Tak už jsou z nás opravdu ty ovce …

Po roce „boje proti viru“ tedy začal otevřený boj vlády proti vlastním občanům. Přibližně 30.000 českých policistů a vojáků brání českým lidem v užívání základních práv a svobod. Zakázáno je volně cestovat, navštěvovat rodinu, přátele a blízké osoby, dokonce i procházet se v lese, který je mimo katastr dané obce…

Opravdu neuvěřitelné, kam jsme s touto vládou dospěli. Po roce systematického deptání obyvatel drastickým omezováním života, poplašnými zprávami a šířením pesimismu se naši vedoucí politici diví, že zdraví obyvatel je tak podlomené, že nemocnice jsou na pokraji svých kapacit…

Co bychom ale nakonec chtěli od lidí, kteří doporučují nebezpečné nošení dvou chirurgických roušek na sobě jenom proto, že si špatně přeložili zahraniční odborný článek, nařizují nošení respirátorů, u kterých výrobci sami upozorňují, že v žádném případě nezabraňují virové infekci, nebo brzdí průběh očkování jenom proto, že nejsou schopni zařídit jednoduchý odvoz vakcín ze skladu na očkovací místa… Další příklady si jistě každý čtenář doplní sám…

Nyní nám tedy mají pomoci opatření, která z dlouhodobého hlediska zatím nikde a nikdy nepomohla. A zase máme tři týdny vydržet a pak bude dobře. Věří tomu někdo? Já tedy nikoho takového neznám… A tak se vedle viru společností šíří skepse a pesimismus, což je mnohem nebezpečnější než celý covid. Snad nikdo nevidí světlo na konci tunelu. Prezident rovnou říká, že bychom toto šikanování měli vydržet do září. Až pak prý bude líp…

Přitom je nejpozději od podzimu jasné, že velká část opatření na šíření viru nemá žádný vliv, což uznal i ministr Blatný. Důkazem jsou země, kde restrikce mají mnohem mírnější, a k žádné katastrofě předpovídané našimi vládními „odborníky“ tam nedošlo. Naopak covidové statistiky mají lepší než my.

Když se nestane zázrak a covid sám neustoupí, bude snaha šikanovat nás nesmyslnými opatřeními dlouhodobá. Zavřít lidi doma a poslat na ně policii a armádu je totiž mnohem jednodušší než zorganizovat například rozšíření kapacity urgentní péče a vytvořit systém důsledné ochrany rizikových skupin. Na obojí měla vláda a ti její slovutní experti skoro rok! Za tu dobu se mohlo (a mělo!) udělat hodně. Bohužel se neudělalo prakticky nic…

„Potřebujeme chránit životy“, řekl ministr Hamáček. Zapomněl však dodat, že tyto životy se „chrání“ ničením životů miliónů jiných lidí, kteří trpí (i umírají) díky nesmyslným vládním opatřením. Tyto „jiné“ životy však vládu zjevně nezajímají, protože nejsou ve sledovaných „covidových“ statistikách. A ona přece „bojuje proti viru“!

Nějak se přitom zapomíná, že úkolem vlády není šikanovat vlastní občany nebo bojovat proti virům. Jejím úkolem je především vést společnost přes všechny problémy k rozvoji a dlouhodobé prosperitě, aby i naše děti a jejich děti mohly vést co nejlepší život… My se ale těm dětem místo toho chystáme předat astronomické dluhy, totálně narušenou společnost, podlomené zdraví jejich rodičů a silně ohroženou víru v demokracii a nedotknutelnost lidských práv…