23.2.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Vyhnívání pokračuje

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Britům spadla raketa. A byla to ostuda veliká, převeliká. Stalo se to letos, 30. ledna, v průběhu námořních manévrů u pobřeží Floridy. Vypálení téhle balistické rakety Trident 2 s cvičnou hlavicí z ponorky HMS Vanguard mělo být jakýmsi vyvrcholením a zlatým hřebem cvičení. Na palubě podmořského plavidla se na něj těšil samotný ministr obrany Grant Shapps a další vysocí funkcionáři. Už už se chystali k slavnostnímu fotografování a rozbalovali papírky s poznámkami k jásavému projevu, že je Británie stále velmocí… a ono nic.

Po vystřelení rakety z přepravní šachty ponorky, které se provádí stlačeným plynem, se měl nad hladinou zažehnout hlavní motor střely. Což se ovšem nestalo. Raketa tak, po pár vteřinách ve vzduchu, čváchla zpět do moře a těsně minula mateřskou ponorku. Bylo po slávě. Britské daňové poplatníky tenhle kousek vyšel na pěkných a kulatých 17 milionů liber. Teď mají Britové s Američany hlavu v pejru, aby zbytky selhaného krámu vylovili z hloubek Atlantiku dříve, než je vyčenichají Rusové, nebo Číňani.

Člověk by mávnul rukou, že takové věci se u nových zbraní stávají. Jenže Trident 2 není žádná novinka, ale standartní raketa, kterou jsou už po několik desetiletí vyzbrojeny všechny 4 britské strategické ponorky. Tím nejhorším však je, že také předchozí test Tridentu skončil neslavně. Bylo to v roce 2016. Tehdy také cvičili ve floridských vodách. Logicky, co nejdále od Ruska a Číny. No a tenkrát sice Trident odstartoval, nicméně nabral směr nad území USA a musel být ve vzduchu zničen. To, jak jistě uznáte, žádnou zvláštní důvěru v britské „jaderné odstrašení” nezakládá.

A jak už to tak bývá, nezůstalo pouze u Tridentu. Britské námořní problémy se, s počátkem letošního roku, začaly jaksi kupit. Letadlová loď HMS Queen Elizabeth, která se účastnila dlouho inzerovaného, největšího cvičení NATO od dob studené války, Steadfaster Defender, utrpěla v minulém týdnu nespecifikovanou poruchu a musela být z manévrů stažena. Nahradit ji měla HMS Prince of Wales, ale ta z Portsmouthu ani nevyplula. Prý jakési problémy s hřídelí lodního šroubu…. Zlí jazykové navíc tvrdí, že všechna letadla, nesená na palubách těchto letadlových lodí, byla pro cvičení zapůjčena od RAF a americké námořní pěchoty. Britská NAVY tu zjevně byla, z nedostatku vlastních strojů, nucena zopakovat osvědčený postup knížete Potěmkina.

Ale opusťme Britské ostrovy a podívejme se na Evropskou pevninu. K sousedům, do Německa. Tam stále doznívá neslavný výsledek cvičení, kterého se zúčastnila bojová vozidla pěchoty značky Puma. Jestli si vzpomínáte, tak ty jsme také chtěli, svého času, naši armádu koupit. Cvičení probíhalo na konci roku 2022. Bundeswehr, který disponuje 350 kusy BVP Puma, vyslal 18 strojů, víceméně poprvé, do terénu. A výsledek se dostavil. Porouchalo se jich všech 18. Slavným a velice citovaným se stal mail, zaslaný velitelem 10. obrněné divize Bundeswehru, generálmajorem Ruprechtem von Butlerem, náčelníkovi generálního štábu armády, generálporučíkovi Alfonsi Maisovi. Generál tu uvádí, že počet bojeschopných vozidel Puma klesl za tři dny činnosti v terénu z 18 na nulu. A to bez jakéhokoli přičinění nepřítele.

Co mají tyto případy společné? Klesající schopnost Západu udržovat dříve úspěšně vyvinutou bojovou techniku v provozu. To, co jsme kdysi dokázali vyprojektovat a hromadně vyrábět, se nám teď postupně rozpadá, díky ztrátě kapacit k výrobě komponent, nízké technické kvalifikaci obsluhy a exponenciálně rostoucí neschopnosti na všech stranách. Nově zaváděné typy techniky a výzbroje pak nejsou zkoušeny na opravdové podmínky použití. Vakcíny testujeme na buněčných kulturách a vaječných zárodcích, místo na zvířatech, aby nás ječící, jurodiví aktivisti nevláčeli médii, bojové stroje nezatěžujeme v blátě a mrazu ale v počítačových modelech. Ještě by se mohl někdo zranit a umazat…

