Válka do posledního Ukrajince. A co dál?

Nejsilnějším vjemem provázejícím nás od prvního dne války na Ukrajině je vytváření atmosféry, že každý, kdo se neklaní směrem ke Kyjevu, neprojevuje dostatečné nadšení nad ukrajinským prezidentem Zelenským, vojenskými úspěchy jeho armády, bezmyšlenkovitě nepapouškuje ukrajinskou válečnou propagandu, je ze strany současných vládních politiků a s nimi spřízněných novinářů automaticky nálepkován jako „proruský“. Což je největší argumentační faul posledních let. Co na tom, že jste s Ruskem nikdy neměli a nemáte nic společného, natož abyste Moskvě projevovali sympatie. Stačí, že spolu s Fialovým softtotalitním režimem nedržíte jeho orwellovské chvilky nenávisti k Rusku, a je vymalováno. Jste ruský agent, milujete Putina, a tím pádem jste – slovníkem plukovníka Foltýna – svině a zombie a zasloužíte oplotit za příkopem. Přičemž si tento „strategický komunikátor“ asi vůbec neuvědomuje, jak strašidelné konotace jeho slovník vyvolává. Chybí už jen zmínka o elektrickém proudu v oplocení takového lágru. Ale třeba i toho se dočkáme. Připomeňme si tedy nejdřív, jak snadné je obdržet propagandistickou nálepku „ruského trolla“.

Stáváte se „ruským trollem“, pokud:

• Používáte vlastní hlavu a nepapouškujete ukrajinskou či proukrajinskou propagandu šířenou vládou, většinou médií hlavního proudu v čele s Českou televizí.
• Myslíte si, že dějiny na Ukrajině nezačaly ve čtvrtek 24. února roku 2022 ve čtyři hodiny ráno, a berete do úvahy všechno důležité dění, jež tomuto datu předcházelo.
• Domníváte se, že Majdan proběhl v režii někoho jiného než samotných Ukrajinců.
• Věříte, že Ukrajina je šachovnicí, na které jsou Ukrajinci namnoze pouhými figurkami, kterými postrkuje někdo jiný.
• Zdravý rozum vám říká, že na Ukrajině probíhá proxy válka svého druhu. Neboli zástupná válka, konkrétně velmocenský spor mezi Spojenými státy a Ruskem.
• Vnímáte, že eskalace sporů v Donbasu má více viníků, nikoli jen jediného.
• Považujete za jednoho ze spoluviníků ukrajinské tragédie také prezidenta Volodymyra Zelenského, který v roce 2019 vyhrál volby s programem, že urovná situaci v Donbasu i vztahy s Ruskem – přičemž stačilo uvést v život minské dohody –, leč skoro nic v tomto směru neučinil.
• Nevěříte, že na vyvrácení opakovaných indicií o existenci a vlivu ultranacionalistických sil na Ukrajině nestačí jen konstatování, že Zelenskyj je židovského původu. Nebo se dokonce domníváte, že toto konstatování je jen odváděním pozornosti od podstaty věci.
• Nesdílíte nadšení ze Zelenského „televizní“ politiky, jakkoli navenek efektní.
• Kloníte se k možnosti, že na Ukrajině se bojuje za všechno možné, ale určitě ne za demokracii, za Prahu či za Evropu.
• Vyjadřujete pochybnosti, zda prezident jedné z nejzkorumpovanějších zemí světa je tím pravým člověkem, který by měl politiky jiných zemí komandovat, co mají a nemají dělat.
• Nehrozíte s nenávistí v oku a ústech – nejlépe s davem, postiženým stejnou psychózou – směrem k Moskvě a nepředháníte se ve tvrdé kritice a nadávkách.
• Na domě a na facebookovém profilu vám nevisí modro-žlutá vlajka. Ovšem pokud ukazujete namísto ukrajinské vlaječky českou, jste ještě mnohem horší.
• Zastáváte názor, v západním světě donedávna posvátný, že soukromý majetek je nedotknutelný, i když patří někomu, kdo má ruský pas.
• Pozorujete ekonomická a hospodářská data, která vypovídají o skutečnosti, že politika západních sankcí proti Rusku se míjí deklarovanými účinky, ba dokonce, že často škodí více zemím, jež uplatňují protiruské sankce, než samotnému Rusku.
• Považujete za logickou zásadu, že česká vláda má na prvním místě hájit zájmy českých občanů, ne Bruselu, Washingtonu či Kyjeva.
• Obáváte se, že ukrajinizace České republiky a Evropské unie k ničemu dobrému nepovede.

