5.8.2025
Redakce
15
Kategorie: Společnost10 přečtení

Správa železnic jako garant ošklivosti

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

I do naší stárnoucí malé vesnice, kde nejsou děti, ale kde stojí šest novotou zářících dětských hřišť, a kde místo majestátního zámku dnes stojí jeho bouračka, dorazil pokrok.

Na našem milém vlakovém nádražíčku, kde co dvě hodiny projede jeden vlak do civilizace na východě, druhý do civilizace na západě, se objevil novodobý pokrok. Betonová tvárnice.

Měli jsme v budově nádraží čekárnu. Čekárnu s lavičkou, s jízdními řády a suchou podlahou i při průtrži mračen. Nebyla zdevastovaná, nebyla ošklivá, nedávaly si tam sraz podezřelé osoby s barvami ve spreji nebo alkoholem v batozích, nesmrdělo to tam. Obyčejná vesnická čekárna, která plnila svůj účel. Dalo se do ní při čekání na vlak ukrýt před deštěm.

Teď už čekárna není. Před prázdninami přijela důležitě vypadající auta, z nich vystoupili lidé v montérkách a začalo se míchat pojivo na zdivo. Vchod čekárny se dočkal první betonové tvárnice. Takové té šedomodré s póry velikosti dlouhodobě úspěšného alkoholika. Vchod do čekárny se pomalu zaplňoval tvárnicemi. Muži v montérkách nelenili, za hodinu byla čekárna pryč. Místo ní tam stála stěna, neomítnutá, škaredá, odpuzující estetikou, jakou si západoevropský manažer představuje pod slovem „východ“. Jakýsi tajemný plán Správy železnic, řekl jsem si a na pokrok zapomněl.

Čára ponoru v půli lavičky

Včera jsem jel ovšem do civilizace na západě, tedy do Děčína. Lilo, jako lije v letošním globálně otepleném létě imrvére. Zamířili jsme i s dětmi rychle do čekárny. A tu mi bylo dáno vzpomenout si na pokrok, který dorazil i k nám. Místo čekárny stěna. Teď už omítnutá, ale nejspíš schválně tak, aby to neladilo s fasádou tradičního nádražního domu. Aby tam ta zazděná čekárna bila do očí.

Místo čekárny tam na zmoklého cestujícího čekal malý betonový obdélník, do něj zakotvená kovová lavička, vedle ní odpadkový koš. Koš s logem Správy železnic. Déšť u lavičky vykreslil i jakousi čáru ponoru pro cestující, vzdorující nepřízni počasí. Čára ponoru pro jejich boty a nohavice se zjevila v polovině lavičky. Sednout si nešlo, nešlo si ani nikam stoupnout a nebýt kropen počasím. Vedle mokré lavičky a mokrých dětí pak stál měsíc čerstvě zastavěný vchod do čekárny, která byla suchá. Ale nepřístupná. V normalizační Správě železnic, která chce mít jistě jednotný vzhled všech a všeho, si řekli, že čekárny jsou hloupý přežitek. Progresivní občan má moknout a do vlaku nastupovat s kapajícími šosy. Aby cítil, jak na něj systém myslí.

Takhle vypadá v dešti lavička, která má sloužit nikoliv jen k příjemnému posezení, ale k čekání na vlak. A na vlak se někdy čeká i při dešti. To ovšem Správa železnic, zdá se, netuší.

Odskočím si na chvíli do vedlejší vesnice. Tam stály rovnou dvě nádražní budovy se svou charakteristickou, pískově žlutou fasádou. U jedné z nich jsem si vždycky s úžasem a otevřenou hubou prohlížel mistrovské spojení trámů s doslova uměleckým vykreslením ne samotného dřeva, ale práce nějakého zapomenutého mistra tesaře. Nádherná práce. Před čtyřmi roky tohle mistrovské dílo Správa železnic nechala strhnout. Dnes tam stojí betonovo-skleněná ohyzdná budka. A pět metrů za ní, jako opuštěné siroty, dvě elektrobedny s živou elektřinou, které napájí lampu. Je to velmi funkční, strašně moc funkční, ale ve své funkčnosti tak, ale tak ohavné.

Těším se, až na tu naši tvárnicemi a nedbalým nahozením cizorodé omítky zraněnou nádražní budovu instalují nad lavičku nějakou škaredou betonovo-skleněnou střechu. Funkčnost bude zaručena, ale ta ohavnost, bože, ta ohavnost.

