Pře
14.2.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa42 přečtení

V USA se už diskutuje, co bude po válce

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Americká výzkumná organizace RAND funguje, už po řadu desetiletí, jako jakýsi neformální think-tank té části místních elit, která o politice USA skutečně rozhoduje. Proto se vyplatí její výstupy sledovat. Jako takovou pomyslnou větrnou korouhvičku. Která zachytí i první nesmělý vánek a otočí se tím směrem, kterým zanedlouho zaduje vichřice. No a právě tahle parta vydala v těchto dnech zprávu, která se zabývá tím, co bude po ukončení války na Ukrajině. Zprávu, která má potenciál hluboce zasáhnout i do naší politiky.

Zpráva nese název „Den poté: Poválečná strategie USA vůči Rusku„. Političtí analytici v ní rozehrávají 2 scénáře výsledků ukrajinské války a roubují na ně dva možné způsoby poválečné politiky USA vůči Rusku. Výsledkem jsou 4 varianty možných budoucích vztahů USA – Rusko, s vyhodnocením jak problémů, tak i benefitů toho kterého řešení pro americké zájmy. Zmíněny jsou i jejich dopady na Evropu a svět.

Varianta „nevýhry“ Ukrajiny je tu nazvána „Svět A: Po méně příznivé válce“. Píše se v ní, s povinným americkým optimismem, že boje skončí po dlouhé opotřebovávací válce a Ukrajina utrpí „mírné územní ztráty“. Druhou variantou je „Svět B: Po příznivější válce“. Ukrajina v ní zatlačí Rusa a získá nějaké to území zpět. Ano, z dnešního pohledu na stav věcí je to úplná pitomost. Ale v dobrých analytických výstupech bývá zvykem zmiňovat i nepravděpodobné, někdy až praštěné varianty. Pro úplnost a z vědecké cti. A pak taky, je to americká studie a přiznání porážky už předem se tu jaksi nenosí. Nicméně pro naše závěry není tato varianta důležitá a proto ji nemusíme dále pitvat.

Po válce, ať už skončí podle kterékoli z obou nabízených variant, pak mají USA 2 možnosti, jak přistoupit k Rusku. Buď dál tlačit, stupňovat nepřátelství, odmítat jakékoli jednání o kontrole zbrojení, rozvíjet nové jaderné kapacity, nasouvat NATO blíž k ruské hranici, rozmístit v Evropě pozemní rakety středního doletu a redislokovat mnohem více vojska a základen do východní Evropy. Anebo naopak, začít s Rusem jednat o kontrole zbrojení, projevit zdrženlivost v politice jaderných zbraní, stáhnout část vojenských sil z Evropy, neprovokovat, neposílat žádná vojska na východ a pak, nastojte lidé drazí, dokonce „omezit snahy o podkopání ruského vlivu v Evropě a ve světě“!

Obě varianty přístupu k Rusku jsou zde podrobně rozebrány. Co která přinese Americe i světu. V případě té první, tvrdé a silové, hrozí nestabilita, konfrontace na mnoha místech Planety, a co je nejhorší, také možnost vypuknutí velké války mezi NATO a Ruskem z nepochopení. Ze špatného vysvětlení banálního incidentu na jedné straně raketami a hlavněmi se ježící hranice. Navíc pak tohle řešení poutá americké síly a zdroje v Evropě, místo aby se věnovaly aktuálně důležitějšímu regionu pro zájmy USA – Pacifiku.

Druhá, spíše diplomatická a na soužití orientovaná varianta, počítá s postupnou „chladnou normalizací“ vztahů. Doslova se tu píše: „Válka oslabila Rusko a ukázala, že NATO má silný odstrašující efekt proti ruským útokům na spojence. Další rozmístění předsunutých sil a další posilování postavení sil v Evropě je k odstrašení ruské agrese pravděpodobně zbytečné…“ Jinými slovy – Putin za prvé na NATO útočit stejně nechce a za druhé, i kdyby chtěl, tak ví, že by to bylo pro Rusko příliš velké sousto. Není tedy potřeba se Rusem za (novou) Ukrajinskou hranicí nijak znepokojovat a je proto možné se s ním domluvit a síly i kapacity USA přemístit do jiné lokace, do aktuálně bolavějšího, Indopacifiku.

Jak to souvisí s naší, domácí politikou? Velice! Podívejte se na Fialu a na Babiše. Premier Fiala a jeho vláda (proamerický tým „A“) je navázaný na neocony, Bidena a silové řešení. Jen si vzpomeňte, jak tlačili předražené a zbytečné F 35! Od počátku „ukrajinské“ války se ze všech sil bije za Ukrajinu a její vítězství. Ať nás to stojí cokoli. A všichni jeho lidé, které kolem vlády, „služeb“ a Hradu nashromáždil, po celá léta dlouhodobě a soustavně pracují na co největším rozdmychání nepřátelství s Ruskem.

Naproti tomu šéf ANO, Babiš, (proamerický tým „B“) je navázaný na Trumpa a řešení dohodou. S Trumpem se osobně setkal a jeho presidentskou kandidaturu opakovaně podpořil, naposledy včera. O nákupu F – 35 mluví s despektem a hledá záminku, jak pořízení amerických jaderných nosičů zrušit, jako nepotřebné. Ve vztahu k Ukrajině je spíše zdrženlivý a jeho lidé často a veřejně mluví o míru a o jednání. Až si vysloužili mainstreamově-mediální nálepku „chcimíra“. O věčném nepřátelství s Rusem nehovoří a kdo si vzpomene na jeho projev o Vrběticích, kde působil dojmem, že má pistoli u hlavy a ještě cosi ve svěráku, tak má jasno, že tohle žádný nadšený, protiruský štváč není. A pak, povšimněte si té změny v poslední době. O Fialově ODS začíná mluvit jako o protivníkovi. Zato s SPD a dalšími pronárodními stranami si najednou umí nějakou formu povolební spolupráce představit….

Korouhvička RANDů se začíná obracet k nějaké dohodě s Rusem a z plakátů a obrazovek USA se zubí sílící, adrenalinem nabušený Trump. Radikální, politické změny už nesměle vykukují zpoza horizontu. I u nás. Slovo „chcimír“ asi brzo přestane být nadávkou.

Redakce

Sdílejte článek:
42 přečtení
(23 votes, average: 4,96 out of 5)
21 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.