V senátním obvodu Prahy 4 jste dostala 14 % hlasů a nepostoupila tak do druhého kola. Jak svou premiéru ve volbách hodnotíte a jaké dojmy z ní máte?
Moje hodnocení a pocity? Ty se různí podle toho, vůči komu směřují. Jiné jsou pocity, které mám sama vůči sobě, které mám k lidem, kteří mě podporovali, a které mám vůči celé České republice.
Sama za sebe mohu říci, že se mi značně usnadní život. Víte, do politiky vysloveně touží vstoupit jenom psychopati. Tedy lidé, kteří sytí své ego mocí, touží po moci, postrádají empatii a nemají problém porušovat dohody. Normální člověk po tomhle světě netouží. Pokud normální člověk chce vstoupit do politiky, pak ne proto, že by mu to prostředí dělalo dobře, ale proto, že to považuje v nějakém ohledu za správné. Prožívá to jako své sebeobětování.
Například podnikatelů jsou dva typy. Pokud podnikatel touží po politice, pak si buďte jisti, že si chce přihrávat státní peníze. Pokud podnikatel netouží po politice, a přesto se rozhodne do ní vstoupit, pak je to forma oběti, protože se nemůže dostatečně věnovat svému byznysu. Lidé s mentalitou závislosti na státu si myslí, že podnikatel chce do Senátu pro pocit moci. To je směšné a hloupé. Pokud podnikatel opustí svou firmu, jeho situace se mu ve skutečnosti zhorší. Takže čistě sama za sebe konstatuji, že to, že nebudu v Senátu, je pro mě pohodlnější. A mám čisté svědomí, že jsem udělala, co jsem považovala za správné. Byla jsem ochotná bojovat proti zlu, nabídla jsem své služby; nebyla po nich poptávka, a tak se mohu se zcela čistým svědomím vrátit k tomu, co mě baví, a mít klid.
Zcela jiné pocity ale mám vůči lidem, kteří mě podporovali a volili. Na začátku kampaně nebyly k dispozici skoro žádné peníze. Když jsem spustila crowdfunding, rozjela se neskutečná vlna podpory a obrovské množství lidí do mě vložilo své naděje. Lidé z celé republiky mě chtěli v Senátu. Psali mi krásné dopisy. Pomáhali mi jako dobrovolníci. Poskytovali mi prostor pro prezentaci. A pak mě mnoho těch, kteří bydlí v Praze 4, volilo. Vůči těmto lidem cítím obrovský smutek. Právě díky těmto lidem a pro tyto lidi jsem kandidovala. Jak už jsem řekla, pro mě osobně by senátorský post byl jen osobní komplikací, ale ta podpora a důvěra části lidí, kterou jsem cítila, byla tak dojemná a zavazující, že jsem kandidovat chtěla.
Kandidovala jsem pro svobodu, pro zastavení destrukce naší země, pro uchování plamínku naděje všem těmto lidem. To je něco tak velkého, že to přesahuje naše osobní zájmy. Cítila jsem, že řadě lidí dávám naději. A je mi moc líto, že tito lidé jsou nyní zklamaní. Politici většinou po volbách děkují svým podporovatelům a tím vyjadřují vděčnost, že jim lidé pomáhali. Já to cítím trochu jinak – děkuju ne za pomoc, ale za důvěru. Protože jsme byli s mými podporovateli a voliči jako jeden velký tým a všichni společně jsme se snažili o jeden cíl. Ti lidé nepomáhali mně, ale skrze mě chtěli zachránit normální svět. Tentokrát se nám to ještě nepovedlo.
A ještě jiné pocity mám vůči celé České republice. V Praze 4 vyhrála stádnost, progresivismus, levice, konformita se systémem, Green Deal, politika fialové vlády, mlčenliví kývači. I tohle je tvář demokracie. Většina lidí si demokraticky zvolila, že preferují stádnost před myšlením. Že preferují chudnutí před prosperitou. Že preferují budoucí totalitní praktiky před svobodou. Že preferují nesvéprávnou závislost na státu před samostatností. Přeju jim, ať si užijí svou volbu. Doslovně. Protože dokud se ve své volbě nevymáchají a nezažijí úpadek, nepřijdou k rozumu.
