Živnostníci a levicové blouznění

Podnikající lidé měli vždy můj obdiv. Vzít osud do vlastních rukou, být svým vlastním pánem. To vyžaduje kuráž. Řemeslník, který není pod žádnou firmou, nemá placenou dovolenou, sám si shání práci. Když si chce vzít volno, tak na své vlastní náklady. Ano, je to jeho rozhodnutí, nikdo ho nenutí. Neměly by se mu ale házet klacky pod nohy.

Pro socialisty byli živnostníci vždy trnem v oku. Je na místě připomenout slavný výrok někdejšího ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka o tom, že živnostníci nepřispívají do systému sociálního pojištění a parazitují na zaměstnancích. Komunisté také neměli rádi živnostníky a podnikatele, proto také bylo soukromé podnikání v Československu po roce 1948 zakázáno. Bylo to vnímáno jako vykořisťování dělníků na úkor kapitalistů. Myslel jsem, že tuto dobu už máme za sebou. Bohužel tomu tak není. Nejlépe veškeré soukromé podnikání opět zakázat a firmy znárodnit. Podobné uvažování v současném západním světě kvete.

Radikální levicové křídlo demokratické strany v USA, které se pomalu dostává k moci, je charakterizováno svou nenávistí vůči majetným lidem. Nadšený socialista Bernie Sanders, který má mnoho přívrženců po celé zemi a nebyl daleko od nominace na prezidenta, se kdysi proslavil svým prohlášením, že mu ty fronty na jídlo v komunistických zemích připadají jako skvělá věc, protože chudí lidé v těch frontách dostanou jídlo, kdežto v kapitalistických zemích by jim to jídlo bylo sebráno bohatými a oni by pak museli zemřít hlady. Recept těchto levicových radikálů na všechny problémy světa je jednoduchý: Zdanit lidi s nadprůměrnými výdělky daní 70 % z příjmů a z toho pak vše hradit. Školství, zdravotnictví, bydlení atd.

V České republice toto blouznění představuje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Snad si vzala příklad z Bernieho Sanderse, ale její rétorika je velmi podobná. Podle ní je debata o mimořádném příspěvku pro důchodce 5 000 Kč velmi plytká, neboť se vztahuje pouze k otázce, kde na to vezmeme. Paní ministryně je typická socialistka. Ráda by rozdávala, ale ne ze svého. Ne nadarmo se jí říká Venezuela.

Živnostníkům se neustále ztrpčuje život. Zvyšující se administrativní zátěž spojená s kontrolním hlášením DPH a EET jen ztěžuje práci. Opakované navyšování odvodů do systému sociálního a zdravotního pojištění vysává peníze z kapes. Ono se popravdě ani nemusí zakazovat podnikání. Postupem času, jak se budou zvyšovat daně a byrokracie, tak každý podnikatel dobrovolně skončí sám, neboť se mu nevyplatí podnikat. Raději se nechá zaměstnat v nějaké firmě. Jenže v jaké, když je nikdo nebude zakládat a provozovat?

Odmítněme snahy novodobých levičáků o likvidaci samostatných a úspěšných lidí, kteří se dokáží postavit na vlastní nohy. Nestaňme se otroky státu a všech jeho úředníků, kteří nám říkají, jak máme žít. Věřím, že to dokážeme.