24.9.2024
Kategorie: Ekonomika

Už před povodněmi jsem varovala, že je politici budou zneužívat

Sdílejte článek:

PL/MARKÉTA ŠICHTAŘOVÁ

Ne za pomoc, ale za důvěru děkuje kandidátka Svobodných v senátních volbách v Praze 4 svým podporovatelům. „Protože jsme byli s mými podporovateli a voliči jako jeden velký tým a všichni společně jsme se snažili o jeden cíl. Ti lidé nepomáhali mně, ale skrze mě chtěli zachránit normální svět. Tentokrát se nám to ještě nepovedlo,“ říká pro ParlamentníListy.cz Markéta Šichtařová. I tohle je tvář demokracie, že v jejím obvodu vyhrála stádnost, progresivismus, levice, konformita se systémem, Green Deal, politika fialové vlády a mlčenliví kývači.

V senátním obvodu Prahy 4 jste dostala 14 % hlasů a nepostoupila tak do druhého kola. Jak svou premiéru ve volbách hodnotíte a jaké dojmy z ní máte?

Moje hodnocení a pocity? Ty se různí podle toho, vůči komu směřují. Jiné jsou pocity, které mám sama vůči sobě, které mám k lidem, kteří mě podporovali, a které mám vůči celé České republice.

Sama za sebe mohu říci, že se mi značně usnadní život. Víte, do politiky vysloveně touží vstoupit jenom psychopati. Tedy lidé, kteří sytí své ego mocí, touží po moci, postrádají empatii a nemají problém porušovat dohody. Normální člověk po tomhle světě netouží. Pokud normální člověk chce vstoupit do politiky, pak ne proto, že by mu to prostředí dělalo dobře, ale proto, že to považuje v nějakém ohledu za správné. Prožívá to jako své sebeobětování.

Například podnikatelů jsou dva typy. Pokud podnikatel touží po politice, pak si buďte jisti, že si chce přihrávat státní peníze. Pokud podnikatel netouží po politice, a přesto se rozhodne do ní vstoupit, pak je to forma oběti, protože se nemůže dostatečně věnovat svému byznysu. Lidé s mentalitou závislosti na státu si myslí, že podnikatel chce do Senátu pro pocit moci. To je směšné a hloupé. Pokud podnikatel opustí svou firmu, jeho situace se mu ve skutečnosti zhorší. Takže čistě sama za sebe konstatuji, že to, že nebudu v Senátu, je pro mě pohodlnější. A mám čisté svědomí, že jsem udělala, co jsem považovala za správné. Byla jsem ochotná bojovat proti zlu, nabídla jsem své služby; nebyla po nich poptávka, a tak se mohu se zcela čistým svědomím vrátit k tomu, co mě baví, a mít klid.

Zcela jiné pocity ale mám vůči lidem, kteří mě podporovali a volili. Na začátku kampaně nebyly k dispozici skoro žádné peníze. Když jsem spustila crowdfunding, rozjela se neskutečná vlna podpory a obrovské množství lidí do mě vložilo své naděje. Lidé z celé republiky mě chtěli v Senátu. Psali mi krásné dopisy. Pomáhali mi jako dobrovolníci. Poskytovali mi prostor pro prezentaci. A pak mě mnoho těch, kteří bydlí v Praze 4, volilo. Vůči těmto lidem cítím obrovský smutek. Právě díky těmto lidem a pro tyto lidi jsem kandidovala. Jak už jsem řekla, pro mě osobně by senátorský post byl jen osobní komplikací, ale ta podpora a důvěra části lidí, kterou jsem cítila, byla tak dojemná a zavazující, že jsem kandidovat chtěla.

Kandidovala jsem pro svobodu, pro zastavení destrukce naší země, pro uchování plamínku naděje všem těmto lidem. To je něco tak velkého, že to přesahuje naše osobní zájmy. Cítila jsem, že řadě lidí dávám naději. A je mi moc líto, že tito lidé jsou nyní zklamaní. Politici většinou po volbách děkují svým podporovatelům a tím vyjadřují vděčnost, že jim lidé pomáhali. Já to cítím trochu jinak – děkuju ne za pomoc, ale za důvěru. Protože jsme byli s mými podporovateli a voliči jako jeden velký tým a všichni společně jsme se snažili o jeden cíl. Ti lidé nepomáhali mně, ale skrze mě chtěli zachránit normální svět. Tentokrát se nám to ještě nepovedlo.

