6.8.2025
Redakce
6
Kategorie: Společnost12 přečtení

Výzva liberálním médiím

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Rozhodl jsem se nabídnout své služby liberálním médiím. Abych trochu, alespoň trochu naboural tu jednostrannou linii, která dělá z Foltýnova ideologicky vykopaného příkopu další trochu zvrácenou verzi hymny Kde domov můj.

Poslední kapku do zaníceného oka naší svobody mi dodala „kauza“ Oto Klempíře, jenž byl za své přistoupení k pravicově konzervativní straně Motoristé sobě vykopnutý z hudební skupiny J.A.R., kterou zakládal a která nese velmi podstatně jeho otisk jako textaře i zpěváka. Klíčová pak byla Klempířova odpověď pro server iDnes. „Už mají nějaké postavení v životě, nějaké ukotvení, nějaký – jak se říká – hodnotový režim. A ten je nastavený na liberálně provládní úrovni. Jakmile se tam objeví něco, co do toho nezapadá, okamžitě to odmítnou,“ řekl Klempíř v rozhovoru.

Pan Klempíř použil moc hezká slova. Já bych byl stručnější – životní ztuhlost, vědomá neohebnost, názorová slepota, panická hrůza před nesouhlasem.

Do mého rozhodnutí zasáhl i Jan Schneider, od kterého jsem dostal vynadáno za text Hospodská rvačka o duši národa, kde jsem psal o dvou akcích v Jindřichově Hradci na konci srpna. O Letní žurnalistické škole a o protiakci Jana Schneidera s názvem Slovo do pranice. Tam jsem poukázal na to, že první akce má velké množství sponzorů, masivní mediální podporu, druhá akce je pak dělaná na koleni Janem Schneiderem, bez sponzorů, bez mediálního pokrytí velkých médií.

V závěru jsem obě akce nasypal do jednoho pytle s tím, že rozdělení společnosti je vinou obou táborů a pro klid duše národa by spolu obě strany měly mluvit. Proti tomu se Jan Schneider důrazně ohradil. Podle něho je vina na straně velkých médií, která část společnosti se zcela legitimními postoji a názory vyhnala z veřejného prostoru.

Jako pointu jsem pak sepsal jakýsi apel. Dovolím si ho ocitovat: „Když spolu lidé opačných postojů u jednoho stolu debatují, civilizovaně se přou, argumentují, brousí se hrany, z názorů a postojů se obrušují vyhraněné a extrémní postoje a při hledání se často i nachází smysl, soulad, souhlas, kompromis. Když na sebe dvě hermeticky utěsněné bubliny řvou přes Foltýnem vykopané příkopy, vede to k opaku. A vede to k extrémům na obou stranách. Tam jsme teď a měli bychom toužit po propíchnutí bublin a… a zažít Jana Schneidera jak se argumentačně utkává třeba s Václavem Moravcem. Ta diskuse by mohla být vzrušující. Nebaví mě jen přikyvovat těm, s kterými souhlasím. To je cesta do pekla.“

To, že je jedna část společnosti natlačená násilím za Foltýnovský příkop, je holý fakt. Chrání se tím země před vlivy cizích mocností a dezinformací, jak tvrdí politici vládní kolice a s nimi i „jejich“ média? To je zase holý nesmysl. Proč? Z jednoduchého důvodu. Jakmile rozdělíme společnost a jednu její část šikanujeme nálepkováním, marginalizací, dehonestací, vyvoláváním goebbelsovských pocitů o podlidech, vytváříme tím právě na obou stranách velmi výživné podhoubí pro vliv cizích mocí i dezinformací. Celá politika ostouzení a ponižování „protivníka“ vede k jedinému. K tomu, proti čemu jsme se rozhodli bojovat.

Tady bych společnosti, jednotlivým aktérům (i sám sobě) doporučil pohled do hluboké minulosti. Už Sokrates razil při diskusi tzv. elenktickou metodu. Sokrates ve své metodě diskusi záměrně rozbíjel protichůdnými tezemi. Ne aby, jak je zvykem nyní, diskusi vyhrál, ale aby odhalil veškeré slabiny obou protichůdných tezí. Díky této metodě vybrousil a nacházel pravdu takovou, jaká byla, ne jakou si ji tehdejší Foltýnové nebo Schneiderové (oj, tady zase dostanu vynadáno) přáli.

Bez diskuse, kde se střetává více pohledů na svět, se budeme dál a dál posouvat do čím dál vyhrocenějšího fanatismu.

Argument, který často zazníval a asi stále zaznívá, je, že diskusí by se legitimizoval jiný  postoj (ten „neliberální, dezolátní, proruský“). To je kardinální zhůvěřilost, která nabourává samotnou logiku života, vesmíru a vůbec. Naopak, tím, že se budou protichůdné postoje střetávat, bourat do sebe, vyvracet se navzájem, a to na jednom hřišti, v jednom médiu, začne se společnost uklidňovat a stahovat se z extrémů, do kterých ji násilným moderováním diskuse (tedy jejím faktickým umlčováním) tlačíme.