Uvedený výčet jistě není úplný – nicméně jestliže v některých případech, nebo dokonce ve všech, zastáváte tyto názory, jste zkrátka vládní propagandou označeni za „ruského trolla“. A že vám to nápadně připomíná dávno známé dehonestační praktiky, kterými vždy otravovali vzduch všichni totalitně smýšlející politici, novináři a aktivisté? Ano. A bohužel je vidět, že část politiků, médií i veřejnosti se totalitním praktikám vůbec nevyhýbá.

Osvěžení souvislostí

Nejparadoxnější je, že naprostá většina z nás, kteří jsme nálepkováni coby proruští, samozřejmě uznává, že z hlediska mezinárodního práva je Rusko na Ukrajině agresorem. Náš „neodpustitelný zločin“ ale spočívá v tom, že realitu chápeme v celé řadě historických a geopolitických souvislostí. Co se týká příčiny vzniku ukrajinské války, každý má totiž na výběr ze dvou základních možností:

1. Historie začala 24. února roku 2022 ráno, kdy Vladimir Putin vyhlédl z okna Kremlu a řekl si: „Dneska by to šlo!“. Přesně tak prezentují ukrajinský konflikt pseudoliberální politici, naši i unijní, a jim věrná část médií hlavního proudu.

2. Vezmeme do úvahy, že všechny děje mají své příčinné souvislosti. Ty ukrajinské začínají rozpadem Sovětského svazu a pokračují mnoha zásadními událostmi:

– dělením Německa

– dohodou 2 plus 4

– ujednáními (písemnými, ale i ústními) západních politiků s Michailem Gorbačovem

– neutralitou samostatné Ukrajiny vetknutou do její ústavy

– dědictvím prvního prezidenta Ruské federace, věrného přítele alkoholu Borise Jelcina

– pravidelným rozšiřováním NATO na Východ, doprovázeným opakovanými námitkami a protesty dalšího ruského prezidenta (a také předsedy vlády) Vladimira Putina – jasně a nedvojznačně poprvé prezentovanými na mírové konferenci v Mnichově v roce 2007

– přísliby o pozvání Ukrajiny a Gruzie do NATO Bushem mladším na bukurešťské konferenci v roce 2008, a to přes odpor západoevropských zemí

A v neposlední řadě, ba spíše na prvním místě, kyjevským Majdanem a vším, co po něm následovalo Nebo si snad západní političtí stratégové mysleli, že Rusko bude donekonečna přihlížet, jak si Západ dělá z Ukrajiny nástupiště k další politické, ekonomické a vojenské expanzi na Východ?

Shrňme si proto také ony „majdanské“ souvislosti:

