Spadla fáze?

V pátek postihl značnou část ČR blackout. Protože postihl i Prahu a pražskou aglomeraci, bylo postiženo víc lidí, než kolik by odpovídalo postižené ploše státu násobené průměrnou hustotou obyvatelstva.

Příčiny

Vzhledem k totálnímu mlžení ze strany vládních médií a hlasatelů „jediné správné Pravdy“ je nejpravděpodobnější vysvětlení „zlých konspirátorů“, že nám Německo v době poledního poklesu odběru elektřiny (z důvodu poledních přestávek vč. vypínání některých spotřebičů s vysokým příkonem) pustilo svůj energetický nadbytek a naše síť v důsledku nerovnováhy mezi příkonem a odběrem zkolabovala.

Pochopitelně, vina je jednoznačně na EU, která přísně zapovídá odpojit v případě nadbytku elektřiny OZE a zejména fotovoltaiku (příjmy solárních baronů nesmějí být ohroženy), ale hnát elektřinu do „mařičů“, které ji promění v teplo. Mařiče patrně neměly dostatečnou kapacitu a nedokázaly nadbytek elektřiny zlikvidovat.

Vzhledem k tomu, že samotné fotovoltaické panely jsou plochou, která s vysokou efektivitou přeměňuje sluneční záření na tepelnou energii a silně ohřívá vzduch, je to jasná ukázka nesmyslnosti koncepce „alternativních“ zdrojů, které pravděpodobně již ohřívají planetu víc, než fiktivní antropogenní oxid uhličitý. Soudruzi v rámci „boje za klima“ planetu ohřívají a absolutně jim to nevadí, protože dobře vědí, že antropogennost oteplování je jen ryzí fikce.

Vina je ovšem i na našich energeticích, kteří, na rozdíl např. od polských, nenamontovali na přeshraniční dráty do / z Německa pojistky, umožňující takovéto přetoky zablokovat přerušením vedení (asi jako když domovní pojistka vypne proud kvůli „kraťasu“). Proněmecké řiťolezrectví tedy dospělo k tomu, co jsem před pár lety na jedné ze svých populárních přednášek predikoval, že budeme, na rozdíl od těch Poláků, poslušně odebírat nadbytečnou německou elektřinu z OZE až do roztavení drátů.

Nedejte se také svést vládními médii vnucovanou lživou představou, že za přerušením drátů je „tepelná roztažnost a velké horko“. To velké horko má vztah výlučně k tomu, že v tomto počasí jely soláry na maximální výkon i u nás a situaci ještě komplikovaly. Žádný drát se nepřetrhne teplotou v desítkách stupňů Celsia, už proto, že se drát teplem natahuje. Nemáme je, předpokládám, z Woodova kovu, který taje při teplotě 60 – 70 stupňů. Naopak, dráty se vždy trhaly při extrémních zimách „sibiřského typu“, na něž naše předpisy nepamatovaly, či ještě nepamatují, protože tehdy může dojít ke zkracování drátů chladem a jejich případnému trhání, byť spíš dojde k tomu, že v místě ohybu vedení je stržen tahy z obou stran, ale zešikma, sloup, který stojí přímo v místě toho ohybu. A aby se dráty horkem roztáhly natolik, že by se začaly dotýkat země, musela by být teplota ve stovkách stupňů, což rozhodně nehrozí.

Podobné blackouty pamatuji ze svého dětství. Jejich příčinou byly z části od Němců postižené elektrárny v kombinaci se sovětským šturmováním těžkého průmyslu, který je obrovským „žroutem“ elektřiny. Tedy, i tehdy se jednalo o snahu ideologie zvítězit nad fyzikou, jak se to děje i dnes.

Důsledky

Důsledky jasně ukázaly, jak silně až nesmyslně jsme vázáni na bezvadný chod dodávky elektrické energie. A to i v činnostech, které ještě před pár lety elektřinu nepotřebovaly.

