Venezuela: Od krize až ke kolapsu

„Budeme nadále věřit tomu, že snižující se trh s ropou v roce 2018, jakékoliv narušení dodávek vyvolané geopolitickými událostmi, bude mít silnější dopad než v posledních letech, kdy trh přetékal surovou ropou“, napsala v analytické poznámce oddělení globální komoditní strategie RBC Capital markets Helima Kroftová. Zjevné a bezprostřední nebezpečí, které by mělo být pečlivě sledováno, je Venezuela, jejíž produkce, jak se dá říci, překročila hranici rizika a je ve volném pádu.“

RBC Capital Markets opakuje prognózu společnosti Barclays, která očekává kolaps produkce ropy v rozmezí 700–800 tisíc barelů denně.

To je jistě špatný scénář pro zemi, která prožívá hlubokou hospodářskou, politickou a humanitární krizi. Venezuelská vláda je v dluhové pasti a ještě není jasné, jakým způsobem bude tento rok povinnými platbami platit. MMF předpovídá, že v roce 2018 inflace v zemi dosáhne 13 000 % a HDP se zhroutí o 15 %.

Mezitím americká vláda zvažuje kroky, které by mohly situaci ve Venezuele ještě více zhoršit. Americký ministr zahraničí Rex Tillerson cestoval do Latinské Ameriky a snažil se získat podporu pro tvrdší sankce proti Caracasu. Dokonce požaduje zákaz dovozu venezuelské ropy do Spojených států.

Tato myšlenka ještě nebyla realizována a může mít několik možných forem, včetně použití finančních sankcí proti venezuelskému vývozu, zákazu dodávek venezuelského zboží do Spojených států nebo zákaz vývozu ředidla potřebného pro venezuelskou směs s těžkou ropou ze Spojených států. ^[1] Všechna tato opatření budou mít vážný dopad na schopnost Venezuely vyrábět a vyvážet potřebné množství ropy.

Tillerson se snaží s Kanadou a Mexikem dohodnout na vytvoření „pracovní skupiny“, která by „zmírnila“ ztráty Karibiku z embarga na venezuelskou ropu. Není jasné, proč si Tillerson myslí, že země, jako je Mexiko, kde produkce ropy nadále klesá, bude po akci proti Venezuele vyplňovat rozdíly v nabídce v regionu.

Navíc takový radikální krok pravděpodobně povede venezuelské hospodářství k úplnému zhroucení.

Zdá se však, že Tillerson se sankcemi, možná i embargem proti venezuelské ropě uspěje. „Nechci se dostat do detailů, protože budeme provádět naléhavou analýzu toho, jak by USA mohly zmírnit negativní dopad tohoto kroku na země tohoto regionu,“ řekl Tillerson na tiskové konferenci na Jamajce. Dodal, že bude diskutovat o této otázce s prezidentem Trumpem, o kterém je známo, že podporuje tvrdá opatření proti Caracasu.

Tillerson také nedávno, jako by náhodou, zmínil možný vojenský převrat. „Ve Venezuele dojde ke změnám. Chceme, aby to byla mírové změny,“ řekl Tillerson 1. února na Texaské univerzitě v Austinu před turné po Latinské Americe. Zdůraznilal, že Trumpova administrativa nepostupuje ve prospěch změny režimu, ale jeho fráze o vojenském převratu je jistě překvapující.

„Pokojný přechod moci, mírová změna je vždy lepší než opak. V historii Venezuely a dalších jihoamerických zemí však armády často udělaly něco podobného,“ dodal.

(Na?) 22. dubna venezuelská vláda slíbila uspořádání prezidentských voleb. Málokdo očekává, že budou svobodné a spravedlivé, a řada zemí, včetně sousední Kolumbie, již prohlásila, že výsledky neuzná.

Na tomto pozadí se prognózy analytiků o poklesu venezuelské produkce ropy o několik stovek tisíc barelů denně nezdají tak strašidelné. Dnes ve světě existuje velké množství potenciálních geopolitických hrozeb, které mohou vést k dalšímu snížení dodávky ropy na světový trh.