Je to projev jakéhosi stereotypizovaného nevkusu z východní Evropy, o němž se pověsti linuly Evropou po revolučních 90. letech. Teď jsem ho viděl u nás na vesnici. Takové novodobé podnikatelské baroko v podání Správy železnic. Nevkus, nesoulad, nezájem. Funkční brutalismus, dovedený až do dechberoucího šlendriánství.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
10 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

15 komentářů
  1. Alice 00:59:47 Odpovědět

    V našem městě je postavená krytá zastávka autobusu ale cca 20 metrů od místa, kde staví autobus. Také „perfektní“. Staří lidé aby pak popoběhli, jinak jim autobus může i ujet.
    Na autobusovém nádraží jsou udělaná sezení pro cestující tak, že sice mají střechu, ale ta je ve tvaru otevřeného V. Pak na sedátka prší i sněží a cestující si také nemá kam sednout a ani ho nic neochrání ani před deštěm, ani před sněhem a větrem, protože sezení nejsou ze stran ničím kryta, není tam žádná ani prosklená stěna. Prostě nic.
    Asi projektanti nikdy necestovali ani vlakem, ani autobusem, tak si nedovenou představit nepřízeň počasí, kdy cestující se potřebuje schovat.
    Jak říkal spisovatel František Nepil: Pumprdentlich = krásný, ale na ho.no.

  2. Pejsek 06:38:31 Odpovědět

    Stejnou lavičku a bednu máme i na naší zastávce, čekárna není sice zazděna ale uzamčena a prostor nad lavičkou je naŝtēstí chránĕný asi dvěma metry stropu, pokud nefouká a není vánice tak se to dá pŕežít v suchu.
    Pokrok však nezastavíš, a dobu s usměvavou pokladní a fungující pokladnou, vytopenou čekárnou, venku upravenými záhony a skalkami květin nazýváme dnes socialistickým přeẓ̌itkem, stejně jako obchod a hospodu v každé vesnici, které díky pokrokové cestě na západ už také nemáme, ale máme se prý lépe a lépe, alespoñ zvedneme zadek a navštívíme nejbližší městský hitlermarket a podpoříme chudáky přátele v říši.

  3. nykado 08:29:39 Odpovědět

    Alice to správně pochopila tyhle dechberoucí hrůzy tvoří pomatení projektanti co NIKDY snad necestovali vlakem nebo autobusem

  4. Frigo jeden z mnoha-originál 09:04:00 Odpovědět

    Všechny vlády strany a železniční bafuňáři už od časů raného socialismu vynakládádali veškeré svoje úsilí,aby z plným nasazením zbavili dráhu dvou obtěžujících ji prvků
    Nádražáků a pasažerů.

  5. balíkR27122024CZ 09:08:08 Odpovědět

    nykado
    řekl bych, že poslední „projektanti“ absolvovali tak někdy v roce 1948 , od té doby lezou ze stavebních škol debilové, je to všude kolem jak mor, filcky a neštovice – naprostá ejakulace české malosti a debility ( dopravní stavby v této zvrácenosti vedou )

  6. Mikelo 10:14:13 Odpovědět

    Hnus a nepraktičnost jsou hlavními znaky satanskopedofilní gayropy.
    A je to tak správně, tupé ojroovce si přesně tohle volí už celá desetiletí, takže se jim dostává jen to co chtěly.

  7. leafroller 10:26:54 Odpovědět

    Inu ony by České dráhy nejspíš nekrachovaly, kdyby tam měli chytré a schopné zaměstnance. Ale krachují.

  8. cocoqg 10:54:01 Odpovědět

    Status nádraží v Česku je nejasný. ČD je už nespravují, pořádek tam nikdo nehlídá. Odpovědnost nikdo nenese. SŽDC spravuje jenom koleje.

    Co se týče rekonstrukcí, tak hodně se „povedlo“ sezení na nádraží Praha Holešovice, které i mezinárodní. Na perón dali kovové sedačky, na kterých se od podzimu do jara nedá sedět. Přitom je to pod střechou a bez problému je mohli udělat i dřevěné nebo plastové. Projektant nikdy nečekal na vlak a asi vlakem ani nejezdí.

  9. cool 11:07:33 Odpovědět

    Roboti!! :mail:
    A dobít by jste na zastávce nechtěli?

  10. Frigo jeden z mnoha-originál 13:12:15 Odpovědět

    pro leafroller
    Když jseš jen nic a neznáš nic
    Ke službě tedy dej se
    pošty či železnic
    (národní Listy 1842)

  11. Plazivec 14:51:16 Odpovědět

    Proč se Správa železnic raději nevypořádá s těmi, kvůli kterým standardně všechny takové čekárny zazdívá? Aha, oni narozdíl od nás mají svoje „lidská práva!“, ve kterých jim nesmíme bránit. Oni naše respektovat nemusí, od ustupování tu jsme my, co jim na ně vyděláváme. Ku**a, jak dlouho ještě budeme tolerovat tu verbež, jak na nádražích, tak v parlamentu???

