Maláčová s Babišem se přetahují, kdo více zvýší platy ve veřejné sféře

Pokud by nakonec na Babišova slova došlo, a platy státních zaměstnanců se navyšovaly o 3,5 procenta, vyjde to veřejnou kasu na dalších osm miliard korun ročně.

Šéf sociální demokracie Jan Hamáček zašel ještě dále. Dnes jeho slova potvrdila spolustranice Jana Maláčová, šéfka resortu práce a sociálních věcí. Chce jako Hamáček pro každého zaměstnance veřejné sféry navíc pevnou částku tří tisíc korun měsíčně. Zaměstnancům veřejné sféry by se tak měsíční výdělek navýšil průměrně zhruba dvojnásobně v porovnání s Babišovým záměrem. Hamáčkovo, resp. Maláčové přidávání by veřejnou kasu, tedy daňové poplatníky, přišlo přibližně na sedmnáct miliard korun ročně.

Takové přidávání není žádoucí, ani udržitelné, a to platí jak pro Babišovo, tak zejména Hamáčkovo, resp.Maláčové přidávání. Dále se rozevřou nůžky mezi výdělky ve veřejné a soukromé sféře. Odstrašujícím příkladem je přitom už vývoj v letošním druhém čtvrtletí.

Mzdy v Česku rostly po očištění o inflaci během něj rostly meziročně nejvýrazněji minimálně od roku 1997, konkrétně o 8,2 procenta. Závratný růst byl dán poníženou základnou loňského druhého čtvrtletí, kdy na ekonomiku i na mzdy nejtíživěji dolehla tehdy vrcholící pandemie. Také byl ovšem dán tím, že se letos ve druhém kvartále vyplácely mimořádné covidové odměny zdravotníkům. Co však skutečně zaráží, je nebývalý rozdíl v růstu výdělků ve veřejné sféře a ve sféře soukromé. V prvně jmenované sféře rostly výdělky tempem 17,7 procenta. V soukromé sféře mzdy stoupaly jen ani ne polovičním tempem, o 8,8 procenta. Platy ve veřejné sféře táhly právě výdělky v sektoru zdravotní a sociální péče, kde narůst činil extrémních takřka 44 procent.  K poklesu mezd došlo v jediném sektoru, a sice v peněžnictví a pojišťovnictví. Takže tento sektor má zásadní podíl na tom, že v soukromé sféře rostly výdělky výrazně pomaleji než ve sféře veřejné.

Stav, kdy výdělky ve veřejné sféře rostou dvojnásobným tempem oproti sféře soukromé, v níž dokonce někde i klesají, je zvláště v době těsně po prudkém ekonomickém propadu zcela neudržitelný. Fakticky se totiž platy ve veřejné sféře platí z daní sféry soukromé, nebo z dluhu, což jsou ovšem jen budoucí daně sféry soukromé. Pokud v něčem takovém chtějí Babiš nebo Hamáček pokračovat, měli by nejprve ozřejmit, kdy v hospodaření státu najdou pro takové navýšení odpovídající úspory. Do dluhu nelze sahat věčně. Dluh jsou jen budoucí daně.

• LUKÁŠ KOVANDA