ODS na koronavirovém scestí

Jsem dlouholetým voličem ODS od vzniku samostatného českého státu. Právě při krizi, započaté pomlčkovou válkou v roce 1990 a vedoucí k rozpadu Československa, jsem ocenil způsob rozchodu, který za českou stranu vyjednal Václav Klaus a za slovenskou stranu Vladimír Mečiar. I tehdy to byla doba plná emocí a nebylo k tomu vůbec zapotřebí strašidla virové nákazy.

ODS jsem dále volil proto, že přišla s jasným programem přechodu na tržní ekonomiku – chcete-li kapitalismus – a nebála se tuto reformu prosadit. Vzpomeňme, s jakými sirénami se Česko potýkalo, zejména v otázce tak zvané „šokové transformace“ a politiky „spálené země“. To byla politika opoziční sociální demokracie a Miloše Zemana zvláště. A právě od té doby mám k Zemanovi zásadní politické výhrady. Přesto si se zájmem poslechnu jeho projev k současné virové krizi a nebudu tu o něm prohlašovat, že je mstivý člověk, kterého ze „zásady“ nemusím. Jsem už totiž dost starý na tato „zásadová gesta“,

Ještě jednou dosáhla ODS na výborný volební výsledek, a to pod vedením Mirka Topolánka v souboji s Jiřím Paroubkem. Ve vyhrocené atmosféře voleb roku 2006 šlo o to, zda již tehdy přijdou k moci formou tolerance komunisté (viz ochota Miroslava Kalouska uzavřít dohodu s Jiřím Paroubkem za tiché podpory KSČM). Kalouska pak sice Topolánek vzal do vlády, ale můj názor na tohoto politika je rovněž od té doby konstantní. Nesouhlasil jsem s jeho politikou roku 2006 a nesouhlasím s jeho politikou ani dnes. To mi ovšem nebrání ocenit jeho schopnosti pronést z patra výborný projev ve sněmovně. Opět, jsem dost starý na to, abych to dokázal ocenit.

Z kongresů ODS jsem znal i osobně dalšího předsedu vlády ODS, a to Petra Nečase. Považoval jsem ho za výborného člověka. Po zásahu policie na Úřadu vlády v červnu 2013 jsem pak byl konfrontován s „tvrdou realitou“. Ukázalo se, že Nečas měl v osobním životě zásadní problém, který mu přerostl přes hlavu a neměl navíc odvahu tomuto problému čelit jako předseda vlády a rezignoval. To byl vlastně zlomový okamžik na dráze politické strany – Občanské demokratické strany. Zeman využil Nečasovu rezignaci, rozehrál velkou hru s premiérem Jiřím Rusnokem a hra skončila předčasnými volbami na podzim roku 2013. ODS propadla a ztratila vliv. Na pádu ODS tehdy vydělalo hnutí ANO 2011 Andreje Babiše.

Do čela ODS byl zvolen někdejší ministr školství Nečasova kabinetu Petr Fiala a začala klopotná cesta vrátit ODS do lepší kondice. Volby roku 2017 sice ODS prohrála, ale stala se nejsilnější stranou mezi malými stranami. Svou politiku zcela podřídila boji s Andrejem Babišem, a v této politice nahradila někdejší politiku bývalého vedení ČSSD na čele s Bohuslavem Sobotkou. ČSSD si naopak zvolila jiné vedení a vytvořila menšinovou vládu s hnutím ANO za podpory KSČM.

Současnou situaci ODS vyhodnotila jako možnost zaútočit na vládu a Andreje Babiše prostřednictvím Senátu PČR. Je smutným faktem, že k tomu došlo za předsednictví Miloše Vystrčila. Osobně jsem absolutně přesvědčen o tom, že bývalý předseda senátu, zesnulý Jaroslav Kubera, by se k podobnému kroku nikdy nesnížil. Není rozhodující, že ještě většího útoku na českou vládu a Babiše došlo ze strany senátorů KDU-ČSL či STAN. Usnesení, které Senát PČR přijal v záležitosti virové nákazy, a sice že byla „podryta důvěra občanů ve stát“, považuji za politiku „spálené země“ prosazovanou Zemanem v polovině devadesátých let. Rovněž vyhrožování ustavením „vyšetřovací komise“ ke krokům vlády považuji za bezprecedentní zneužití koronavirové krize pro politické účely.

ODS se touto politikou ocitla nikoli na jakési „křižovatce“, ale na scestí. Postrádám v její politice státotvornost a odpovědnost, tj. vlastnosti, kterými se kdysi tato strana zaštiťovala. Podobně hodnotím i „výkřiky“ na sociálních sítích od Mirka Topolánka vůči Babišovi, například poté, co bylo oznámeno setkání Babiše s americkým prezidentem. Pokud Fialovo vedení bude pokračovat v této skandální „virové politice“, opustí ODS další voliči a zůstane jí pouze voličské jádro zarytých odpůrců Babiše. Konstatuji, že současná politika ODS není tou, pro niž jsem ODS doposud vždycky volil. Nebudu končit teatrálně tím, že je pro mne osobně nyní ODS nevolitelná a nehodlám k nevolení ODS jakkoliv vyzývat. Konstatuji pouze, že v Česku není v současnosti pravicová státotvorná strana, která by nezneužila virové krize k politickým cílům. Naprosto stejně totiž vystupuje i vedení TOP 09. Uvidíme, co na to voliči řeknou letos na podzim v krajských a senátních volbách. Obávám se ale, že k žádnému „průlomu“ v současném rozložení politických sil nedojde a pravice tak nijak výrazně nezaboduje.

Dodatek: Prezident Miloš Zeman vyzval opozici, aby podpořila opatření vlády. Prohlásil doslova: Pokud toho nebude schopna, měla by mlčet. Naprostý souhlas, pane prezidente.