Sociální nepřizpůsobivost jako budoucí normalita

[ad#clanek-respo]

Dokud se místo morálního relativizování a ultraliberálního blbnutí nezačnou skutečně účinně postihovat nepřizpůsobiví rodiče, jedno jaké etnické příslušnosti, kteří kašlou na výchovu a vzdělání svých dětí, a naopak motivovat rodiče zodpovědní, tak tyhle problémy nepřestanou. Není to o barvě kůže, ale o návycích nějaké komunity, které se předávají z generace na generaci.

Je potřeba se oprostit od emocí a klišé na obou stranách, ať už jde o přecitlivělou liberalisticko-lidskoprávní ideologii, která podporuje rozklad morálky údajným „prohlubováním svobod“, tak o postoje, že nějaká rasa má „v genech“ kriminalitu a nepřizpůsobivost. Tohle se přenáší prostředím, na základě toho, co ty děti vidí kolem sebe a v čem žijí, nevěřím na žádný „zlodějský gen“. Pro starší lidi už je těžké se negativních sociálních návyků zbavit, ale o to víc by se měly řešit děti, které když se „liberálně“ ponechají „svému osudu“, tak nebudou jiní než jejich nepřizpůsobiví rodiče a prarodiče.

Jen je třeba dát si pozor, aby se to nezneužilo k nějakým sociálně-inženýrským hokusům-pokusům na dětech ve stylu „genderové“ školky Egalia…, musí se vycházet ze společných hodnot, které vyznává většinová společnost, nikoli z pseudohodnot, které se nám snaží vnutit různí „vizionáři“, „tvůrci nového člověka“ a podobní, z nichž část to může myslet dobře, ale v reálu se tohle většinou vždycky nakonec vymstilo, ať se jednalo o náboženské či politické sociální inženýry – Ježíšův důraz na vzájemné pochopení a odpouštění versus inkvizice, vize prvotních socialistů a komunistů o beztřídní, svobodné a spravedlivé společnosti versus gulagy –, tohle je prostě cesta do pekel, stejně jako dnešní politická korektnost a dehonestace těch, kteří se třeba o integraci různých nepřizpůsobivých skupin, komunit, subkultur a jak se to všechno nazývá…, snaží psát a mluvit pravdivě.

Jenže nástup ultraliberálního dekadentního myšlení postmoderní doby způsobil, že dnes mezi mladou generací začíná být „nepřizpůsobivé“ chování spíš „standard“ než něco špatného, co by se mělo odsoudit, takže místo „integrace menšin“ dochází k „dezintegraci většiny“ podle hesla – když je problém začlenit nepřizpůsobivé, tak na to půjdem opačně a z přizpůsobivých uděláme nepřizpůsobivé tím, že společné morální hodnoty zpochybníme a zrelativizujeme. Rozvody, potraty, atd., už nejsou brány jako „nutné zlo“ a „nouzové řešení“ komplikovaných životních situací, ale jako otázka „lidských práv“ a „občanských svobod“. Kuřáky (sám se k nim počítám) „vyženeme“ z hospod na ulici, kde budou „na očích“ dětem a maminkám s kočárky, místo abychom jim umožnili se „uklidit“ do vyhrazených kuřáren…, a ještě to budeme vydávat za „obecné dobro“.

A výsledek? Doplácejí na to děti, ať už ty narozené nebo nenarozené. Hlavně si užívat, bavit se, konzumovat, třeba na dluh, z cizího nebo na něčí úkor, hlavně aby se „peníze točily“ a rostlo „zlaté tele“ s názvem HDP. Že tím narůstá vzájemné odcizení lidí, sobeckost a morální úpadek, tedy jakési „přizpůsobení se“ nepřizpůsobivým…, to je pro tyto „inženýry lidských duší“ jen jakousi nepodstatnou lapálií.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Adam Mikulášek