A proto, ač jsem si téměř jist, že nedostanu žádnou odpověď, vyzývám názorově jednostranně vyhraněná média, aby mi dala prostor pro můj „dezolátní“ názor na svých stránkách. Budu zpochybňovat jejich ustálené vidění světa, budu kopat za zkopané, budu horovat za to, abychom obrušovali extrémy diskusí. To samozřejmě bez nároku na honorář. O to samé požádám ona média. Aby nám poskytla jednoho svého novináře, který by jednou týdně, jako já u nich, publikoval na našich stránkách. S výzvou obešlu Respekt, Deník N, Forum 24 a server Aktuálně, které považuju za velmi vyhraněné.

Nechci Foltýnův příkop, je to zlo téhle doby.

Text výzvy, kterou zasílám na redakční e-mail uvedených deníků:

Vážení v redakci Respektu / Deníku N / Aktuálně.cz / Forum 24,

obracím se na vás s upřímnou výzvou k otevřenosti v mediálním prostoru. Vnímám, že česká veřejná debata je dlouhodobě paralyzována uzavřeností do názorových bublin, kdy se jednotlivé tábory míjejí, aniž by se potkávaly v otevřeném, respektujícím střetu argumentů. Rád bych se pokusil — byť drobně — tuto bariéru narušit.

Nabízím proto, bez nároku na honorář, pravidelné autorské texty bez redakčních zásahů z vaší strany, které budou přinášet pohled „z druhého břehu“ — tedy z prostředí, které bývá dnes často z veřejného prostoru dle mého mínění nespravedlivě vytlačováno jako nežádoucí či extremistické. Mým cílem není provokovat, ale kultivovaně zpochybňovat ustálené rámce, otvírat diskusi a zároveň sám přijímat protiargumenty. Zároveň bych vás rád požádal o reciproční vstřícnost: aby jeden z vašich novinářů využil prostor publikovat ve stejné frekvenci na našich platformách.

Věřím, že právě vy patříte k těm médiím, která mají dostatek profesní i občanské odvahy umožnit střet odlišných názorů, bez ztráty hodnot a tváře. Nejde mi o vítězství v diskusi — jde mi o to, abychom se vůbec bavili. Pokud je to alespoň k úvaze, rád vše domluvím telefonicky nebo po e-mailu.
Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
12 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,69 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

6 komentářů
  1. H-anna 09:09:35 Odpovědět

    Snaha dobrá, ale o výsledku pochybuju. Všechna tato média i provládní politici vaří podle jedné kuchařky. Takové Babicovy – když nemáš argument, dej tam Rusko. Takže s vámi budou rychle hotoví.

  2. nykado 09:21:25 Odpovědět

    Pane Chábe vaše snaha je pěkná ale asi jako volání na poušti, libtardí méédia nemají zájem o diskusi, mají svoji vlastní pravdu a názor jiného nepustí, stejně jako ksč před listopadem 1989, libtardi vykazují stále víc znaky totalitního systému, libtardi se bojí aby se v debatě neukázalo že nemají pravdu a dokonce že se hluboce mílí takže vaše volání neslyší a nechtějí slyšet na debatu musejí být dva

  3. leafroller 09:27:45 Odpovědět

    Takže abych to pochopil správně, je akce pana Schneidera špatná, protože namísto pokusu o dialog pořádá akci opačného zaměření? Jinými slovy pokud bohatě dotovaný mainstream uspořádá akci, ale odmítne dialog, je lepší se na všechno vykašlat a počkat, až ten dialog přijme? Tak nějak?

  4. Mike 09:41:19 Odpovědět

    Pan Klempíř použil moc hezká slova. Já bych byl stručnější – životní ztuhlost, vědomá neohebnost, názorová slepota, panická hrůza před nesouhlasem.
    ————
    Správné termíny na soudruhy z kapely JAR jsou ale:
    – bezpáteřnost
    – preventivní posranost
    – zbabělost
    – křiváctví
    – lokajská podlézavost
    – upocená vypočítavost

  5. miissanek 11:25:16 Odpovědět

    To je házení perel sviním. V nejlepším případě nikdo neodpoví.

  6. Alberto Moravia 12:59:43 Odpovědět

    ….vyzývám názorově jednostranně vyhraněná média, aby mi dala prostor pro můj „dezolátní“ názor na svých stránkách.
    xxxxx
    Pane Chábe
    rád Vás čtu, a děkuji za Vás. Jste pramen vody ze studánky zdravého rozumu, pravdy a moudrosti.
    Váš požadavek, je mimo možnosti zprostituovaných škrabalů, kteří jsou tak debilní, že za peníze jsou ochotní a schopní zničit životy nejen nám, ale i sobě. Ne, že by nevěděli, oni ví, až moc dobře, ale, protože nic jiného neumí, bez lhaní pro vrchnost, by chcípli hlady.
    Je to stejné, jak už postřehli někteří nade mnou, jak za totalitní vlády komančů, prostě totalita, tentokráte totalita velkých peněz, plus omezenost a předposranost elektorátu.
    Moc nevěřím, že volby něco změní, změna přijde, bohužel, až bude příliš pozdě, a bude stát mnoho krve, ne li všechnu krev.
    Komu není rady, tomu není pomoci.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)