A ještě jiné pocity mám vůči celé České republice. V Praze 4 vyhrála stádnost, progresivismus, levice, konformita se systémem, Green Deal, politika fialové vlády, mlčenliví kývači. I tohle je tvář demokracie. Většina lidí si demokraticky zvolila, že preferují stádnost před myšlením. Že preferují chudnutí před prosperitou. Že preferují budoucí totalitní praktiky před svobodou. Že preferují nesvéprávnou závislost na státu před samostatností. Přeju jim, ať si užijí svou volbu. Doslovně. Protože dokud se ve své volbě nevymáchají a nezažijí úpadek, nepřijdou k rozumu.

Volby – krajské i senátní – se konaly týden po ničivých povodních. Někteří politici řádění živlu vzali jako možnost co nejvíce připoutat pozornost ke své osobě. Ministr životního prostředí Petr Hladík si chtěl hrát na zvěstovatele dobrých zpráv, a tak oznámil, že už na Jesenicku přestalo pršet a už nebude, v době, kdy další deště měly teprve ještě přijít. Týž lidovecký politik se chlubil na sociální síti X zásluhami na řešení povodní, že se podařilo propojit Český hydrometeorologický ústav a Mapy.cz, na což zareagoval jeden z šéfů společnosti Seznam, pod niž Mapy.cz spadají, Pavel Zima, který Hladíkovo zapojení sarkasticky zpochybnil. Žijí politici včetně prezidenta Petra Pavla v nějakém úplně jiném světě, když i hlava státu začíná poděkování za zvládnutí povodní slovy: „Chci vyjádřit uznání vládě…“? Nečekala byste, že začne spíš záchranáři?

Tak jasně, že politici – troufám si říci, že v drtivé většině případů – žijí v nějakém paralelním světě odtrženém od reality. Myslím, že kdyby voliči viděli, jak se vyrábějí marketingové strategie, udělalo by se jim docela nevolno. Já jsem si při volbách celou kampaň řídila sama, neměla jsem žádného slovutného marketéra, ale současně jsem měla možnost s marketéry mluvit a získala docela dobrý vhled do toho, jaké praktiky ostatní používají. A mohu vám říci, že je to hodně za hranou toho, co by ještě většina lidí považovala za etické.

Například to, co vidíte u většiny politiků na sociálních sítích, nejsou vůbec jejich reálné posty, to za ně píše jejich tým a jejich marketéři. Ti politici většinou ani nevědí, že nějaký post se na jejich sociálních sítích ocitnul. Vědí tak maximálně, že někde něco natáčeli, ale kdo to sestříhal, jak to sestříhal, jak to okomentoval, kdy to postoval – to už netuší. Podobně komentáře pod články a příspěvky jsou často zařizovány různými najatými skupinami – funguje to tak, že protivníci na vás posílají různé hanobící úderky, trollí farmy, které mají zvrátit náladu pod příspěvky do negativní, aby dotyčného konkurenta zostudili.

Takže zpátky k vašemu dotazu: Já tedy dokonce ani nemám jistotu, že ministr psal své posty sám… Možná ano, možná ne. U prezidenta zase tipuju, že mu někdo píše jeho proslovy, takže když děkuje vládě, možná to jenom čte z papíru, který dostal. Nevím to samozřejmě jistě, jenom popisuju, jak to v politice chodí. Až takhle falešný politický marketing je. Proto byli mnozí mí konkurenti před volbami tak rozhození z mé komunikace, protože na autentičnost nebyli zvyklí a nevěděli, jak s ní zacházet.

Rozpočtový deficit za letošní rok vzroste na 282 miliard korun. Navýšení schodku o 30 miliard hodnotí někteří ekonomové jako zbytečně vysoké, pokud vůbec bylo zapotřebí. Jiní to považují za odpovědný přístup, předjednat si dostatečnou rezervu novelou zákona o státním rozpočtu, aby se kvůli nedostatku peněz ve státním rozpočtu nezpozdily koncem roku opravy infrastruktury. Je tedy krok ministra financí Zbyňka Stanjury opodstatněný?

Není opodstatněný. Je to krok pohodlný. Ty letošní povodně nebyly tak ničivé jako v roce 2002 nebo 2013, měli bychom se proto se škodami vejít do 30 miliard, a tedy by ani nemělo být nutné navyšovat schodek rozpočtu. Stát by měl být schopný využít stávající rezervy. Navíc musím upozornit, že také finanční přebytky měst a obcí dosahují rekordních úrovní. Je to tedy zase další technika, jak uměle navýšit příjmy rozpočtu, jak zase víc posílit moc státu, jak zase víc obrat lidi o peníze.

