Socialistické peklo aneb Co nebylo k dostání

Zavzpomínejme na dobu dávno minulou, dobu reálného socialismu, kdy naše životy neměl ovládat trh.

Marnost reálného socialismu

Jeden z mnoha vtipů popisujících socialismus hovoří o tom, jak dopadnou dvě krávy, které vlastníte. Za socialismu vám je vláda sebere a dá je do chléva s ostatními kravami. Vy se pak budete muset starat o všechny krávy a za to jako družstevník dostanete několik sklenic mléka. Soudruh Lenin měl vlastně pravdu, socialismus byl manifestací převratné éry elektřiny: do práce se chodilo s odporem, na plat se čekalo s napětím a vedení se nebylo možné dotknout.

Reálný socialismus byl možná érou, kdy bylo na vtipy více času, i když byli všichni zaměstnaní, zřídkakdo se předřel. A že by se někomu zachtělo zamířit tam, kde vládne nezaměstnanost a kde není nutné plnit plán na 100 %? Ne to nebylo myslitelné, nikdo nesměl vystoupit. Byl o tom i vtip, ve kterém se paní učitelka ptala dětí, jak by popsaly socialismus.

Děti se opravdu předháněly: „Socialismus je jako modré nebe zalité sluncem.“ „Je jako šumící les, kde vítr ševelí a příjemně ochlazuje.“ Tu zvedne ruku Pepíček a vyhrkne: „Vždyť socialismus je jako loď na rozbouřeném moři!“ „Aha, Pepíčku, to myslíš asi bezpečí velké zaoceánské lodi, která nás veze ke světlým zítřkům?“ Pepíček odvětí: „Ale ne, všem je špatně, ale nikdo nemůže vystoupit!“

Obrázek 1: Socialismus patří v porovnání s kapitalismem k oponující škole ekonomického myšlení. Rozdílem je míra toho, jak vláda do ekonomiky zasahuje; kolik je toho ponecháno působení trhu a kolik je toho plánováno.

Socialistické hospodaření slibovalo mnohé, ale schopnost řídit ekonomiku a produkovat to, co mělo být rozděleno, silně pokulhávala. A tak odpověď na otázku „Co je na tom, že socialismus představuje zlatý věk“, vysílaná v Rádiu Jerevan, zněla: „V principu ano, ovšem nemůžeme říci, že je všechno zlato, co se třpytí.” Pro úplnost zbývá dodat, že toto rádio bylo smyšlené, bylo hypotetické a vytvořené pro potřebu vyprávění vtipů. Byla to alegorie, odpovědi představovaly terč žertů útočících na socialistickou či komunistickou ideologii.

Co všechno nebylo k dostání a socialistické peklo

Řada těchto vtipů překvapivě velmi výstižně postihuje tehdejší dobu. Když vezmeme něco ze soudku nedostatkového zboží, front a čekacích dob, můžeme vzít třebas otázku směřovanou na Rádio Jerevan doptávající se: „Co bylo dříve: vejce, nebo slepice?“  Odpověď zněla: „Co bylo dříve? Všechno, maso, vejce, máslo, cukr,…“ Jakási paní prý zaslechla, že mají v Moskvě maso a ptala se, zda bude i ve Smolensku. „Ano, výstava je putovní“, zněla odpověď.

V různých obměnách koloval vtip o nedostatku střeliva. Kráčí si to pan Novák a zastaví se u masny a nahlas si pobrukuje „maso není“. Jde dál kolem smíšeného zboží a nahlas pronáší: „Zase už není toaletní papír!“ V tomto okamžiku ho dožene příslušník Veřejné Bezpečnosti a říká: „Občane, vyvarujte se těchto pobuřujících řečí, dříve by vás zastřelili. Máte štěstí, dnes vás jen napomenu.“  Když esenbák odejde, chlápek nepřestává…“už i ty patrony jim došly!“

Obrázek 2: Fenoménem socialismu byly fronty a pořadník. Čekalo se v podstatě na všechno, pokud nebyly regály prázdné, byly úhledně zarovnány zbožím, které se moc neprodávalo, nakupovalo se „podpultově“ a pod rukou.