  12. John 11:47:55 Odpovědět

    Mnozí „obyčejní“ zaměstnanci Správy železnic jsou železniční srdcaři, kteří mají železnici opravdu rádi, ale problémem celé dnešní společnosti, nejen železniční, jsou bezduší technokrati, zde například na Správě železnic. Ne nadarmo je známa písnička „za našich mladejch let bejval svět jako květ, bejvávalo dobře…“ Není to jen nářek starých zapšklých dědků a babek, ale spíše reálný obraz o vývoji světa – od civilizace k barbarství. Pro technokraty bude dobře teprve v digitálním koncentráku, pro normální lidi už dobře bylo a je rok od roku hůře. Podívejte se na staré fotografie z dob Rakouska-Uherska, případně ještě první republiky – i chudé domky byly krásně upravené, každá píď půdy byla obhospodařovaná, nikde se neválel bordel a navíc vše, od předmětů denní potřeby po umělecká díla mělo vše svůj krásný a estetický design bez známek hnusu a úpadku. Co se týká železnice, tam, kde dnes stojí bouda, sbitá z neohoblovaných prken, stávala před sto padesáti lety výstavní a nádherně udržovaná nádražní budova s dopravní kanceláří, osobní a nákladní pokladnou, čekárnami první, druhé a třetí třídy, úschovnou zavazadel, bytem přednosty stanice, výpravčího a železničního zřízence a bůhví čím vším ještě, včetně skladišť, vodárny, lampárny, uhelných skladů, strážních domků, stavědel… dnes vše zbořeno, stovky a tisíce zaměstnanců už nejsou potřeba… a kam se investovaly ušetřené peníze? Vždyť ani na základní údržbu posledních zbytků budov není a tyto řízeně chátrají, stejně jako Vaše zastávka, neboť zazděné otvory budovy jsou jen mezistav, dalším krokem je demolice budovy za 1 mio Kč (místo prodeje za poloviční cenu obci) a náhrada „antivandalem“. Správa železnic NENÍ majitelem budov, veskrze technických památek – je jen správcem. Proto jsem přesvědčen, že zde se za bílého dne děje TRESTNÝ ČIN ZANEDBÁNÍ POVINNOSTI PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU – majetek je to státní, tedy NÁŠ, daňových poplatníků a zde se děje barbarská likvidace kulturního dědictví minulosti! Jsem přesvědčen, že této rozsáhlé trestné činnosti by se už měl konečně ujmout nějaký renomovaný právník, jinak za technokraty zbyde spálená a zabetonovaná zem! To vše je navíc jasným symbolem úpadku dnešní doby a společnosti – místo krásných nádraží prkenná či skleněná bouda, místo krajinotvorných solitér či alejí pásy náletových dřevin, místo polí skladové komplexy… posuďte sami…

  13. John 16:16:01 Odpovědět

    Mnozí „obyčejní“ zaměstnanci Správy železnic jsou železniční srdcaři, kteří mají železnici opravdu rádi, ale problémem celé dnešní společnosti, nejen železniční, jsou bezduší technokrati, zde například na Správě železnic. Ne nadarmo je známa písnička „za našich mladejch let bejval svět jako květ, bejvávalo dobře…“ Není to jen nářek starých zapšklých dědků a babek, ale spíše reálný obraz o vývoji světa – od civilizace k barbarství. Pro technokraty bude dobře teprve v digitálním koncentráku, pro normální lidi už dobře bylo a je rok od roku hůře. Podívejte se na staré fotografie z dob Rakouska-Uherska, případně ještě první republiky – i chudé domky byly krásně upravené, každá píď půdy byla obhospodařovaná, nikde se neválel bordel a navíc vše, od předmětů denní potřeby po umělecká díla mělo vše svůj krásný a estetický design bez známek hnusu a úpadku… POKRAČOVÁNÍ DÁLE

  14. John 16:17:04 Odpovědět

    Co se týká železnice, tam, kde dnes stojí bouda, sbitá z neohoblovaných prken, stávala před sto padesáti lety výstavní a nádherně udržovaná nádražní budova s dopravní kanceláří, osobní a nákladní pokladnou, čekárnami první, druhé a třetí třídy, úschovnou zavazadel, bytem přednosty stanice, výpravčího a železničního zřízence a bůhví čím vším ještě, včetně skladišť, vodárny, lampárny, uhelných skladů, strážních domků, stavědel… dnes vše zbořeno, stovky a tisíce zaměstnanců už nejsou potřeba… a kam se investovaly ušetřené peníze? Vždyť ani na základní údržbu posledních zbytků budov není a tyto řízeně chátrají, stejně jako Vaše zastávka, neboť zazděné otvory budovy jsou jen mezistav, dalším krokem je demolice budovy za 1 mio Kč (místo prodeje za poloviční cenu obci) a náhrada „antivandalem“. POKRAČOVÁNÍ DÁLE

  15. John 16:17:39 Odpovědět

    Správa železnic NENÍ majitelem budov, veskrze technických památek – je jen správcem. Proto jsem přesvědčen, že zde se za bílého dne děje TRESTNÝ ČIN ZANEDBÁNÍ POVINNOSTI PŘI SPRÁVĚ CIZÍHO MAJETKU – majetek je to státní, tedy NÁŠ, daňových poplatníků a zde se děje barbarská likvidace kulturního dědictví minulosti! Jsem přesvědčen, že této rozsáhlé trestné činnosti by se už měl konečně ujmout nějaký renomovaný právník, jinak za technokraty zbyde spálená a zabetonovaná zem! To vše je navíc jasným symbolem úpadku dnešní doby a společnosti – místo krásných nádraží prkenná či skleněná bouda, místo krajinotvorných solitér či alejí pásy náletových dřevin, místo polí skladové komplexy… posuďte sami…

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)