14.2.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

V USA se už diskutuje, co bude po válce

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Americká výzkumná organizace RAND funguje, už po řadu desetiletí, jako jakýsi neformální think-tank té části místních elit, která o politice USA skutečně rozhoduje. Proto se vyplatí její výstupy sledovat. Jako takovou pomyslnou větrnou korouhvičku. Která zachytí i první nesmělý vánek a otočí se tím směrem, kterým zanedlouho zaduje vichřice. No a právě tahle parta vydala v těchto dnech zprávu, která se zabývá tím, co bude po ukončení války na Ukrajině. Zprávu, která má potenciál hluboce zasáhnout i do naší politiky.

Zpráva nese název „Den poté: Poválečná strategie USA vůči Rusku“. Političtí analytici v ní rozehrávají 2 scénáře výsledků ukrajinské války a roubují na ně dva možné způsoby poválečné politiky USA vůči Rusku. Výsledkem jsou 4 varianty možných budoucích vztahů USA – Rusko, s vyhodnocením jak problémů, tak i benefitů toho kterého řešení pro americké zájmy. Zmíněny jsou i jejich dopady na Evropu a svět.

Varianta „nevýhry” Ukrajiny je tu nazvána „Svět A: Po méně příznivé válce”. Píše se v ní, s povinným americkým optimismem, že boje skončí po dlouhé opotřebovávací válce a Ukrajina utrpí „mírné územní ztráty”. Druhou variantou je „Svět B: Po příznivější válce”. Ukrajina v ní zatlačí Rusa a získá nějaké to území zpět. Ano, z dnešního pohledu na stav věcí je to úplná pitomost. Ale v dobrých analytických výstupech bývá zvykem zmiňovat i nepravděpodobné, někdy až praštěné varianty. Pro úplnost a z vědecké cti. A pak taky, je to americká studie a přiznání porážky už předem se tu jaksi nenosí. Nicméně pro naše závěry není tato varianta důležitá a proto ji nemusíme dále pitvat.

Po válce, ať už skončí podle kterékoli z obou nabízených variant, pak mají USA 2 možnosti, jak přistoupit k Rusku. Buď dál tlačit, stupňovat nepřátelství, odmítat jakékoli jednání o kontrole zbrojení, rozvíjet nové jaderné kapacity, nasouvat NATO blíž k ruské hranici, rozmístit v Evropě pozemní rakety středního doletu a redislokovat mnohem více vojska a základen do východní Evropy. Anebo naopak, začít s Rusem jednat o kontrole zbrojení, projevit zdrženlivost v politice jaderných zbraní, stáhnout část vojenských sil z Evropy, neprovokovat, neposílat žádná vojska na východ a pak, nastojte lidé drazí, dokonce „omezit snahy o podkopání ruského vlivu v Evropě a ve světě”!

Obě varianty přístupu k Rusku jsou zde podrobně rozebrány. Co která přinese Americe i světu. V případě té první, tvrdé a silové, hrozí nestabilita, konfrontace na mnoha místech Planety, a co je nejhorší, také možnost vypuknutí velké války mezi NATO a Ruskem z nepochopení. Ze špatného vysvětlení banálního incidentu na jedné straně raketami a hlavněmi se ježící hranice. Navíc pak tohle řešení poutá americké síly a zdroje v Evropě, místo aby se věnovaly aktuálně důležitějšímu regionu pro zájmy USA – Pacifiku.

Druhá, spíše diplomatická a na soužití orientovaná varianta, počítá s postupnou „chladnou normalizací” vztahů. Doslova se tu píše: „Válka oslabila Rusko a ukázala, že NATO má silný odstrašující efekt proti ruským útokům na spojence. Další rozmístění předsunutých sil a další posilování postavení sil v Evropě je k odstrašení ruské agrese pravděpodobně zbytečné…” Jinými slovy – Putin za prvé na NATO útočit stejně nechce a za druhé, i kdyby chtěl, tak ví, že by to bylo pro Rusko příliš velké sousto. Není tedy potřeba se Rusem za (novou) Ukrajinskou hranicí nijak znepokojovat a je proto možné se s ním domluvit a síly i kapacity USA přemístit do jiné lokace, do aktuálně bolavějšího, Indopacifiku.

Jak to souvisí s naší, domácí politikou? Velice! Podívejte se na Fialu a na Babiše. Premier Fiala a jeho vláda (proamerický tým „A”) je navázaný na neocony, Bidena a silové řešení. Jen si vzpomeňte, jak tlačili předražené a zbytečné F 35! Od počátku „ukrajinské” války se ze všech sil bije za Ukrajinu a její vítězství. Ať nás to stojí cokoli. A všichni jeho lidé, které kolem vlády, „služeb” a Hradu nashromáždil, po celá léta dlouhodobě a soustavně pracují na co největším rozdmychání nepřátelství s Ruskem.

Naproti tomu šéf ANO, Babiš, (proamerický tým „B”) je navázaný na Trumpa a řešení dohodou. S Trumpem se osobně setkal a jeho presidentskou kandidaturu opakovaně podpořil, naposledy včera. O nákupu F – 35 mluví s despektem a hledá záminku, jak pořízení amerických jaderných nosičů zrušit, jako nepotřebné. Ve vztahu k Ukrajině je spíše zdrženlivý a jeho lidé často a veřejně mluví o míru a o jednání. Až si vysloužili mainstreamově-mediální nálepku „chcimíra”. O věčném nepřátelství s Rusem nehovoří a kdo si vzpomene na jeho projev o Vrběticích, kde působil dojmem, že má pistoli u hlavy a ještě cosi ve svěráku, tak má jasno, že tohle žádný nadšený, protiruský štváč není. A pak, povšimněte si té změny v poslední době. O Fialově ODS začíná mluvit jako o protivníkovi. Zato s SPD a dalšími pronárodními stranami si najednou umí nějakou formu povolební spolupráce představit….

Korouhvička RANDů se začíná obracet k nějaké dohodě s Rusem a z plakátů a obrazovek USA se zubí sílící, adrenalinem nabušený Trump. Radikální, politické změny už nesměle vykukují zpoza horizontu. I u nás. Slovo „chcimír” asi brzo přestane být nadávkou.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...
21 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)