• Evropská unie předložila Ukrajině asociační dohodu, v některých bodech nepřijatelnou pro legitimního ukrajinského prezidenta Janukovyče, který ji odmítl v předložené formě podepsat a naplnění dohody POZASTAVIL (nikoli zrušil), jak měl plné právo.
• Neodmítl ji tedy zcela, ale navrhl některé úpravy. Domníval se, že každou slušnou dohodu vyjednávají a uzavírají rovnoprávní partneři.
• K Janukovyčovým návrhům se EU nevyjádřila, vypukl Majdan.
• S podporou EU a USA vyústil Majdan v protiústavní převrat, při kterém byl pučem vyhnán legálně zvolený prezident Janukovyč, a to navzdory dohodám mezi prezidentem a zástupci majdanských demonstrantů, které garantovali za západní země zástupci Polska, Německa a Francie. Za připomínku stojí, že po útoku demonstrantů, kteří svůj závazek prakticky ihned porušili, se Janukovyč (stále legální ukrajinský prezident) nedovolal žádnému ze západních „garantů“.
• Ultranacionalisté vzápětí po převratu zrušili ruštinu jako úřední jazyk navzdory tomu, že tímto jazykem běžně mluvila nejméně polovina občanů Ukrajiny. Rusky mluvil a veřejně vystupoval také tehdejší bavič, herec Zelenskyj.
• Tento neuvěřitelný krok vzbouřil východní ukrajinské regiony s převážně rusky mluvícím obyvatelstvem, jejichž občané byli konsternováni protiústavním pučem, protože v právoplatných volbách většinou zvolili prezidentem Janukovyče a důvěřovali mu. Podstatný je fakt, že na východě Ukrajiny nežije nějaké proruské obyvatelstvo, jak nám manipulativně tvrdí třeba Česká televize, nýbrž miliony Rusů. A protože na východě Ukrajiny žijí Rusové, cítí s nimi Rusko sounáležitost.
• Východní ukrajinské regiony začaly hovořit o větší míře samostatnosti v rámci Ukrajiny (v této fázi jen menšina hlasů horovala pro odtržení od Ukrajiny).
• Ukrajinská vláda, která stále neměla oporu v ústavě, poslala do těchto regionů armádu, což v mnoha tamních lidech akcelerovalo separatistické tendence. Poté se už k separaci přikláněla i většina těch, kdo dříve horovali jen pro nějakou větší míru autonomie v rámci Ukrajiny.
• Místo diplomacie, vyjednávání a snahy o rozumnou dohodu ukrajinská vláda harašila zbraněmi a přitápěla pod kotlem.
• Po intenzivním vyjednávání diplomatů byla v září 2014 podepsána první minská dohoda o klidu zbraní mezi Ukrajinou a separatistickými regiony pod patronátem OBSE, v únoru 2015 druhá minská dohoda, jejímiž přímými účastníky byly také Francie a Německo. Někdejší německá kancléřka Angela Merkelová po svém odchodu z funkce veřejně přiznala, že minskými dohodami bylo Rusko podvedeno – Západ tyto dohody nebral vážně a jen chtěl dát Ukrajině čas se vyzbrojit.
• Ukrajina nepřestávala harašit zbraněmi, odmítala jednat se zástupci (postupně už otevřeně) separatistických regionů.
• Po osmi letech Rusům na obou stranách hranice došla trpělivost. A tak jsme se ocitli tam, kde jsme.

Válečné bubny

Premiér Petr Fiala se opakovaně v minulém roce vyjádřil proti „strašení občanů“. Spoléhal asi na krátkou paměť svých nejvěrnějších, protože on sám se stal vrchním „strašičem“, když hned 27. února 2022 dramaticky národu oznámil: „Jsme ve válce.“ V žádné válce jsme však nebyli. Co měl ten výrok znamenat? Přihnul si pan premiér více, než snesl? Bezostyšně vědomě lhal? Nebo je „jen“ velký popleta? Jak to, že pak sedí ve funkci předsedy vlády? V každém případě to byla učebnicová ukázka dezinformace a poplašné zprávy.

Stará poučka pruského generála Carla von Clausewitze o pokračování politiky jinými prostředky doslova zní: „… válka není pouze politický akt, nýbrž opravdový nástroj politiky, pokračování politických styků a jejich provádění jinými prostředky.“ Násilnými prostředky! Když něco nelze vyjednat, dohodnout či zprostředkovat diplomatickým jednáním, a jedné straně na této věci velmi záleží, vezme na to kanon. Dělá se to tak už od úsvitu věků. Ovšem ouha, když dva dělají totéž, není to totéž. Například když se Srbové nesklonili před výkladem situace v Srbsku ze strany Spojených států, vybombardovala jim letadla NATO nejen Bělehrad. Coby čerství členové NATO jsme byli součástí tohoto útoku. Tehdejší prezident Havel to dokonce označil za humanitární akci. Co na tom, že „vedlejším efektem“ byla smrt tisíců civilistů. Žádné slzy nikdo neronil. Billa Clintona ani Madeleine Albrightovou soudci, politici ani novináři z válečných zločinů neobviňovali.

Na Ukrajině je to podobný princip. Jiná velmoc si opět, jak už to velmoci, co je svět světem, dělají, násilnými prostředky vynucuje, co druhá strana nechtěla akceptovat – nebo naoko akceptovala, ale nedodržovala – to, co bylo dohodnuto u jednacího stolu. Tentokrát tečou celé potoky slz. Jen si nalháváme, že je to něco úplně jiného.

