15.1.2017
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Stát jako brzda pokroku (II.)

Sdílejte článek:

PAVOL LUPTÁK

3. Státní boj proti kryptoměně

Státní boj proti kryptoměně ve formě jejich démonizace, regulace či úplného zákazu probíhá již nyní v plném proudu na celém světě a můžeme očekávat, že tento boj bude v brzké době ze strany států ještě agresivnější. Jsou to právě kryptoměny, které lidem po mnoho letech vracejí finanční svobodu (stát vám dokáže zabavit nemovitost, zastavit vaši podnikatelskou licenci, zmrazit vaše bankovní účty či zabavit zlato nebo jiný majetek -  k vašim Bitcoinům či jiné kryptoměně se ale nedostane). Bitcoinové účty nejde zablokovat nebo zmrazit a to nezávisle na tom, co si o tom myslí finanční úřad. Podobně není možné zjistit, jakým množstvím kryptoměny disponujete a kolik z toho vám stát jménem “kolektivního blahobytu” může zabavit.

[ad#clanek-respo]

Kryptoměny umožňují lidem, kde stát zkolaboval či způsobil hyperinflaci, přežít. Díky bitcoinu miliony lidí na světě a to i v zaostalých zemích, kteří nemají bankovní účet nebo si ho z nějakých důvodů nedokážou vytvořit, mohou svobodně obchodovat a vyměňovat si své produkty či služby. Stačí jim k tomu pouze jednoduchý smartphone.

Regulací nebo zákazem kryptoměn stát znemožňuje lidem na celém světě jednoduše a instantně obchodovat. A nutí je do předražených služeb (například Western Union ) nebo předražených a regulovaných bankovních účtů, které dokáže kdykoli zmrazit nebo zastavit.

V situaci, kdy máme již k dispozici plně anonymní decentralizované kryptoměny (Moner , ZCash , ZCoin) či decentralizované směnárny, je evidentní, že stát v boji proti kryptoměnám bez drastického omezení naší svobody nedokáže zvítězit. Stále ale dokáže ztrpčit život obrovského množství lidí, kteří se rozhodnou preferovat kryptoměny před fiat penězi, vystavit je kriminalizaci a udělat z nich obětní beránky na trnité cestě do bezstátního monetárního systému.

4. Monopol na kontrolní a regulační mechanismy

Na začátek si položme pár otázek:

  • “Co se týče dopravy, důvěřujete více Uberu nebo státem licencovaným taxikářům?”
  • “Co se týče restaurací, důvěřujete více ratingům na Foursquare/Tripadvisor/ Michelin nebo státní hygienické kontrole?”
  • ” Co se týče kvality jídla, důvěřujete více státní potravinové správě nebo výsledkům dTestu?”

I přesto, že na všechny tři otázky odpovíte ve prospěch státu (důvěřujete státem licencovaným taxikářům, státní hygienické kontrole a státní potravinové správě), je obrovské množství lidí, kteří státu v těchto oblastech jednoduše nedůvěřují a preferují nestátní reputační/ratingové systémy. Navzdory této nedůvěře, služby a produkty, které se rozhodnou zakoupit, státním kontrolám a regulacím musí podléhat, což automaticky (někdy docela výrazně) navyšuje cenu. Neexistuje v případě výrobců produktů nebo poskytovatelů služeb možnost “opt out”, tedy možnost vyhnout se (častokrát zcela nesmyslným) kontrolám/regulacím ze strany státu a použít soukromé reputační systémy. Vysoce pozitivní hodnocení Uber řidiči či podobně vysoce hodnocené restaurace na Foursquare/TripAdvisor, prostě musí nadále mít danou státní kontrolu a regulaci, a to bez ohledu na to zda jejich klienti nebo pasažéři důvěřují státnímu kontrolnímu systému (který častokrát zbytečně navyšuje ceny a podléhá klientelismu a korupce) nebo ne.

Možnost “opt out” na kontrolní a regulační mechanismy státu ve prospěch kontrolních a regulačních mechanismů soukromé sféry je podle mě naprosto nezbytná věc v současném digitálním světě. A pokládám za nemorální, neférové ​​a anti-pokrokové, aby cena produktů a služeb byla pod hrozbou násilí navyšována o náklady spojené s naplňováním státních kontrol a regulací v případě, že to klienti výslovně nevyžadují nebo preferují soukromé reputační/ratingové mechanismy.

5. Státní boj proti drogám

Státní boj proti drogám na celém světě usmrtil statisíce nevinných lidí, kteří se buď stali oběťmi konfliktů narkomafii a narkobaronů (Mexiko je velmi žalostný příklad) nebo zemřeli na předávkování nekvalitními drogami s nebezpečnými příměsemi, protože si nedokázali na černém trhu zajistit kvalitní a čisté drogy od reputovaného prodejce.

Jsme svědky toho, že dekriminalizace všech drog reálné funguje (Portugalsko, kde již 15 let jsou dekriminalizovaané všechny drogy díky čemuž pokleslo množství lidí závislých na opiátech jako heroin, případně celá západní USA, kde je marihuana již kompletně legalizována na rekreační i léčebné účely a to bez zjevného negativního dopadu na společnost).

Kromě toho státní protidrogové “šílenství” znemožňuje pro lidstvo důležitý výzkum psychedelické drogy, která by nám reálně mohla pomoci při léčení velkého množství psychických chorob, pacientům v mortálním stádiu vypořádat se s vlastní smrtí nebo lépe pochopit jak funguje náš mozek a naše vědomí.