A protože světové zásoby ropy klesly na průměrnou úroveň, není mnoho prostoru pro omyly. „Ceny se začnou zvyšovat, pokud dojde k nějakému geopolitickému zhoršení, protože už nemáme rezervní zásoby,“ napsal tento týden Amrita Sen, hlavní analytik Energy Aspects.

Historie hospodářského kolapsu Venezuely

Ekonomika Venezuely je postavena na ropě: její vůdci jsou hrdí na to, že mají největší potvrzenou zásobu „černého zlata“ na světě a vždy je pokušení obviňovat volatilní ceny ropy za všechny nepříznivé události.

Ropa představuje 90 % venezuelského vývozu. Pomáhá financovat státní rozpočet a poskytuje zemi cizí měnu k dovozu potřebného spotřebního zboží. Výsledkem je, že téměř vše v ekonomice, od toaletního papíru po boty, je dovezeno ze zahraničí.

Když ceny ropy vzrostly v roce 2000, Venezuela byla penězi zaplavena. V roce 2014 byl boom u konce. Dolarový tok se prudce snížil, což vedlo k tomu, že nový prezident Nicolas Maduro, který se dostal k moci po smrti Huga Cháveze, neměl velký výběr.

Mohl si dovolit oslabení národní měny bolivar, avšak v tom případě by ceny dováženého zboží stoupaly.

Vysoká inflace by byla v rozporu s egalitářským duchem venezuelské bolívárské vlády. Nejdůležitější je ale to, že by se nový šéf země stal méně populárním.

Místo toho se Maduro rozhodl udržet oficiální směnný kurz nadhodnocený a uložil omezení dovozu prostřednictvím přísných vládních kontrol přístupu k cizí měně.

Výsledkem nebylo vůbec to, co očekávali. Se snížením dovozu rychle rostly ceny. Maduro se pokusil je uměle zadržet, ale v reakci na to zboží buď zmizelo z obchodů, nebo se ocitlo na černém trhu.

Fiskální problémy vlády pouze zhoršily situaci. Po snížení příjmů z ropy na polovinu se rozpočtový schodek výrazně zvýšil. Maduro by mohl snížit výdaje a zvýšit daně, ale tyto kroky se pro prezidenta zdály nepřijatelné.

Místo toho Venezuela, aby zaplatila účty, začala prudce měnu tisknout. Hyperinflace dále narušila národní ekonomiku.

Ropa ve Venezuele se ze zdroje pohody a prosperity tak stala zdrojem krize a chudoby. Silná závislost ekonomiky na uhlovodících je vždy nebezpečná.

Růst cen ropy způsobuje rostoucí vliv na směnný kurz a ponechává v jiných méně ropných odvětvích méně příznivé podmínky. To zvyšuje závislost zemí vyvážejících ropu na „černém zlatě“ a zvyšuje negativní dopady nevyhnutelného poklesu cen.

Vlády zemí vyvážejících ropu si to uvědomují a často se snaží minimalizovat rizika. Když jsou dobré časy, použijí část dodatečného příjmu na doplnění zlatých rezerv, takže když krize zasáhne, jsou peníze na splnění finančních závazků a na nákup dováženého zboží. Například Saúdská Arábie má ve svých rezervách více než 500 miliard dolarů.

Jiné země využívají příjmy z ropy na investice do státních investičních fondů, které investují do diverzifikovaného portfolia s cílem zmírnit dlouhodobou závislost na ropě. Aktiva Norských fondů činí téměř 900 miliard dolarů.

Chávez měl štěstí, protože když se stal v roce 2000 prezidentem, ceny ropy kulminovaly. Všechny peníze z prodeje uhlovodíků spotřeboval. Od roku 2000 do roku 2013 výdaje jako podíl na HDP vzrostly z 28 % na 40 %, což je mnohem více, než v ostatních velkých ekonomikách Latinské Ameriky.

Velké zlaté rezervy mohou hodně pomoci. V roce 2000 měla Venezuela dostatek rezerv na pokrytí více než sedmi měsíců dovozu, roku 2013 by stačily už jen na tři měsíce. Ve stejném období vzrostly zlaté zásoby Ruska o 5 až 10 měsíců dovozů a Saúdské Arábie ze 4 na 37 měsíců.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: www.vestifinance.ru