národních zájmů jen vedlejším produktem zanikání. Sudetoněmecký sjezd v Brně vede spíše k probuzení těch, kteří se ještě probudit mohou.

Je nutné si uvědomit zvláště toto:

1/ Sudetoněmecký sjezd v Brně je pronikání problémů Sudetoněmců na naše území, aktivuje jejich sebevědomí a vydává signál k dalším akcím. To zvláště proto, že nejsou do něj zařazeny české protinacistické aktivity vytvářející vyrovnanou diskusi a opoziční argumentaci.

2/ Pochod – Pouť smíření, je jednostranný akt vytvářející obžalobu Čechů, aniž by byly reciproční akce obžalovávající daleko větší německé zločiny. Je to asymetrická propaganda ukázat světu jací jsou Češi zločinci.

Pozn.: Používám názvy sudetoněmecký nebo Sudety proto, že jsou běžně používané a jinému názvu by lidé nerozuměli. Někteří jazykozpytci totiž tvrdí, že je to název nesprávný, správně by se měli prý nazývat českými Němci nebo podobně.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 720,00 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• 27 bruselských podmínek pro „nové“ Maďarsko - 15.4.2026
• Jízda na tygru - 15.4.2026
• Péter Magyar … nová naděje? - 15.4.2026

(2 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...