6. Selektivní státní podpora

O nemorálnosti státní podpory (a co s tím) jsem napsal rozsáhlejší článek na menejstatu.sk. Selektivní státní podpora vytváří prudkou asymetrii, kdy jsou rozdělené peníze ve prospěch privilegovaných a výrazně deformuje trh a samotné platy. Pokud podnikáte, tak byste měli být vždy proti privilegovanému a selektivnímu rozdělování státních dotací, protože vás to jako firmu (dokud nejste vyvolený šťastlivec) vždy diskriminuje.

7. Zestátňování a cenzura Internetu

Zní to neuvěřitelně, ale od roku 2017 máme u nás reálnou cenzuru Internetu. To, co se reálně na celém světě děje je, že tzv. proces “znárodňování Internetu”, tj. proces, kdy stát si uzurpuje kontrolu nad Internetem. Ve vyspělých zemích je cenzura Internetu zaobalovaná do boje proti terorismu, dětské pornografii, organizovanému zločinu, extremismu či ochrany intelektuálního vlastnictví. Něco, co v konečném důsledku chrání Internetového konzumenta před negativními vlivy (o nichž stát rozhoduje, jaké to jsou).

Nutno podotknout, že rozšiřování státní cenzury v čase vždy roste (nikdy neklesá), takže “blacklisty” zakázaných stránek českého internetu se v čase budou pouze rozšiřovat, podobně jako je to v jiných státech, kde cenzura internetu je již v rozkvětu.

Vzhledem k tomu, že státy mají kontrolu minimálně nad teresteriální infrastrukturou Internetu, je třeba uvažovat nad možným využitím satelitního internetu (který v necenzurované podobě bude zřejmě dostupný) jakož i nad vybudováním mimo-státní síťové infrastruktury (například projekt FunkFeuer ). Zestátňování a cenzura Internetu automaticky také vede a povede k použití šifrovaných technologii a v diktátorských zemích, kde jsou šifrované technologie již zakázané nebo regulované, k použití steganografie (například projekt obfsproxy).

Je třeba si uvědomit, že žijeme v době, kdy současné technologie nám prakticky zdarma umožňují dosáhnout historicky největší digitální svobodu. A to i navzdory snahám států mít maximální kontrolu nad naší komunikací a naším chováním v online světě.

Problematice ochrany digitálního soukromí se věnuje například “Cryptoparties” pořádané všude na světě .

8. Státní boj proti automatizaci

Státní boj proti automatizaci (a robotizaci) již reálně probíhá a osobně očekávám v nejbližší době jeho velmi agresivní formu – zřejmě hned potom jak dojde k masivnímu rozšíření plně autonomních aut, které kompletně nahradí miliony řidičů na celém světě (v Pittsburghu již nyní jezdí Uber s plně autonomními auty).

V tomto bodě je dobré si znovu ozřejmit jak funguje náš demokratický systém. Nehledě od korupce a korporativismu, který nativně souvisí s monopolem státu na regulace a zákony, demokracie je postavena na hlasech většiny lidí, jejichž zájmy preferuje. Politiky v demokracii, kteří chtějí zvítězit jakož i těch, kteří jsou u moci, obvykle nezajímají menšiny, ale názory mas, které rozhodují o jejich dalším politickém osudu.

Pokud proces automatizace v blízké době proběhne příliš rychle a obrovské množství lidí ve společnosti se prakticky ze dne na den stane nezaměstnanými (a neproduktivními), myslím si, že samotní politici, kteří jsou závislí na demokratických hlasech této masy, přístoupí k radikálnímu boji proti technologickému pokroku – například zákazem autonomních aut nebo takové drastické regulací, případně zdanění, kdy bude ekonomicky nerentabilní nové technologie nasazovat nebo používat.

Vracíme se k původní myšlence článku -  cílem státu bude co nejvíce zachovat tzv. “Status quo” využitím monopolu na regulace a zákony, a tedy udržet v chodu jak rentabilitu byznysů velkých a vlivných firem, tak spokojenost “neproduktivní” demokratické masy, jejíž existence bude výrazně ohrožena novými technologiemi.

Politici se dokáží s automatizací, která ohrozí byznysy jejich sponzorů jakož i existenci jejich voličů, vypořádat i méně radikálním způsobem – zavedením “základní mzdy”. Základní mzda sice není eticky konzistentní (na její vyplácení je samozřejmě třeba okrást množství produktivních lidí a to bez jejich souhlasu), v budoucnu může ale představovat jediné řešení jak se stát dokáže udržet ve světě technologií, které dokáží vytvořit více než z poloviny populace nezaměstnané lidi, a tedy velmi nespokojené voliče, tlačící na zachování svého životního standardu. V případě základní mzdy je třeba se samozřejmě zamyslet nad její adekvátní výškou – aby nebyla příliš vysoká na to, aby to lidi odradilo nadále pracovat a současně příliš nízká, aby nevznikaly vzpoury vedoucí k politickému zastavení nebo omezení rozšiřování nových technologií.

“Technology leads, politicians just follow”

Můj kamarád Frank Braun na své přednášce kdysi řekl, že jsou to právě technologie, které společnost posouvají dopředu, ne neproduktivní politici snažící se o udržení “status quo”.

Jak kryptoanarchista si myslím, že technologický rozvoj není kompatibilní se státem, protože jsou to právě technologie, které jej umožňují na různých úrovních kompletně nahradit (monopol na podnikatelské licence, regulace zákony, monetární politika, centralizované registry atd) a jsou to právě technologie, díky kterým státní politika přestává být technicky vynucovatelná.

Snowden: Coincidentally, new technologies raise the possibility of unstoppable tax protests.

A myslím si, že vzhledem k exponenciálnímu růstu a rozšiřování technologii bude udržení “status quo” společnosti ze strany státu možné jen tvrdými despotickými zákony a digitální diktaturou.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Pavol Lupták

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (5 votes, average: 4,20 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky