14.4.2026
Kategorie: Společnost849 přečtení

Symptom vzdělaného pitomce (2): Diplom není očkování proti blbosti

Sdílejte článek:

HERESIAR

Jedna z nejdebilnějších moderních pověr zní asi takto: čím víc školy, tím míň blbosti. Čím víc titulů, tím víc rozumu. Čím víc odbornosti, tím menší šance, že člověk naletí šarlatánovi, sektě, psychopatovi nebo ideologickému dealerovi hotových pravd. Jenže realita má tu otravnou vlastnost, že podobné pohádky čas od času vezme a omlátí je lidem o hlavu.

Kutnohorská kauza to udělala skoro učebnicově. Dvě vzdělané ženy, z toho jedna zubařka a druhá doktorka pedagogiky, skončily u soudu v případu smrti samozvaného léčitele Richarda Šiffera. A ano, je to přesně ten případ, kde zaznívalo, že věřily, že jeho tělo po smrti zmizí do jiné dimenze. Soud je nakonec uznal vinnými a uložil jim tresty 12 a 13 let.

A tady by měl běžný moderní vzdělanec spustit svůj oblíbený reflex: „To je extrém, to nic nedokazuje.“ Samozřejmě že je to extrém. Jenže právě extrémy někdy nejlíp ukážou to, co se v normálním provozu schovává za uhlazený slovník, správné fráze a společenský make-up. Tenhle případ nedokazuje všechno. Jen velmi názorně připomíná něco, co dnešní společnost slyší nerada: diplom není očkování proti blbosti.

Spousta lidí si totiž vzdělání plete s osobnostní spásou. Jako kdyby škola byla automat na výrobu vnitřně pevných, kriticky myslících a duchovně dospělých lidí. Jenže škola vás může naučit ledacos: počítat, operovat, argumentovat, klasifikovat, diagnostikovat, analyzovat a správně používat odborný slovník. Ale sama o sobě vás ještě nenaučí poznat vlastní ješitnost, vlastní potřebu autority, vlastní hlad po výlučnosti ani vlastní schopnost naletět.

A právě tady vstupuje na scénu manipulátor. Ten totiž často nehledá obyčejného hlupáka. Hlupák je nápadný, neohrabaný a nepůsobí prestižně. Mnohem lepší materiál je člověk inteligentní, kultivovaný, profesně úspěšný a společensky použitelný — jen vnitřně neukotvený. Tedy člověk, který si svou manipulovatelnost neumí přiznat právě proto, že se považuje za příliš chytrého na to, aby byl manipulovatelný.

To je ten fór. Nevzdělaný člověk někdy aspoň tuší, že může naletět. Vzdělaný samolibec je často přesvědčen, že se mu to stát nemůže. A právě v tom bývá po krk. Ne proto, že by mu chyběl mozek, ale proto, že si svůj mozek spletl s imunitním systémem.

Současné vzdělávání je v tomhle směru přeceňované až komicky. Učí člověka pracovat s informacemi, ale ne vždy ho učí pracovat se sebou. Učí ho argumentovat, ale ne vždy ho učí zkoumat, proč argumentuje právě tak, jak argumentuje. Rozvíjí kompetence, ale negarantuje integritu. Dává kvalifikaci, ale ne automaticky svobodu. A pak se společnost tváří překvapeně, když nositel diplomu vleze po uši do nějakého kultu, bludu nebo manipulativního vztahu. Přitom i odborníci mluvili v souvislosti s kutnohorským případem o silném ovládání a o tom, že sektářské prostředí nepřitahuje jen lidi „jednodušší“, ale i vzdělané a profesně úspěšné.

A tady se vždycky urazí ti nejdotčenější. Protože sáhnout na modlu vzdělání je dnes skoro rouhání. Jakmile člověk připomene, že odbornost není totéž co vnitřní svoboda, začne obvyklý tanec: mindrák, závist, primitivismus, antiintelektualismus. Jenže to je jen obranný reflex těch, kdo si z diplomu udělali náhražku identity. Kritika modly vzdělání není kritikou vzdělání. Je to jen připomínka, že kvalifikace ještě nevytváří osobnost.

Kutnohorská kauza je v tomhle skoro didaktická. Ne jako bulvární atrakce, ale jako rentgen slabiny, o níž se vzdělaná společnost strašně nerada baví. Tou slabinou je iluze imunity. Člověk, který si myslí, že už jen díky vzdělání stojí nad manipulací, bývá často manipulovatelnější než někdo prostší a opatrnější. Ten druhý aspoň ví, že může být oklamán. Ten první je přesvědčen, že už samotný titul mu dává vyšší druh duševní hygieny. Nedává.

A nejde jen o sekty. Sekta je jen hrubá, skoro karikaturní verze téhož mechanismu. Jemnější verze běží každý den. Lidé přebírají hotové názory, hotové morální pózy, hotové výklady světa, hotové emocionální reflexy i hotové identity. Umějí o tom mluvit. Mají na to správný jazyk. Umějí se u toho tvářit zasvěceně a někdy i soucitně. Jenže když se jich zeptáte, jestli to celé někdy opravdu protáhli skrz sebe, bývá zle. Často zjistíte, že neřídí. Jen sedí vpředu a pletou si dobrý výhled s volantem.

Skutečné vzdělání nezačíná u cizích dat, ale u schopnosti kriticky přezkoumat i vlastní rámec poznání. Kdo to neumí, může být klidně premiant, doktor, expert nebo specialista. Pořád ale může zůstat bytostí vnitřně nesamostatnou, která sice výborně funguje, ale neví, kdo v ní vlastně myslí.

Takže ne, kutnohorská kauza není důkazem, že vzdělání je k ničemu. Je jen připomínkou něčeho mnohem nepříjemnějšího: že vzdělání bez sebepoznání může být jen sofistikovanější forma poslušnosti. A společnost, která si plete diplom s osobnostní a duchovní dospělostí, si bude dál naivně myslet, že blbost začíná někde pod maturitou.

Jenže nezačíná.

Někdy si na ni člověk musí nejdřív poctivě vystudovat.

 

D-FENS

Redakce

Sdílejte článek:
849 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)