8.1.2017
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Velké sliby, překypující rozpočty a byrokratické struktury

Sdílejte článek:

JAROSLAV HUSÁR

Asi takto se mi jeví podstata hospodářské politiky za posledních 26 let. Jistě jsme všichni čekali jiné po roce 1989. Pokrok civilizace. Zvláště ekonomové. Představitelé “sametové” si neuměli představit budoucí křižovatky ekonomických dějin. Dnes to cítíme.

[ad#clanek-respo]

O svátcích jsem se zahloubal do statistik o makroekonomických veličinách zemí EU. Začal jsem rokem 2016, kdy EU měla 28 států. Bylo to obrovské množství dat a tak jsem se nakonec spokojil s tím, že důkladněji jsem si podíval pouze salda tří bilancí: bilance úspor a investic , bilance státního rozpočtu a  bilance zahraničního obchodu . I to bylo náročné, protože jsem se vrátil až do roku 1994, tedy vlastně vzniku EU.

Především mě zarazilo, že v roce 2016 ani jedna země nesplňovala bazickou podmínku rovnováhy ekonomiky. Asi ani OECD a ani Eurostat netrvají na tom, aby země zjišťovaly jaký je stav rovnováhy ekonomiky. Nebudu rozepisovat všechny problémy, které jsem objevil. Alespoň v krátkosti čtenáře uvedu do problémů tak, že ho seznámím s tím, jaký je stav rozpočtů vlád.

V roce 2015 drtivá většina zemí EU měla deficit státního rozpočtu. Takové výsledky jsem konstatoval i za jiné roky. Ale překvapilo mě, že to začalo už v roce 1994. Z tehdejších členů EU pouze jediné Lucembursko mělo přebytek rozpočtu a to ve výši 1,3%. Řecko mělo schodek ve výši 14,1% a Itálie ve výši 9,6% a Španělsko ve výši více než 7% z HDP (přičemž definice HDP se neztotožňují ). Deficity byly tak velké, že jsem udělal závěr, že vždyť jde jasně o, zobecnil jsem to eufemicky, “překypující rozpočty“.

Čemu to připsat? Nic jiného po analýze prostředí nebylo společné pouze, zcela krátce, politické a institucionální okolí. Podpořiti to jednoduše – čtenář se jistě pamatuje na ČR, kolik politických změn při každých volbách a následně aktivitách vlád bylo po roce 1993. Ale vždyť v Itálii byly ve stejném období na tom ještě hůř. Neboť po druhé světové válce v Itálii vlády vydržely v průměru ani ne 1,5 roku.

Druhým jevem se mi ukázaly skupiny se zvláštními zájmy a korupce, o čemž psali deníky zemí, i naše. A opět s podporou vlád. Obě máme i u nás. Ty jaksi strkají prsty do chodu hospodářství, ba snad vyvolávají kotrmelce.

Keynes vyžadoval přesnost a pořádek . Z dnešního pohledu se podobné vyjádření zdá nesmyslem. Ale o tom už mluvili i teoretici veřejné volby na čele s nositelem Nobelovy ceny Jamesem Buchananem, který důkladně prozkoumal i chování byrokratů. Nejen on. William A. Niskanen (Bureaucracy and Public Econokmics) pozoroval chování byrokratů tak zblízka jako biologové studují své laboratorní myši. Podle Niskanena, soutěží úředníci v nekalých bojích mezi sebou o nic méně intenzivně než i podnikatelé. Přišel k závěru, že i úředník i podnikatel jsou egoistickou myškou.

Podnikatel bojuje o to, aby maximalizoval svůj zisk. Úředníci, jak píše, místo toho maximalizují jiný soubor proměnných: platy, moc, prestiž, požitky, naturální výhody v důchodu a jiné. A dal nám i odpověď jak toho byrokrat dosahuje: Nafukováním rozpočtů a “rozměrů” svého úřadu.

Niskanen definuje úřad jako organizaci, která maximalizuje rozpočet. Škodlivé je to, že se mohou úřady nafouknout daleko za meze efektivního fungování. Nicméně pokud si uvědomíme podstatu tohoto nafukování tak zjistíme, že to dělají tak, že mámí peníze od daňových plátců. Asi zjistili, že více peněz znamená více moci, takže asi těžko jsou zainteresováni na snižování nákladů.  Nebo jinak, velké sliby, překypující rozpočty a byrokratické struktury. 

Nemůžu to neříct jinak jen tak, že každá generace ekonomů po našem velikánovi prof. Karvašovi (totiž on mluvil o  hospodářském ideálu, tedy pokroku civilizace v ekonomické oblasti), se rodí do světa, ve kterém nově poznává a pozoruje svět, známé poznatky hází za záda. A nabízí málo. Vědci se totiž ve svých argumentech o poznatcích v řízení ekonomiky nemohou spoléhat na akceptování jejich hlubokých znalostí politiky, bohužel.

A tak denně vidíme, že na svět se i vládní ekonomové dívají přes špatné brýle, a hůře, nevíme o kolik dioptrií je zlepšit. Před 150 lety bylo normální, že malé děti pracovaly v dolech a ženy neměly volební právo. Byl to špatný stav civilizace. Neděláme něco podobného dnes v ekonomii? Co je v přírodě přirozené víme, ale co je v dnešní společnosti přirozené? Neměla by si dnešní generace uvědomit co před ní generace vydobyly v hospodářské oblasti a teď se to plení? Kdo dokáže udělat rozvahu a na její bázi lépe zkorigovat směr, kterým se má ekonomický svět pohnout? I dnes máme institucionalisty. Jak vnímat dnešní fungování ekonomiky? Hluboký vhled do útrob fungování ekonomiky je dnes na vedlejší koleji. Ba máme i teorii racionálních očekávání. A co tedy očekávat?

Základním předpokladem je upřímné přijetí faktu, že svět jsme nenašli v normálním stavu již v roce 1989, ale po bolestivých ztrátách a nelehkých vítězstvích. Pro nás kteří jsme -jako všechny generace před námi – opět nově objevili a poznali dnešní ekonomický svět , je důležité, abychom co nejpřesněji a nejupřímněji pojmenovali i jeho podobu. Lidé mohli brát to, co patřilo všem a měnili to na své . Pár se obohatilo a jiní velmi zchudli.

Politici, i ministři, posouvají pochopení klíčových ekonomických pojmů – deficit, HDP, úrok, finanční disciplína a jiné, ba je přímo zlehčují, a tak se deficit rozpočtu stává pouze jakousi kulisou, ne kategorií vědy, kterou je třeba hlídat . Není špatně, že se plní nadpis příspěvku?

 Z recese se nemůžeme dostat. I u nás i v EU.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Prof. J. Husár

husar

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (4 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Vyhoďte Babiše!

    RADOMIL BÁBEK Necelý týden před uvedením do praxe přišel ministr financí Babiš s pozměňovacími návrhy v zákonu o EET. Z evidence