Volby – krajské i senátní – se konaly týden po ničivých povodních. Někteří politici řádění živlu vzali jako možnost co nejvíce připoutat pozornost ke své osobě. Ministr životního prostředí Petr Hladík si chtěl hrát na zvěstovatele dobrých zpráv, a tak oznámil, že už na Jesenicku přestalo pršet a už nebude, v době, kdy další deště měly teprve ještě přijít. Týž lidovecký politik se chlubil na sociální síti X zásluhami na řešení povodní, že se podařilo propojit Český hydrometeorologický ústav a Mapy.cz, na což zareagoval jeden z šéfů společnosti Seznam, pod niž Mapy.cz spadají, Pavel Zima, který Hladíkovo zapojení sarkasticky zpochybnil. Žijí politici včetně prezidenta Petra Pavla v nějakém úplně jiném světě, když i hlava státu začíná poděkování za zvládnutí povodní slovy: „Chci vyjádřit uznání vládě…“? Nečekala byste, že začne spíš záchranáři?
Tak jasně, že politici – troufám si říci, že v drtivé většině případů – žijí v nějakém paralelním světě odtrženém od reality. Myslím, že kdyby voliči viděli, jak se vyrábějí marketingové strategie, udělalo by se jim docela nevolno. Já jsem si při volbách celou kampaň řídila sama, neměla jsem žádného slovutného marketéra, ale současně jsem měla možnost s marketéry mluvit a získala docela dobrý vhled do toho, jaké praktiky ostatní používají. A mohu vám říci, že je to hodně za hranou toho, co by ještě většina lidí považovala za etické.
Například to, co vidíte u většiny politiků na sociálních sítích, nejsou vůbec jejich reálné posty, to za ně píše jejich tým a jejich marketéři. Ti politici většinou ani nevědí, že nějaký post se na jejich sociálních sítích ocitnul. Vědí tak maximálně, že někde něco natáčeli, ale kdo to sestříhal, jak to sestříhal, jak to okomentoval, kdy to postoval – to už netuší. Podobně komentáře pod články a příspěvky jsou často zařizovány různými najatými skupinami – funguje to tak, že protivníci na vás posílají různé hanobící úderky, trollí farmy, které mají zvrátit náladu pod příspěvky do negativní, aby dotyčného konkurenta zostudili.
Takže zpátky k vašemu dotazu: Já tedy dokonce ani nemám jistotu, že ministr psal své posty sám… Možná ano, možná ne. U prezidenta zase tipuju, že mu někdo píše jeho proslovy, takže když děkuje vládě, možná to jenom čte z papíru, který dostal. Nevím to samozřejmě jistě, jenom popisuju, jak to v politice chodí. Až takhle falešný politický marketing je. Proto byli mnozí mí konkurenti před volbami tak rozhození z mé komunikace, protože na autentičnost nebyli zvyklí a nevěděli, jak s ní zacházet.
#MeTooSichtarova
Je dobře, že tato paní jako kandidátka do Senátu neuspěla, protože po tom netouží. Není-li psychopat, ale normální člověk, pak by se sebeobětovala. Sebeobětování jistě není diagnóza, ale ušlechtilost. O službu, tj. vstup do Senátu, kterou paní autorka nabídla, byl zájem malý jako o neprodejné zboží.
Každý odstavec článku, který tato paní psala, a možná že ne, ale nějaký její marketér, je naditý hovadinami. Nebo snad pocitem nějakého zbabraného osobního života? Snad to slůvko snad tam ani být nemusí.
Napřed řeší společně s Pikorou své nechutné rodinné problémy a rozvod a pak jde do voleb? Směšné! A navíc dost podivné. Po zplození tolika dětí se najednou jeden druhému hnusí?
Služka korporátních fašounů je najednou etalonem morálky.
A co ta podpora banderovcům na ukradině frau Schichtaržová?
Dodnes si odborných příspěvků a mnohých z ekonomikou a politikou souvisejících názorů paní Markéty a jejiho manžela pana Klikory vážím..
Snad o to víc nechápu to nechutné veřejné mediéání praní velkého prádla jejich údajné rodiné špíny,těsně před sernátními volbami,do kterých se před touto zhovadilostí měla velkou šanci se probít na čelní pozici.,
Cílená dezerce, nebo jen jí zcela nepotřebná touha odkvétající ženy byt mediálně slyšena,čtena a litována.?
Nebo šílehá aktivita kamikadze bez sebemenší naděje dosáhnout svého cíle?
Obrovská škoda která hodně poškodila nejen její ale i pověst celého hnutí,které před tímto svým výsostně privátním ústřelem často tolik.nebojácmě ,odvážně a úspěšně neskrývaně propagovala a posilovala !
Nevratná škoda promarněné šance, nejen pro ní ale pro nás všechny oponenty Pirátsko/ flanelovo /fialovského progresivistického řádění slouhů a drábů škúdců této zěmě.
Šmejdů stahujících nás všechny do propasti bídy,zmaru a zkázy,