Terčem vtipů se v tomto ohledu stalo i socialistické peklo. Zemřel drobný zlodějíček a pekelník se ho ptal: „Tak co, hříšníku, chceš raději do pekla socialistického, nebo kapitalistického?“ Když se hříšník zamýšlí, zjevuje se duše, která radí: „Radím ti, vyber si to socialistické.“ „A proč by mělo být lepší?“ Následuje odpověď vskutku vystihující nedostatek socialismu: „V pekle kapitalistickém budete ležet na lůžkách s hřebíky a bude vás přejíždět parní válec. V socialistickém to bude stejné, jen s tím rozdílem, že někdy nebudou hřebíky, jindy zase někdo ukradne kladivo, nebo bude válec rozbitý. A když už to bude vypadat, že by to mohlo fungovat, bude obsluha válce natolik opilá, že nebude moct řídit.“

Ptá se posluchač Rádia Jerevan:  „A proč že to stojí kapitalismus na pomezí propasti?“  „Aby se mohl dívat dolů na socialismus.“ V socialismu se projevoval nejeden šlendrián, což postihl i vtip s jednou zřícenou novostavbou. To se stavěla škola, která nedlouho po dostavbě spadla. Věc začala vyšetřovat vytvořená komise. Nejprve zašla za cihlou. Cihla vypověděla: „Já cihla jsem do ruda pálená a to si mě dovolujete obvinit?“ A tak se šlo za pískem: „Já, písek rukama proletářskýma prosívaný, jak bych mohl být obviněn?“ I vydali se za cementem. Ten ale už z dálky křičel: „Mne s tím neotravujte, já tam vůbec nebyl!“

Se Sovětským svazem na věčné časy

Předchozí vtip o zřícené budově existuje i v obměně, vystihující, jak Československo bylo vazalem a satelitem Sovětského svazu. Budova, která spadla, byla novou budovou Ústředního výboru Komunistické strany Československa, a protože bylo zabito mnoho soudruhů, museli události prošetřit experti ze Sovětského svazu. Cihla být viníkem nemohla, byla přece doruda vypálena v Sovětském svazu…

Terčem tehdejších vtipů byli i vrcholní komunističtí funkcionáři. Časté byly vtipy o tom, jak se setkal, jednal, nebo příkazy vstřebával československý prezident Gustav Husák při schůzce s Leonidem Brežněvem jako nejvyšším představitelem Sovětského svazu. Tak třeba když se setkal Husák s Brežněvem, Brežněv se vyptával: „Jak jste na tom s pšenicí?“ „Překročili jsme plán o 12 procent.“ „Dobře, tak pošlete na jih 30 vagonů. A jak jste na tom se sklizní brambor?“ „Žádný problém, plán byl splněn.“ „V pořádku, na sever tedy pošlete 60 vagonů“.  Do třetice se Brežněv ptá: „A jak jste na tom s houbami?“ – zde odpověď radostná není, letos se neurodilo. Ale není co truchlit, Brežněv nabízí bratrskou pomoc: „Žádné strachy, hned příští týden gardu kozáků i s rodinami.“

Obrázek 3: Proslulý soudružský polibek z dob, kdy českoslovenští vrcholní představitelé se jezdili radit do Moskvy a Česloslovensko bylo satelitním státem Sovětského svazu.

Dejme ještě jeden z nejvyšších pater. Vyšel si to Husák z pražského hradu na procházku po okolí a začal sbírat balvany. Kameny vždy pečlivě prohlédl, očistil a uložil je do aktovky. Když to dělal několik hodin, začala se ochranka obávat o jeho duševní stav. Pro jistotu dali avízo do Moskvy a zeptali se: „Co máme dělat, nevíme si s ním rady.“ „Sakra,“ vypadlo z Brežněva, „to nám zase přepojili linku na Lunochod do Prahy!“

Byly to zvláštní doby. Tak třeba jedna soudružka učitelka dětem v první třídě vyprávěla: „Děti, těšte se, až nastane komunismus, to se bude v obchodě rozdávat všechno zadarmo.“ Pepíčkovi to nedá a směřuje otázku do Rádia Jerevan: „Kdy u nás bude ten skutečný komunismus?“ Odpověď je zdařilá: „Až bude i v bance samoobsluha.“

Vzpomínáme na dobu rozdělení Evropy na dvě části, mezi kterými byla železná opona. I to popisuje přiléhavý vtip. Děd se synem se procházejí u západní a kvůli drátům nedostupné hranice. Vnuk vyzvídá: „Dědečku, kdo je vlastně tam za těmi dráty? Děda kývá hlavou a odpovídá: „Pepíčku, to vlastně my jsme ti, co jsou za těmi dráty.“

Obrázek 4. V dobách studené války a sovětské éry jsme z pohledu geopolitického patřili k satelitním státům, protože „sovětská unie“ chtěla přebudovat tyto země k obrazu svému. Dobové heslo znělo „pracuj a šetři“.