Solární plány znamenají závislost na Číně
IUHLI
Ruský plyn a ropu plánuje řada evropských politiků nahradit zrychleným zvýšením kapacity solární elektráren. Odborníci ale důrazně varují, že jde jednak o zdroje závislé na počasí, navíc hrozí, že ze závislosti na Rusku pouze přejdeme k závislosti na komunistické Číně.
Evropský klimatický plán Fit for 55 předpokládá, že by obnovitelné zdroje v Evropě měly do konce desetiletí pokrýt dvě pětiny spotřeby. Válka na Ukrajině způsobila, že se ozývá volání po ještě rychlejším přechodu na zelené zdroje.
Tyto plány mají však minimálně dva pořádné háčky. Tím prvním je, že obnovitelné zdroje, zejména solární a větrné, jsou závislé na počasí. Zejména v zimních měsících je v naší části Evropy jejich výroba stále velmi nízká. Právě proto činilo Německo v minulosti kroky ve prospěch zemního plynu, chtělo jím totiž tato „hluchá období“ vykrývat.
Druhým a neméně závažným problémem je, že jak ve výrobě obnovitelných zdrojů, tak v surovinách pro ni nezbytných je Evropa těžce závislá. A to v drtivé míře na Číně.
Dosavadní výsledky snah o evropskou solární renesanci, která by vrátila výrobu panelů „domů“, jsou zatím kapacitně nedostačující pro pokrytí našich potřeb, napsal Týdeník HROT. Pokud se mají naplnit plány na zásadní navýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, bude logicky nutné také zásadně zvýšit tempo jejich výstavby. Evropa ale ani dnes není zdaleka soběstačná, natož aby uměla uspokojit ještě vyšší poptávku.
Čínská solární dominance
Plné tři čtvrtiny nových solárních panelů pocházejí z Číny. Firmy ze zemí Unie dnes umějí vyprodukovat ročně panely o kapacitě maximálně deset gigawattů. V evropských firmách se navíc často montují jen komponenty dodané – z Číny.
Podle aktualizované analýzy o strategické závislosti Evropy se navíc závislost zdaleka neomezuje „jen“ na finální výrobky, ale týká se celého dlouhého, komplikovaného výrobního řetězce fotovoltaických technologií. Tento řetězec lze rozdělit na čtyři hlavní části: výrobu polykrystalického křemíku, jeho navazující zpracování, výrobu solárních článků a nakonec celých modulů. Analytici Evropské komise spočítali, že Čína dominuje všem čtyřem, a to s podílem na světovém trhu od sedmdesáti do 96 procent. „Velmi vysoká závislost na jediné zemi vytváří významná rizika narušení dodávek, a tím i zavádění fotovoltaiky v EU,“ varuje studie.
Analýza zároveň upozorňuje, kromě výrobní soběstačnosti chybí Unii i soběstačnost surovinová. Hned u několika kovů využívaných při výrobě panelů je evropská závislost na dodávkách z ciziny dokonce stoprocentní – například u molybdenu, boru, fosforu nebo telluru. Výrobci fotovoltaik také dovážejí kolem osmdesáti procent „neevropského“ stříbra, dvě třetiny zinku a surového křemíku a více než polovinu niklu nebo oceli.
Zdroje jednotlivých nerostných surovin jsou sice – na rozdíl od solárních meziproduktů – více diverzifikované, u mnoha z nich se ale opět objevuje Čína, a to přímo jako producent, případně dovozce kovů z afrických „kolonií“. A nejen to, třeba u niklu nebo hliníku navíc patří mezi klíčové producenty Rusko.
Evropská komise se uklidňuje tím, že devadesát procent materiálů z vysloužilých solárních panelů bude možné do roku 2050 recyklovat a používat znovu. V té době by na starém kontinentu mělo být k dispozici šedesát až 78 milionů tun fotovoltaického odpadu, který pokryje potřebu surovin. Otázkou ale zůstává, co bude do té doby a zda solární recyklační „perpetuum mobile“ opravdu zajistí Evropě soběstačnost.
iuhli.cz
Malý dodatek, nicméně velmi významný.
V článku se objevilo, že
“Odborníci ale důrazně varují, že jde jednak o zdroje závislé na počasí”
Za další je třeba uvést, že.je tu další problém:
Tyto zdroje nejdou dispečinkem efektivně na dálku regulovat a to je obrovský problém pro schopnost stabilizovat el.soustavu jako takovou! Ta totiž neustále díky měnící se zátěži a také často, kvůli přechodovým jevům v ní, musí být neustále regulována a to se v praxi dělá vodními zdroji, uhelnými, plynovými a pak posléze jadernými. Takže od určitého počtu fotovoltaiky (součtu výkonů) v soustavě nastává nebezpečný stav, kdy tato soustava není vyregulovatelná a pak je zde hodně velký technický problém.
Proč se do techniky vlamují a to násilně lidé, většinou politici, kteří problematice vůbec nerozumí? Ty následky budou hodně nepříjemné…..
Dyž by byl problem jyny s přebytky a to často tak se do využit přebytek přes HDO ku připnuti spotřebiču.Kerych by muselo byt víc než teraz.Třeba Elektrolyzery na vodik a kyslik.Nebo dobití baterek u FVE v zimě.
Vlasto, to není zase tak jednoduché. Jednak musíte mít pro vodík nějaký trvalý odběr, na to ale stačí firmy jako je Linde Gas, ale vyrábět nahodile vodík když to zrovna jde, zavání fantasmagorií. Ten problém se zdroji OZE, co jsem napsal, to ovšem neřeší! Ty si musí neustále zálohovat pro dobu, kdy to nefouká a nesvítí. No a dobíjení baterek v zimě jak píšete, je problém, fotovoltaika v zimě vyrábí hownou. Sám malou FVE doma mám a je to spíše pro okrasu a zábavu….
Tyto zdroje jsou jinak v období vhodných podmínek fajn pro snižování spotřeby paliva, to ano, ale nesmí být brány jako základ elektrizační soustavy! A ten problém s jejich regulací tady napořád zůstává!
kolik Joule je třeba na výrobu a instalaci 1 m2 panelu ???
mám za dané, že víc než panel 1 m2 vyprodukuje za celou dobu své funkce, pomineme-li odpady
Hliník se odstěhoval do Číny.
Čínský dovoz hliníku z Ruska se za první dva měsíce roku téměř ztrojnásobil. 13. dubna 2023
zdroj
oilprice-com.
Čína zvyšuje dovoz ruského hliníku
Zatímco Západ se ruskému hliníku nadále straní, Čína zůstává dychtivým kupcem. Ve skutečnosti se čínský dovoz hliníku z Ruska téměř ztrojnásobil, přičemž celní údaje ukazují, že dovoz během ledna a února vyskočil o 266 %. –a to ještě není konec roku )))
Rozvíjející se partnerství mezi oběma zeměmi není nic nového. Historicky Rusko představovalo pro Čínu klíčového dodavatele. Jen v roce 2022 představovalo Rusko 69 % celkového dovozu primárního hliníku do Číny. Takže jak západní státy během loňského roku stále více omezovaly ruský dovoz, Čína toho logicky obchodně využila.