Ukázala se totální bezcennost bezhotovostních plateb, protože ty při takovéto krizi prostě nejedou. Já pamatuji doby, kdy bylo možno bez problémů zaplatit nákup hotovostí třeba při svíčce, když nešla elektřina. Pokud by blackout trval déle, pocítili bychom i výpadky nesmyslné digitalizace státní správy.

Dočasně se zhroutila mobilní síť a absence dodávky elektřiny vedla k vyčerpání baterií mobilů, tabletů a notebooků tam, kde byly v dosahu fungujících wifi či prvků mobilní sítě.

Měli jsme zablokované vlaky, protože nemáme dostupné dieselelektrické nebo parní lokomotivy, které se bez elektřiny obejdou.

Hroutila se letiště, přestože letadla na elektřinu ze sítě nelétají.

O lidech uvízlých ve výtazích a v podobných situacích ani nemluvě.

Náprava

Zcela jistě systémovou nápravou by bylo zajištění bezvadné dodávky elektrické energie, což znamená drastickou redukci solárů a větrníků. A zajištění přeshraničních linií elektrického vedení stejnými pojistkami, jaké mají Poláci. Zcela jistě by pomohla možnost odstavení občasných zdrojů energie v situaci, kdy je energie nadbytek.

To vše ovšem znamená konflikt s bruselskými i místními ekofanatiky, takže nutnost mít vládu, která se jim dokáže postavit i za cenu ozbrojeného střetu policie a armády s agresívními zelenými gangy. A dokázala by ustát i případné mrtvé zločince.

Pokud neustanovíme vládu, která by měla „gule“ na zajištění veřejného pořádku a bezpečí, případně ji nedokážeme provolit, např. v důsledku hlasů fiktivních „krajanů“ ze zahraničí, budeme muset udělat řadu dílčích opatření, která by mohla alespoň zmírnit dopady dalších blackoutů, které zcela jistě přijdou a budou přicházet se stupňující se frekvencí (a obávám se, že spíš exponenciálně než jen lineárně).

Budeme muset mít zajištěnu možnost platby hotovostí všude. Byť třeba v některých konkrétních destinacích by mohla být tato možnost zákonem nařízena právě v případě nefunkčnosti elektronických plateb (nemusí to být jen blackout, stačilo by nějaké zhroucení sítí). Je třeba to mít i legislativně podchyceno, vč. toho, že v období nouzového placení a nouzového účtování bude ze zákona pozastavena EET, pokud babišovci tento škodlivý nesmysl zase zavedou.

Musí být zajištěn nouzový chod mobilní sítě a dalších datových sítí. Například stanovením doby, po kterou musí jednotlivé prvky mobilní sítě zvládat svou funkci při absenci centrálního zásobování elektřinou.
MMCH, vlastnictví mobilů, tabletů a počítačů připojitelných k síti bylo zatíženo speciální „veřejnoprávní daní“, takže je odkud brát peníze na tato opatření, která by mj. měla v podobných nouzových situacích zajistit příjem veřejnoprávních médií populací.

Případná digitalizace čehokoli nesmí znamenat znefunkčnění státní správy při výpadku proudu. Musí být prostě zajištěno fungování bez elektřiny.

Dráhy musejí mít k dispozici lokomotivy nezávislé na elektřině, aby bylo možné alespoň částečně udržet provoz i při blackoutu a musí být zajištěno i to, že pro elektrické vlaky, uvízlé na trati, bude moci dojet nějaká lokomotiva nezávislá na dodávce elektřiny, klidně třeba i parní, a dotáhnout je alespoň k nejbližší železniční stanici. Správa železničních cest by měla mít dostatek agregátů nebo jiných nezávislých zdrojů energie, aby byl i při blackoutu zajištěn chod dopravní signalizace i železničních přejezdů.

