To mám ty lidi bez roušek vyhazovat z krámu?

Malý obchodník s potravinami jako já, je dnes vystaven jednomu nepříjemnému dilematu. Vláda nařídila povinné nošení roušek ve všech uzavřených prostorách, tedy samozřejmě i v krámku s potravinami. Vydržet dvanáctihodinovou směnu s propoceným kusem hadru je fakt děsný opruz, takže jakmile jsem chvilku v krámě sám, samozřejmě si ho hned sundám a pokouším se lapnout dech a vykašlat nitě, které jsem před tím vdechl.

Proboha před zákazníky se samozřejmě ani drobně zakašlat nesmí, některé babičky doslova nadskakují i při drobném “Echm, echm.”

Co ale dělat se zákazníky, kteří kašlou na nošení roušek? Jestli si někdo myslí, že já budu ten, kdo je bude nemilosrdně vyhazovat z krámu a dělat jim mravoučné přednášky, tak se krutě mýlí.V téhle době si malý podnikatel nemůže dovolit přijít ani o jednoho zákazníka.

Kdo vlastně nese odpovědnost za nošení roušek uvnitř mojí prodejny. Já ji samozřejmě na obličeji mám, ne tak proto, že bych si myslel, že mě ten kousek látky zachrání před Covidem, ale prostě respektuji nařízená pravidla a jsem prostě zdvořilý k zákazníkům, kteří v jejich účinnost věří. Nechávám tedy jejich nošení na libovůli každého nakupujícího, ale vyžaduji, aby brali ohled i na ostatní kupující.

Je to vlastně zvláštní, kam jsem se to posunuli od jarního disciplinovaného šití roušek a jejich vzorného nošení. Viník toho je ale přece více než jasný.

Já jsem ve vedení téhle země a jeho způsobu vedení boje s Covidem 19 ztratil důvěru v okamžiku, kdy pan premiér zcela nelogicky zavřel všechny malé živnosti a obchody a ponechal otevřeny všechny ty různé Hobymarkety a poté co si vzpomněl, že sám vlastní největší síť květinářství Flamengo, otevřel i květinářství. Zatímco malí podnikatelé a živnostníci bojovali o svou existenci a mnozí prohráli své živobytí, které budovali třeba 30let, hobbymarkety měly finanční žně.

Nevratně nás majitele menších obchodů ekonomicky poškodili a přihráli naše zákazníky sami svým firmám a firmám svých kamarádů.

Samozřejmě je to pořád stejná píseň o neužitečném zloději živnostníkovi a o tom, jak pro současnou vládnoucí partu je důležitým cílem zničit všechny nezávislé drobné podnikatele a nahnat je do fabrik oligarchů jako levnou a spolehlivou pracovní sílu.

Po tomhle už se důvěra prostě získává zpět velmi špatně a tak mám pro lidi, kteří dneska nenošení roušek považují za souboj s arogantní mocí pochopení.

Viníkem nedisciplinovanosti části tohoto národa a narůstajících počtů nakažených nemocí Covid 19 je jen a jen mizerná, lajdácká, amatérská, mnohdy zmatená a protiřečící si práce současné vlády a upřednostňování osobních zájmů lidí v ní a na ní lidí navázaných, před zájmy občanů České republiky.