Smutná předzvěst neradostné budoucnosti

Ctěný čtenář jistě odpustí, že v tomto případě nerozkládám každou miliardu do pětníku, tudíž zaokrouhluji v zájmu plynulosti textu, a přestávám nyní psát všude „zhruba“ a „přibližně“. Oněch 400 miliard je například 40 procent rozpočtu celého ministerstva práce a sociálních věcí, desetinásobek rozpočtu ministerstva průmyslu a obchodu, čtyřnásobek ministerstva vnitra (kam patří i policisté, hasiči a jedna tajná služba). O více než sto miliard je to více, než má celé ministerstvo školství a tělovýchovy. Takto bychom mohli pokračovat dále (viz podrobný přehled).

Smutná předzvěst neradostné budoucnosti

V stávající chvíli ministryně Jana Černochová s ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Piráty v zádech dokázala utratit stěží dvě procenta HDP. Pomohla si zbytečným zaplacením části faktury za letouny F-35 ve výši 10 miliard, které po ní nikdo nechtěl. Slovy ministra dopravy Martina Kupky výhoda je, že jednu ze stíhaček dostaneme prý o rok dříve, tedy snad už v roce 2031. Zbytek 24 objednaných strojů má přijít v roce 2035. Do té doby má český vzdušný prostor hlídat 12 stíhaček Gripen. Zajímavé je, že původně jich mělo být 14, ale podle ministerstva obrany „i s nižším počtem strojů bude ochrana vzdušného prostoru České republiky zajištěna.“ Proč potom tedy potřebujeme 24 stíhaček F-35?

Bylo by možno pokračovat zmínkou o předražených kuchyních, které bývalý senátor za ODS ani nedodal, batozích, které nakoupené v Číně uvízly při přepravě v Ruské federaci, nebo neprůstřelných vestách, které se dají prostřelit skrz na skrz. O tom, že ceny vystřelily jako inflace za Fialovy vlády, není pochyb.

Vše vysvětlila ministryně obrany Jana Černochová poslancům výboru pro obranu následovně: „Jak to máme udělat, pokud vypíšeme výběrové řízení a ono dopadne takhle? Já si také myslím, že je to drahé, ale co s tím máme dělat?“ Šlo mimo jiné právě o ony nešťastné polní kuchyně, které podle ceny vypadají, že místo vody pouští čokoládu a kohoutky jsou ze zlata.

Černochová má částečně pravdu

Ministryně Černochová ovšem trefila hřebíček na hlavičku, byť se jedná spíše o kouzlo nechtěného. Pokud všichni v NATO (Španělsko už ale řeklo, že ono tedy ne) zvýší výdaje na pořizování vojenského materiálu, přičemž výrobní kapacity jsou omezené, dojde jen k tomu, že se koupí stejné věci ve stejném množství, ale dráž. Toť logický zákon nabídky a poptávky – čeho je málo a co všichni chtějí, to zdražuje a cena se logicky šroubuje.

Celý závazek a úmysl vydávat enormní sumy společně s ostatními v době, kdy je žádané zboží nedostatkové, je postavený na hlavu. Nejdříve je potřeba mít fungující ekonomiku, zajištěné služby občanům, sociální smír – zkrátka spokojené a šťastné obyvatele. Pak je teprve možné získat podporu lidu pro zbrojení neboli, jak říkají marketingoví mágové vlády, navyšovaní výdajů na obranu.

Situace je politicky neudržitelná, když je to naopak. Jako v ČR s ekonomikou rozvrácenou, vše mnohokrát zdraženým, daněmi zvýšenými, věčně chybějícími léky i lékaři, pozdějším odchodem do důchodu za méně peněz a vládou, které bezvýhradně důvěřují jen dvě až tři procenta obyvatel. Není logické očekávat, že když následně ještě dojde k zvýšení daní, zadlužení nebo osekání služeb státu nebo kombinaci všech těchto nepopulárních kroků dohromady kvůli zbrojení/obraně, sud prachu bouchne?

Sebeuspokojující ideová čistota

V této chvíli přišla předsedkyně Jana Maláčová s nápadem, že se vrátí k jednání se Stačilo!, v němž hraje prim KSČM. V Socdem nastala bouře, vlna odchodů, slova o zradě ideálů a podobně. Jenže za prvé, Maláčová byla zvolena předsedkyní s plánem přispět k vytvoření široké levicové koalice, tudíž konečně plní to, co slíbila. Za druhé, proč dotyční, kteří se tak bouří, opouštějí stranu v době, kdy je jí nejhůře? Není snad pravda, že Stačilo! je momentálně na levici v čele, a tudíž dává smysl spojit se? Je samozřejmě možné účastnit se voleb, důstojně je prohrát a pak se plácat po ramenou, kdo je lepší a čistší levičák, zatímco jiné politické strany budou sedět v Poslanecké sněmovně, případně vládnout.

Možná místo eurointernacionalistické levice dbající na zelená a menšinová témata je čas na tradiční konzervativní levici národoveckou, spojenou s mírovým hnutím, opoziční vůči střednímu proudu, měřící padni komu padni, odmítající všechny války v principu a dvojí metry, překonávající často umělé ideové rozdíly. Pro levici takovou, která by si třeba mohla dovolit říci, že se členové NATO zachovali jako vazalové prezidenta Trumpa, který si písknul, všichni srazili patky a dopřáli mu „velké vítězství“, které je nezpochybnitelné a Donald Trump si ho klidně může zarámovat a vystavit.

Na druhou stranu, všichni levicoví jakobínští frakcionáři, kteří raději dbají na sebeuspokojující ideovou čistotu, aniž by si uvědomovali, že politická strana bez podpory voličů je k ničemu, se mohou spojit a udělat si vlastní „čistou a správně levicovou“ stranu. Voliči to pak rozsoudí.