Jak k tomu došlo? Zpočátku pozvolna a nenápadně. Po skončení studené války začala být špinavá a na energie náročná výroba hromadně přesouvána ze Západu do Asie. Války se sice vyhrávají železem, ale my už přece žádnou válku neplánujeme. My chceme svět kytičkový a sluníčkový. Ocelářství, cementárny, hliníkárny… fuj, všechno pryč! Poté přišla EU se směrnicí REACH a prakticky vyhnala chemický průmysl z Evropy. Hajzlíky jedny smradlavý a nebezpečný! A tak proud komodit, detašovaných k výrobě do Číny a spol., postupně sílil. No a kde se nic nevyrábí, tam není co zlepšovat. Ba co víc, není třeba ani specialistů ve vyhnaných, fujtajblových, technických oborech. Takže je možné ve školách ubrat na všelikých, libtardovi nepochopitelných, Newtonových zákonech, jít s dobou a přidat sluníčka pohody a genderu. Staří bílí páprdové, kteří ty nejrůznější elektrárny a přehrady stavěli a na revoluční novoty se příliš netváří, nám pěkně postupně a tiše vymřou a pak nastane skutečný blahobyt. Tedy přesněji, „ekonomika služeb”.

Tak jsme došli do bodu, kdy nejvyšší roční počty absolventů strojírenských, elektrotechnických a stavebních inženýrů dnes produkují země jako Rusko, Irán a Indie. Naproti tomu davům humanitních a uměleckých studentů kralují USA, které se svými 400 000 absolventy ročně více než dvojnásobně převyšují druhé Japonsko. Výsledek už se dostavuje. Naše školy produkují odborníky, jejichž objevy jsou neocenitelné a tuto společnost nesmírně obohacují. Třeba prací „Genderové stereotypy a jejich analýza ve vybraných školních učebnicích”.

Autorka tu popisuje sérii obrázků jedné učebnice, které mají ilustrovat život člověka slovy: „V druhé řadě týkající se vývoje je na prvním místě miminko zabalené v červené zavinovačce, což naznačuje, že je to dívka. Následuje obrázek dívky s dlouhými vlasy, která má na sobě šaty a mašli, má také kočárek a panenku, dále je zde obrázek líčící se dívky. Poté je zde mladá žena, která je zjevně zamilovaná, jelikož má u sebe bublinu a v tom obrázek srdce a je oblečena stereotypně v sukni, triku s výstřihem a má podpatky. Na dalším obrázku po ní následuje dospělá žena, která nese velké tašky s nákupem a jako poslední je zde stará žena, která má na klíně pravděpodobně vnouče a čte mu knihu…” Což autorka drtivě kritizuje, jako opravdu nechutnou stereotypizaci. No uznejte sami, znázornit ženu jako bytost láskyplnou, milující a pečující… to je tedy fujtajbl!

Podobným výstupem se v těchto dnech pochlapili také „vědci” od sousedů, z Německa. Podle časopisu Exxpress se tým pod vedením paleobioložky Emmy Dunne z Friedrich-Alexander-Universität Erlangen v Norimberku pustil do katalogu dinosaurů. Zjistili strašlivé věci. Někteří dávní plazové, jejichž kosti se našly v letech 1908 až 1920 v Tanzánii, nesou pojmenování po jejich německých nálezcích a nikoli, jak by se asi slušelo, po místních účastnících expedice. Tedy po černoších, kteří jim nosili stany a kopali hlínu… Takový rasismus! A to ještě není všechno. Studie odhalila, že 87 procent zkoumaných plazích jmen, jsou jména mužská! To je, co? Také cítíte tu triumfální jistotu, že před takovými výsledky sedne Ind i Číňan na zadek?

Ale dosti legrácek. Je už samo o sobě dosti tragické, vidět jakým tempem Západ upadá a degeneruje. Ale ještě mnohem tragičtější se tu jeví úloha současných západních elit, které se opevnily u zdrojů moci a dělají, co mohou, jen aby ten proces rozkladu a zkázy urychlily. Útěchou nám může být, že nic netrvá věčně. Ve světě se už rýsují další, konkurenční centra, posilující na úkor slábnoucího Západu. A s nimi přichází i nové uspořádání a přerozdělení sfér vlivu. Každý, kdo pamatuje léta, předcházející zhroucení předchozího režimu ČR teď zažívá jakési deja vu. Ty příznaky konce jedné éry jsou jako přes kopírák.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (42 votes, average: 4,90 out of 5)
Loading...
36 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)