Soudruzi a soudružky, ano!

Když Evropská komise představila na 32 stránkách příručky své rady, jak mají její úředníci hovořit „korektním“ jazykem, strhl se poprask. Podle unijních „pokynů pro inkluzivní komunikaci“ je třeba zcela nevhodné hovořit o vánočním čase nebo oslovovat ženy slečna či paní. Eurokomisařka pro rovné příležitosti Helena Dalliová, která měla pokrokovou terminologii v kompetenci, musela nakonec ustoupit s tím, že pokyny jsou ještě „nevyzrálé“….. Podle unijních „pokynů pro inkluzivní komunikaci“ je třeba zcela nevhodné hovořit o „vánočním čase“, protože ne každý v Evropě je křesťan, a tudíž se tím někdo může cítit zraněn. Tento interní dokument podle italského listu Il Giornale radí mluvit jednoduše o „volnu“ či „dovolené“….. Iniciativní maltské eurokomisařce tak nezbylo než couvnout. „Byly vzneseny obavy ohledně některých příkladů uvedených v pokynech pro inkluzivní komunikaci,“ připustila. „Zkoumáme tyto obavy s cílem řešit je v aktualizované verzi pokynů,“ přislíbila Dalliová.

Vůbec to není tak směšné, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Máme totiž za sebou vlastní historickou zkušenost s kulturou rušení, kterou u nás zařídili komunisté po uchopení moci. Policie přestala být policií a stala se z ní „veřejná bezpečnost“, ze všech lidí se stali „soudruzi a soudružky“, takže jsme ve škole říkali „soudruh učitel či soudružka učitelka“. Na zrušení Vánoc si soudruzi netroufli, ale místo křesťanských svátků to byly svátky „klidu a míru“. Do kultury rušení se však promítlo přepisování dějin, zamlčování či úplná negace historických skutečností.

Vše výše uvedené se dnes na Západě, zejména v USA, kde se k moci dostala Demokratická strana a její krajně levicové křídlo se činí, seč může, prosazuje a EU nechce “zaostávat”.  To, že současná Evropská komise „překonává“ ve všech aspektech komisi minulou (a ta se taky činila) je zřejmé. Předsedkyně Ursula von der Leyenová jen dokazuje svou „schopnost“ zvrtat všechno, do čeho se pustí. I německý tisk si všiml, že během svého šéfování Ministerstvu obrany Spolkové republiky Německo v letech 2013-19 klesla významně bojeschopnost německé armády i tím, že klesl podíl bojeschopné techniky – i ta se totiž musí opravovat. Zato byly představeny uniformy pro ženy včetně těhotných.

Ještě k mé zkušenosti ze „socíku“. Když chtěl nějaký mluvčí a zástupce KSČ navázat „přátelštější“ atmosféru, použil místo oslovení „soudruzi a soudružky“ slovo „přátelé“. Tím se snažil „odblokovat“ strnulou oficiální atmosféru, ale stejně to nebylo nic platné. Po sovětské invazi zavládl ve společnosti strach z represí a o „přátelství“ se nenechalo mluvit ani omylem.

Pokusy vytvářet nový „slovník“ s cílem, jak se vyjádřila Ursula von der Leyenová vytvořit „Unii rovnosti“, jsou vždy znamením hlubokého úpadku společnosti. Je jedno, zda se tak děje pod záminkou budování komunismu nebo „rovnosti“. Je to klasické vítězství ideologie nad tím, čemu se obvykle říká „zdravý rozum“ nebo tradice. Nefungovalo to kdysi v éře budování socialismu a nebude to fungovat ani v této době, která se zaštiťuje „korektností“. Vede to jenom k autocenzuře, k prohlubování nesvobody a může to skončit i tak, jak komunismus v roce 1989.