Volby v USA: Po projevu

Na pódium přišla až ve 2:23 SEČ (začít se mělo ve dvě), byla rozradostněná, hovořila tak, že některým sympatizantkám v davu zvlhl zrak. O splnění amerického snu žen černé pleti. „Myslím na všechny ženy, které vydláždily cestu k tomuto okamžiku – Afroameričanky, Asiatky, hispánky, bílé ženy.“

SYSTÉMOVÝ RASISMUS?

Během projevu Harrisové jsem si zapsal jednu poznámku: příliš o rase. Ano, je „módou sezony“ akcentovat místo občanského principu (kterého jinak mají ale všichni plná ústa) princip rasový – ve smyslu neustálého poukazování na existenci ras (a všeho, co s tím souvisí). Dokonce oba, Harrisová a po ní i Biden, mají ve slovníku sousloví „systémový rasismus“.

To je myšleno vážně v zemi, která měla nebílého prezidenta (Obama), nebílé státní tajemníky (Powell, Riceová), má bezpočet dalších nebílých politiků a nyní bude mít i viceprezidentku? To je systémový rasismus?

Zdá se mi to stejně falešné jako tvrzení, že v ČR existuje „systémový antiromismus“.

Jde mi o to slůvko „systémový“, neboť jeho význam chápu tak, že se jedná o oficiální součást politiky daného státu. Zjednodušeně řečeno, systémový rasismus (apartheid) existoval v JAR, v minulosti (včetně 20. století) i v USA (segregace v jižanských státech, Jim Crow laws), ale hovořit o něm v souvislosti s USA nyní mi přijde hodně nefér. Na mysli mám, znovu opakuji, oficiální politiku vycházející z ústavy a zákonů, nikoli názory jednotlivců z množiny tzv. prostých lidí.

V USA jistě existují bílí antičernošští rasisté, stejně jako barevní protibělošští rasisté. I u nás máme bílé protiromské rasisty, stejně jako romské antigadžovské rasisty. Ovšem tvrdit, že v těchto případech jde o „systémovou“ záležitost je zavádějící nepravda.

Z projevu Harrisové jsem nabyl dojmu, že se v „rasovém pohledu“ na americkou společnost přímo vyžívá, a to je jedna z věcí, z níž mám u ní obavy, protože dávám přednost občanskému principu. Nezajímalo mě svého času, jakou má Obama barvu kůže, ale jakou bude dělat politiku.

V nadsázce řešeno, člověk aby se div ne styděl za to, že je běloch. Děsivé důsledky rasového vnímání světa můžeme sledovat i v Evropě, kde hráči na fotbalových stadionech klekají na podporu těch, kdo jsou tváří této politiky (BLM). Něco takového považuji za nepřijatelné a velice nebezpečné.

Na projevu budoucího prezidenta bylo asi nejzajímavější to, jak křepce přiběhl na pódium. Je to z mé strany poněkud osobní, ale takového „maskování věku“ se mi téměř hnusí, omlouvám se. Mnozí zesměšňovali Trumpa kvůli tomu či onom; Biden si svými „sprinty na ultrakrátkou trať“ koleduje o totéž. Nemohu necitovat závěr z Posledního slova Jaroslava Veise v sobotních (7. 11.) Lidových novinách („Kde ty chromé kachny jsou“):

• (Biden) cestou k řečnickému pultíku vždycky pár kroků svižně prokluše, až má člověk strach, co by se stalo, kdyby mu ten mikrofon posunuli o sto metrů dál.

K Bidenovu vystoupení jsem si žádnou poznámku nenapsal. Počkám na jeho činy.

K několika ho už vyzvali představitelé palestinských Arabů, kteří se zjevně těší na to, že se bude opět hrát podle jejich falešných not.

V neděli 8. 11. ráno citoval server Times of Israel noviny Israel Hayom, podle nichž nejmenovaný vysoký úředník v úřadu předsedy Palestinskoarabské samosprávy Mahmúda Abbáse uvedl, že Ramalláh bude požadovat, aby Joe Biden okamžitě vrátil americké velvyslanectví do Tel Avivu a zrušil uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele.

Tento činitel také sdělil, že, Abbas poslal Bidenovi zprávu, že Autonomie by byla ochotná obnovit mírová jednání s Izraelem zprostředkovaná USA, ale požaduje návrat k bodu z roku 2016, v němž byla v době vlády Barracka Obamy přerušena. Jasný důkaz důkaz starého myšlení, které nic pozitivního nepřineslo; a také důkaz absolutní ignorance posunu, který nastal za Obamova nástupce.

Poradce Abbáse Nabil Šás kromě toho řekl, že Autonomie bude požadovat, aby USA znovu otevřely palestinskou diplomatickou misi ve Washingtonu, kterou Trump uzavřel, a obnovily americkou pomoc Palestincům a agentuře OSN pro palestinské uprchlíky a jejich potomky UNRWA. To už jim Kamala Harrisová slíbila. Opět důkaz návratu ke staré neproduktivní politice.

PODĚKOVÁNÍ TRUMPOVI? JAK KDO

Zatímco svět včetně vysokých představitelů Izraele Bidenovi blahopřeje (a ti objektivnější z nich současně poděkovali Donaldu Trumpovi – premiér Netanjahu, viz níže), pozoruhodný postoj zaujal mexický prezident Andrés M. L. Obrador. Podle zprávy z noci ze soboty na neděli (7. – 8. 11.), kterou přinesl web Times of Israel, je podle něj příliš brzy na to gratulovat Bidenovi a je nutné vyčkat na vyřešení všech právních záležitostí. (V jakém kontrastu s tím je předčasná gratulace, kterou Trumpovi zaslal slovinský premiér Janša.) „Nechceme být nerozvážní,“ řekl Obrador a dodal, že s oběma kandidáty má jeho země velmi dobré vztahy. „Prezident Trump se k nám choval velmi uctivě, dosáhli jsme velmi dobrých dohod a děkujeme mu, protože se nevměšoval a respektoval nás,“ říká levicový mexický politik. A dodal: „To samé platí pro Bidena.“

Podobně vyvážený postoj nacházíme u předsedy izraelské vlády. Na svém Twitteru (obr. 1) v jednom příspěvku napsal:

• Blahopřeji Joeu Bidenovi a Kamale Harrisové. Joe, máme téměř 40 let trvající a vřelý osobní vztah a znám vás jako skvělého přítele Izraele. Těším se na spolupráci mezi námi dvěma při dalším posilování zvláštní aliance mezi USA a Izraelem.

V druhém postu poděkoval Donaldu Trumpovi:

• Děkuji Donaldu Trumpovi za přátelství, které projevil vůči Státu Izrael a mně osobně, za uznání Jeruzaléma a Golan, za to, že čelil Íránu, za historické mírové dohody a za to, že pozvedl americko-izraelskou alianci na bezprecedentně vysokou úroveň.

Kolik světových politiků bylo vedle „A“ (povinná gratulace Bidovi) ochotno říci i „B“ (poděkování Donaldu Trumpovi)?

… obr. 1/