Vládní “daňová politika”: Hodně brát, málo dávat

Výdaje na úroky ze státního dluhu byly nižší o 130 milionů eur i díky vnějšímu vlivu – tištění peněz Evropskou centrální bankou. Ceny energií klesají, Evropu, Česko i Slovensko straší cenová deflace.

Výdaje na provoz státu by měly stagnovat, ne-li klesat. I evropský rozpočet si vyžádal o 152 mil. eur méně.

Když si to dáme dohromady, tak stát měl teoreticky ušetřit miliardy, a to i bez přijetí jediného opatření. Prostě to kleslo samo. A to nemluvíme o růstu výnosu daní a odvodů.

Rostoucí zaměstnanost generuje nové plátce daně z příjmů a odvodů. Z utracené čisté mzdy skončí téměř 20 procent v pokladně s nálepkou DPH, a tak daňové příjmy vzrostly meziročně o 900 mil. eur. Sociální pojišťovna vybrala o 300 mil. eur více, přičemž její výdaje vzrostly jen o 180 mil. eur.

V tomto srovnání jsou i vratky za zpackané europrojekty (304 mil. Eur), vyšší spoluúčast na jejich spolufinancování (59 mil. Eur), nebo vyšší platy učitelů (66 mil. Eur) nevýznamné.

Při těchto číslech bychom očekávali v novinách titulky: Ministr financí zmenšil deficit na polovinu. Stát se přestal zadlužovat, klesl státní dluh.

Ale my žijeme na Slovensku (v Česku), a proto k ničemu takovému nedošlo. Snižování deficitu je v nedohlednu ze tří důvodů.

Za prvé, cílem našich vlád nebývá snížení deficitu a nízký dluh, ale nejkratší možná vzdálenost od trestající hole EU. Tou je samozřejmě deficit tři procenta HDP, který jsme prolezli jen o tři setiny procenta.

Za druhé, vláda se nenaučila šetřit. Počet úředníků státu nejenže neklesl, ale vzrostl o dva tisíce (i bez vlivu změny metodiky). Úspory reformy ESO se dají počítat v bídných desítkách milionů eur. Neefektivní dávky se nadále rozdávají, a pokud se i náhodou nějaká zruší, tak jen proto, že byla sloučena s jinou.

Třetí důvod je z dlouhodobého růstu prosperity nebezpečný. Vláda si v roce 2012 totiž vyzkoušela prudce návykovou drogu – snižování deficitu zvyšováním daní.

Tím se nemyslí efektivita výběru, ale zvyšování sazeb, vyměřovacích základů, nebo zmenšování druhého důchodového pilíře. Dohromady bude mít letos vláda o 5,5 miliardy eur více než v roce 2012.

Magický účinek této drogy spočívá v tom, že potenciál výběru daní je viditelný úplně všude. Pokud již vláda nezvyšuje přímo sazby či sociálně-zdravotní odvody, tak alespoň rozšiřuje vyměřovací základ.

Z pohledu občana to má však zásadní nedostatek. Při takovém přístupu kvalita výdajů, plýtvání, nebo neefektivita vládu nezajímá. Zajímá ji jen objem dodatečných daní. Aby bylo dost na plynové vratky, cestování zdarma, více vrtulníků, hasičských aut, či policistů (tedy “volební korupci”).

Kdo si navykne na tento způsob uvažování (jak učí politická ekonomie), už ho neopustí.Výsledek? Ministr financí již předložil na připomínkové řízení návrhy, které mají státu přinést dodatečné stovky milionů eur. Že banky už naplnily potřebnou rezervu pro případnou krizi? No a co, budeme jim brát i nadále.

Vezmeme více i hazardu, vždyť nejde o to mít méně hazardu, ale vybrat více na poplatcích. Programové prohlášení vlády předpokládá vyšší zdanění kuřáky a regulovaných podniků. Nevadí, že kuřák už dnes platí fakticky o polovinu vyšší zdravotní odvody. Nestačí, že regulované subjekty již dnes platí kromě daně z příjmů prý dočasný odvod 80 mil. eur ročně. Zvýšíme jim sazbu i na dvojnásobek!

Zvyšování daní přichází v době, kdy dosavadní daně plní kasu rychleji, než ministr stíhá aktualizovat prognózu jejich příjmu.

Podíl daní na HDP vzrostl z 25,5 procenta v roce 2012 na 29,4 procenta HDP v roce 2015. Bylo to v době, kdy nezbytné výdaje státu stagnují nebo rovnou klesají. Takto nová vláda nejenže nezíská vizitku odpovědného hospodáře, ale i brzdí potenciál hospodářského rozvoje a rychlejšího růstu zaměstnanosti.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Radovan Ďuran, iness.sk