Letiště by měla mít povinnost být schopna i za blackoutu vypravovat lety (ještě před sto lety to nebyl žádný problém), třeba zajištěním agregátů na naftu nebo benzín o dostatečné kapacitě.

Ostatně, takto to mají zařízeno i velká zdravotnická zařízení.

Dokážu si představit i pojízdné agregáty, které by dočasně „nakrmily“ síť domu a umožnily dojezd výtahu do stanice a uvízlým lidem vystoupit. Možná by to bylo jednodušší než ruční spouštění a otevírání výtahu.

A zcela jistě existují i další lidské činnosti, potřebující zajistit alespoň nouzovou dodávku elektřiny ke korektnímu přerušení aktivity.

Již jsem se zmínil, že blackouty pamatuji z dětství. Problém je ovšem v tom, že tehdy jsme byli na elektřině daleko méně závislí. Měli jsme plynové lampy (alespoň v některých místnostech, zbytek svícení byl pokryt svícemi), sporáky byly také na plyn, případně na tuhá paliva (a konstruované tak, že nepotřebovaly příkon elektřiny), ústřední topení v domě bylo na koks (v nouzi se ale dalo topit i uhlím a dřevem) a opět zcela nezávislé na elektřině, a ohřev teplé vody byl na plyn, nebo pevná paliva, obojí bez nutnosti používat elektřinu. Na elektřině byla daleko méně závislá i dodávka plynu a vodovodní vody.

Kupodivu telefonní síť zpravidla fungovala a fungoval i rozhlas po drátě, schopný dodávat aktuální zpravodajství. Faktem je, že, opět vinou nesmyslných regulací made in EU, jsme daleko méně „blackout odolnější“, než bylo komunistické Československo před nějakými 60 – 70 lety, což je jednoznačně ostudné.

Podmínka

Jak jsem uvedl výše, podmínkou je existence vlády, která nebude vydávat miliony na mlžení a desinformace a raději vydá stamiliony na opatření, která by jednak blackoutu zcela či alespoň s vysokou pravděpodobností zabránila, či postupně prosadila zavedení opatření, která by dopad blackoutu na občany snížila.

Taková vláda k nám ovšem nepřijde z Bruselu, protože tamním úředníkům jsou občané a jejich ohrožení či alespoň dyskomfort naprosto lhostejní. Musí být naopak provolena vláda z politiků k Bruselu více či méně kritických, schopných podpořit další státy, které jsou s tamními institucemi a zlopolitiky v konfliktu. A měla by mít „gule“ narýsovat červenou linii, po jejímž překročení ze strany bruselských institucí i politiků bude zahájen proces našeho odchodu z EU.

Z tohoto pohledu jsou nadcházející volby vysoce klíčové, protože se v nich občané budou muset utkat nejen s hlasy vyslovených vnitřních nepřátel tohoto státu a jeho obyvatel, ale i s hlasy „krajanů“, z vysokého procenta podvodných (kdyby někdo prohlásil, že více než z poloviny, neměl bych sebemenší důkaz, který by toto prohlášení vyvrátil). Nadcházející volby budou potřebovat opravdovou mobilizaci občanské společnosti, protože další období vlády SPOLU by mohlo být prakticky stejně katastrofální (včetně nenapravitelného poškození státu) jako vláda po únoru 1948.

Blackout, který postihl cca pětinu obyvatel tohoto státu a o něco menší část jeho území, jasně ukázal nesmyslnost orientace naší energetiky na OZE a na spolupráci s Německem, které jsou obě pro nás silně nevýhodné s tím, že tato nevýhodnost má rostoucí tendenci. Byl jasným varováním před tím, že pokud se nám, občanům tohoto státu, nepodaří zlomit směrování naší energetické politiky ke stavu stále vyšší nestability a nespolehlivosti, stanou se takové blackouty prakticky normou, možná časem i každodenní, přinejmenším ve formě řízeného vypínání jednotlivých oblastí či městských čtvrtí.