Bylo by možné pokračovat dál a dál. Ve vietnamské válce zahynulo půldruhého milionu lidí. Během irácké války, kterou rozpoutaly Spojené státy na základě kompletně vylhaných „důkazů“, přišlo o život podle různých odhadů až milion lidí. Přitom to nikdo na Západě nenazývá genocidou. Oproti tomu podle údajů OSN zahynulo na Ukrajině během prvních čtyř měsíců trvání ruské agrese přibližně pět tisíc civilistů. Ovšem v tomto případě politici ani novináři od počátku slovem genocida nijak nešetřili. Ukázkový dvojí metr. Když přijedete do Kosova, nemůžete si nevšimnout, že zde většinou vidíte nikoli modré kosovské vlajky, nýbrž červené albánské. Vynucené odtržení Kosova od Srbska je ovšem v pořádku, dokonce i Česká republika se svojí mnichovskou zkušeností Kosovo uznala… À propos, Slovensko ne. Naši východní bratři si asi umějí spočítat, jaký by to byl argument pro jejich maďarskou menšinu. Stejně Španělé se svým Katalánskem a Baskickem. Na Krymu místní obyvatelé uspořádali referendum. Pro připojení k Rusku hlasovalo více než 96 procent zúčastněných voličů při volební účasti 83 procent. Odtržení od Ukrajiny a připojení k Rusku následně odhlasoval tamní legálně zvolený parlament. V tomto případě to ale nazýváme ruskou anexí a považujeme to za porušení mezinárodního práva. Prý musíme respektovat vůli ukrajinského lidu. Fajn. Proč ale stejně nerespektujeme vůli většiny ruskojazyčného ukrajinského lidu na Krymu, v Donbasu i jinde? Na Ukrajině se prý bojuje za nás, za evropské hodnoty, za Prahu. Když to tam až do posledního Ukrajince nevybojujeme, prý přijde Rus až do Prahy, zní základní propagandistická válečná mantra. Jenže za Prahu se už bojovalo u Kábulu, u Bagdádu a všechny tyto bitvy Západ potupně prohrál. Je tedy záhadou, že Praha ještě není obsazena Tálibánem nebo iránskými islamistickými milicemi. Prostoduché občany z téhle propagandistické masírky jímá děs. To nebezpečí je totiž asi vážně strašné, protože za trest si od Rusa budeme muset kupovat jeho levný plyn. Strašná představa!

Největším zlem Sovětského svazu bylo, že do svých satelitů exportoval zločinnou totalitní komunistickou ideologii. A na její obranu vysílal tanky. Hrozí nějaký podobný ideologický a vojenský export od současného kapitalistického Ruska? Není to už dávno úplně jinak? Lidé si spíše všímají faktu, že naopak ze Západu k nám proudí stále šílenější ultralevicové pokrokářské ideologie, a to už řadu let. Z toho Západu, který už dávno není tím Západem, ke kterému jsme kdysi s obdivem vzhlíželi. Jenže tyto zásadní souvislosti „liberálně“ progresivističtí politici i jejich režimní novináři naprosto přehlížejí.

Tak jako Západ není už oním vysněným svobodným Západem, tak ani Rusko už není stalinským či brežněvovským Sovětským svazem. Nutno zdůraznit, že o tamním autoritářském režimu si nedělám ani nejmenší iluze. Ale naprosto stejně si nedělám iluze ani o jiných velmocech. Každá velmoc totiž hraje jen a jen na sebe. Možná to někdy bylo jinak, ale dnes už to jsou opět jen pohádky pro ty, kdo jim chtějí věřit. A také příležitost pro cenzory, udavače, totalitně smýšlející jedince nebo pro užitečné idioty, kteří za cukřík panáčkují, jak jejich aktuální páníček píská. Dalším oblíbeným nesmyslem je, že ruský plyn a ropu nechceme proto, že přece nebudeme Putinovi financovat jeho válku. To vše za situace, kdy Západ – včetně Spojených států – nakupuje ruské komodity oklikou přes Indii či jiné asijské země a Putinovi tak válku nefinancuje jen Čína, Indie, země BRICS, ale také právě Západ. Dalo by se v podobném duchu pokračovat dál a dál. Pro nás je podstatné, že velmi špatná rozhodnutí politiků nejen jedné strany už stála statisíce lidí život a nás nespočet miliard vytahaných z našich kapes. Tím nejvážnějším zjištěním pro budoucnost je nicméně fakt, že postoje západních zemí k ukrajinské válce jsou v naprostém protikladu k hodnotám, které toto společenství kdysi vyznávalo a údajně prý stále vyznává. Právě tento dvojí metr v nazírání na realitu, praktikovaný eurounijní i naší věrchuškou, je značně bolestivý zvláště pak pro ty, kdo si pamatují stejné propagandistické praktiky minulého bolševického režimu.