Už když se o povodních začínalo mluvit, když ještě nebylo jasné, jaký bude jejich rozsah, jsem varovala, že stát zase znovu bude chtít zneužít situace a vymluvit se na povodně:

„Buďme velmi obezřetní, až zase bude chtít vláda jakékoliv ekonomické statistiky navléknout nejen na stávající riziko povodní, ale na jakékoliv přírodní podmínky. Ne každá ekonomická aktivita je pro společnost přínosná. Zatímco HDP může růst v důsledku nákladů na opravy a náhrady, skutečná prosperita a bohatství společnosti mohou stagnovat nebo se dokonce zhoršovat, pokud jsou zdroje vynakládány na obnovu namísto nových produktivních investic.“

„Chtěli jsme silné ekonomické portfolio, a to jsme i dostali, je to dobrá zpráva pro ČR. Portfolio Mezinárodní partnerství propojuje obchod, rozvojovou politiku, geopolitické vztahy a bezpečnost. Jozef Síkela bude spravovat největší rozpočet, který kdy měl český komisař na starosti, bude rozhodovat o investicích v programu Global Gateway ve výši až 300 miliard eur a bude mít pod sebou jedno z největších generálních ředitelství v celé Komisi. Jeho portfolio bude i příležitostí pro naše firmy s ohledem na jejich investice ve světě nebo při zajišťování dodavatelských řetězců.“ Lze z této reakce premiéra Petra Fialy vyčíst, že přidělení tohoto portfolia je pro Česko triumfem?

Za mne je přidělení tohoto zhola zbytečného rezortu politicky celkem poděl. Ale nijak mi to nevadí. Aspoň pan Síkela nebude mít moc šancí něco opravdu důležitého zkazit. Představte si například, že by se takový energetický neumětel pustil třeba do rezortu energetiky… To by mě vážně vyděsilo.

Vláda schválila nařízení, podle nějž od začátku příštího roku vzroste minimální mzda o 1900 na 20.800 korun. Jde o součást mechanismu pro valorizaci, který přinesla novela zákoníku práce. Poměr minimální mzdy k průměrné mzdě se tak zvýší ze současných 41 % na 42,2 % v roce 2025 a má dál růst. Od začátku tisíciletí se minimální mzda pohybovala mezi 32 až 40 procenty průměrné mzdy, cílem je, aby do roku 2029 dosáhla 47 % průměrné mzdy. Za jak významné toto opatření, které bude spojováno s Fialovou vládou pěti stran, považujete?

Tohle opatření je hluboce nepochopené, podceňované a vede k úplně jiným věcem, než si lidé myslí! Lidé mají pocit, že zvyšování minimální mzdy je náramně sociální opatření. Ale není!!! Naopak se to nepěkně obrací proti sociálně nejslabším lidem!

V Česku pobírá minimální mzdu zhruba 150 tisíc až 200 tisíc lidí. To odpovídá asi 4 až 5 % všech zaměstnanců. Ovšem drtivá většina z nich jsou buď cizí státní příslušníci, zejména Ukrajinci, a jen něco málo jsou lidé například v gastronomii, kteří jsou placeni jinou formou než peněžně. Co se stane, když minimální mzdu zvýšíme? S Čechy skoro nic, jen ti, kdo pracují v odvětvích, kde jsou dopláceni v naturáliích, budou muset větší díl peněz dostávat touto formou. Ale to hlavní, co se stane, bude, že cizinci se zaměstnavatelům prodraží – třeba na stavbách nebo v zemědělství. Takže stavba domu pak bude dražší. A navíc, víc cizinců bude mít zas o něco větší motivaci k nám přijít.

Mysleli jste si, že zvýšením minimální mzdy si Češi polepší? Tak to jste se šeredně mýlili, spíš nám jen zdraží domy. Chápejte, tohle je obrovský podvod na lidi – minimální mzda se jenom tváří jako sociální počin, ve skutečnosti ale hlavně zdražuje zaměstnávání cizinců, což pak všichni vespolek platíme na dražších službách.

Po Evropské centrální bance a Bank of England snížil sazby poprvé od roku 2020 i americký Fed, a to rovnou o 0,5 procentního bodu. O čem především rozhodnutí centrálních bankéřů vypovídá?

Především to ukazuje, že Američané se bojí o osud svého trhu práce. USA, které ovlivňují celý ekonomický svět, stále ekonomicky rostou. Jenomže zhruba 17 % z udávaného růstu HDP připadá na zvýšení vládních výdajů. Když tyto vládní výdaje od růstu HDP odečtete, najednou jsou USA v recesi. Za „růst HDP“ jsou přitom považovány kupříkladu i státem placené stavební práce při rozebírání tepelné elektrárny, které jednoznačně vedou ke zhoršení stavu ekonomiky. Statisticky tedy USA rostou; „kupecky“ posuzováno jsou nejspíš už od vypuknutí pandemie v recesi.

 

PL

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,29 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)