Svoloč a svině aneb Dva druhy nenávisti v české politice

Dvojí metr nenávisti je pozoruhodný ve své absurdnosti. Ale měří se s ním naprosto běžně – třeba v prostředí sociálních sítí se s tím setkáváme dnes a denně. Můžete v debatě přinášet naprosto racionální argumenty například proti masové migraci nebo se „dopustit“ výroku, že existují jen dvě pohlaví. Můžete konstatovat prostý biologický fakt, že pouze ženy mohou rodit a toliko muži mají penis a okamžitě si tím vysloužíte kritiku, že šíříte nenávist – tu vůči migrantům, jindy vůči sexuálním menšinám.

Stačí jediná fotka a jste na straně zla

Pak ale přijde na řadu debata o tuzemské politice nebo se na Instagramu objeví fotka oblíbeného podcastera Strakatého s neoblíbeným ministrem Klempířem a rázem tu máme vlnu nenávisti. Ovšem tentokrát jde o nenávist oprávněnou, na kterou jako kdyby existovalo svaté morální právo. Nenávist, kterou je správné šířit v rámci jakéhosi abstraktního vyššího dobra.

Nenávidět ty „špatné“ lidi, třeba vybrané politiky nebo dokonce už i jejich poradce (viz kauza Vachatová) je naprosto správné a automaticky vás to katapultuje do high society.

Bohužel v dnešní přehnaně hysterické atmosféře stačí velmi málo, abyste z high society vypadli a její hněv a nenávist se otočily proti vám. Někdy k veřejnému lynči stačí jediný příspěvek na sítích, jediná fotografie a ti, kteří jinak mají plná ústa boje proti nenávisti, vám s velkým gustem ukážou, jak znamenitě dokážou nenávidět oni sami.

Lidi, se kterými politicky nesouhlasíme, je přece v pořádku nenávidět, nebo ne? Proti zlu je třeba bojovat, není-liž pravda? A označit za zlo nositele opačného názoru, se už v dnešní době stalo téměř normou. Nositelé opačného názoru jsou přece „svoloč“ nebo rovnou „svině“ – jak víme díky těm správným politikům a jejich komunikačním kartářům… Okázale nenávidět údajné svině a svoloč je jistě v pořádku, protože tím dávám najevo, že já jsem něco lepšího – i když se tak ani omylem nechovám.

Zvláštní doba, v níž existují dvě nenávisti: Nenávist špatná a nenávist oprávněná, jíž je možné se chlubit jako drahými hodinkami nebo luxusním fárem a při jejím šíření se ještě ohánět dobrem. Zvláštní doba, kde ti, kteří chtějí proti projevům nenávisti systémově bojovat, jsou přitom v nenávisti sami mistry. Zvláštní doba, v níž se nenávistný lepší člověk často chová hůř, než ten nejhorší dezolát. A vůbec nejzvláštnější pak je, tvářit se, že je úplně v pořádku, nenávidět někoho jen proto, že s ním politicky nesouhlasím…